Nebel im August
Fog in August
Režie:
Kai WesselKamera:
Hagen BogdanskiHudba:
Martin TodsharowHrají:
Sebastian Koch, Ivo Pietzcker, Fritzi Haberlandt, Henriette Confurius, David Bennent, Karl Markovics, Thomas Schubert, Branko Samarovski, Jule Hermann (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jižní Německo, rok 1940. Třináctiletý sirotek Ernst Loss (Ivo Pietzcker) je vzpurný a těžko přizpůsobivý chlapec a všechny náhradní rodiny a nápravná zařízení, kterými doposud prošel, jej označily jako nenapravitelného. Kvůli tomu se ocitá v psychiatrickém sanatoriu. Ernst si brzy uvědomí, že v tomto sanatoriu nejsou děti léčeny, ale pod vedením Dr. Veithausena (Sebastian Koch) postupně a potají zabíjeny pod nacistickým programem s krycím názvem T4. Ernst se rozhodne bojovat s osudem a začne pomáhat ostatním pacientům a zároveň plánovat svůj vlastní útěk, čímž se ocitá ve smrtelném nebezpečí, protože rozhodnutí „kdo bude další" je jen na vedení sanatoria... (Bohemia MP)
(více)Videa (1)
Recenze (100)
Program rasovej hygieny zahŕňal likvidáciu mentálne i fyzicky postihnutých degenerátov. Aby bolo zabránené ich množeniu. Aby sa ušetrilo na zdravotnej starostlivosti o nich. Nebola to prevratne nová myšlienka nacistov. Dejinami sa tiahne prinajmenej od sparťanských čias. Nacistom sa odhadom podarilo takto zlikvidovať 200 až 250 tisíc ľudí. Konvenčne nakrútený film ukazuje na veľmi nekonvenčné praktiky v jednom z týchto "liečebných" zariadení, kde sa zhodou okolností ocitne zdravý chlapec, s rebelským správaním a nevhodným pôvodom. Postupne odhaľuje maskované likvidačné praktiky personálu a vedenia zariadenia. Rozvíja myšlienky na útek z milosrdne sa tváriaceho pekla. Okrem trefného upozornenia na vskutku anjelsky vykonávané akty vraždenia z dôvodu choroby detí, či už vyhladovaním, injekciou proti bolesti alebo chutným sirupom film upozorňuje i na jednu menej známu rasovú diskrimináciu z čias nadvlády nacizmu. Chlapec - hlavná postava totiž patril k národnosti Jenišov. Jeniši/Jenišovia sú etnograficko/národnostná/sociálna skupina prevažne zo Západnej Európy, žijúca kočovným spôsobom života, s vlastným jazykom a zvykmi. Majú keltsko-židovský pôvod, niekedy sa označujú ako "bieli cigáni". Za Hitlerovej vlády, podobne ako Cigáni, boli vystavení systematickému holokaustu. Žijú v okolí rieky Rýn a priľahlých štátoch (Švajčiarsko, Nemecko, Rakúsko, Francúzsko, Luxembursko). Dodnes im štatút národnosti priznalo len Švajčiarsko. ()
“PROTOŽE NĚMECKÉ OBYVATELSTVO MUSÍ BÝT JEDNOU PROVŽDY OSVOBOZENO OD DĚDIČNÝCH CHOROB…“ /// Drama o dospělejch, ve kterým hrajou hlavní roli děti. Není to o mladým asociálním škůdci, ale o něčem mnohem větším – o rozhodování o životě (nebo spíš smrti). Další kousek z nacistický ošatky ideologickejch nápadů (i když, tady se jedná jen o vyzkoušenej výňatek), kdy se masově umíralo bez jedinýho výstřelu. V příběhu „andělovi smrti“ čelí děti a díky tomu má film dramatickou sílu. Nechcu bejt cynik, ale mohlo to bejt drsnější, aby to víc chytlo za srdce. Každopádně bezchybná filmařina a fajn role pro Kocha, kterej dá zapomenout na výstup v týhle americký píčovině. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal Robert Domes, neznám. 2.) Jsem pro vymýcení všech slabejch elementů v národě. 3.) Thx za titule „tkimitkiy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Ufff! Tak to byl něco opravdu strašného ! Jako člověk zajímající se hodně o válku jsem už o ,,rasové očistě'' formou euthanasie zdravotně postižených či mentálně zaostalých v rámci akce T4 lecos četl. Jedna věc je číst si názvy měst se sanatorii což nebylo nic jiného než skutečné hororové zámky hrůzy (Hadamar atd..), kde byli likvidováni ti nejmenší a nejbezbrannější než tato místa zastoupily koncentráky v Polsku. Vraždění dětí a nemocných či tělesně a mentálně postižených z ekonomických a rasových důvodů je obzvláště odporné a opovrženíhodné. Druhá věc je však sledovat konkrétní příběhy konkrétních lidí a dětí! Tady navíc nepomáhá, ale ono je to jen jako - je to film, protože člověk dobře ví, že skutečnost byla ještě děsivější. Již je to delší čas, kdy jsem četl jednu archeologickou knihu věnující se rituálním pohřbům a tam jsem narazil na zajímovou věc - zajímavý pohřeb .-) !. Bylo to myslím kdesi ve Francii, kde archeologové našli ostatky jedince tuším z doby kamenné, který byl rituálně pohřben. Na tom by nebylo nic zajímavého, koneckonců, tyto nálezy jsou čas od času běžné, ale zajímavá byla ta kostra. Pohřbený jedinec utrpěl nějaké velmi těžké zranění. To samo však nebylo příčinou jeho smrti, která nastala až o mnoho let později. Dotyčný měl zranění zhojená a i když musel být skoro nepohyblivý, přežil. Nejbližší, tlupa, říkejme jim jakkoliv se o něj starali. Krmili jej, léčili a zřejmě i nosili. A právě tam někde začíná to naše lidství, které nás odděluje od zvířat a neúprosných zákonů přírody. Soucit, potřeba pomáhat slabším, nemocným, bezbranným... O to více je šokující, že velmi vyspělý národ už na začátku třicátých let sešel z céto cesty a začal se chovat opravdu zrůdným způsobem. Už dlouho se mi nestalo abych po celou dobu sledování nějakého filmu měl ,,knedlík v krku'' a na prsou těžký kámen. Myslím, že ve větě mladé sestry vedoucímu lékaři: ,, Potřebuji malinovku, protože děti odmítají přijímat barbituráty'' je obsaženo vše. Ta bezcitnost, efektivnost, anonymnost, touha vyhovět rasově zvrhlým experimentům... Od mlaďounké zdravotní sestry na dětském oddělení bych čekal opravdu něco jiného než takovouto ,,spolehlivost''. Když se netrávilo, vraždilo se hladem. Na některých chovancích se prováděly lékařské pokusy mající za úkol zjistit příčiny demence, epilepsie, zkoušely se očkovat viry a bakterie.. atd... Stovky mozků z pitvaných těl bylo odváženo předním patologům Německa, kteří se neptali odkud biologický materiál pochází... Opravdu strašné. Musím před dnešními Němci hluboce smeknout, když se pouští do takovéto látky, jistě jim historicky značně nepříjemné a přitom zde podané s naprostou hrůzností bez jakýchkoliv příkras. Jsou tendence jak plyne čas, že různé národy rádi ,,zapomínají'' na své hříšky a pokud něco točí z těch časů pak jsou to hrdinské filmy s často zkreslenou nebo dokonce záměrně zdeformovanou historickou skutečností. Zde nikoliv a za to dávám o tu hvězdu navíc. Opravdu mne to zasáhlo, tenhle film hned tak nerozdýcháte. Herecké výkony byly vynikající, zejména u dětí. Je nutno točit tyto filmy, je nutno je pouštět ve školách. Nejsou totiž je pro ty, kdo se o látku zajímají. Jsou památníky milionů zavražděných a jsou také vztyčeným prstem, kdyby zase někdy někdo přišel a chtěl tvořit rasově čistou zrůdu, bez špetky lidství. * * * * * () (méně) (více)
V labyrintu historie druhé světové války jsou mnohá zákoutí skrývající děsivé skutečnosti, které si rozhodně zaslouží, aby nebyly zapomenuty. Snímky, jako je tento, by nám měly stále připomínat, čeho jsou lidé schopni. Ten silný příběh, přestože nevypráví v podstatě nic, co by nebylo známo, mě naplnil smutkem. Jeho zpracování je téměř dechberoucí výpovědí, jež však skýtá i pohled naděje, který můžeme spatřit jen v dětských očích. 95 % ()
Přelet nad orlím hnízdem, aneb střet lidství a různých stupňů odvahy s vykonavateli hrůzného systému, co ani na vteřinu nezapochybovali o správnosti svého počínání. Reflexe národa, který se tak cpal do genetické špice, až vůbec neregistroval, že je na dně etiky i humanismu. Výkon třináctiletého McMurphyho a okamžiky, kdy se kráčí po zelené míli s malinovkou na tácku, jsou ty silnější aspekty v jinak nepříliš výrazném dramatickém oblouku. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (3)
- Natáčelo se v Mnichově (Německu) a ve Vídni (Rakousku). (ČSFD)
- Film je inspirován skutečnými událostmi. (Nathaniell)
- Celosvětová premiéra proběhla 14. dubna 2016 na filmovém festivalu Giffoni v Itálii. (ČSFD)
Související novinky
Egon Schiele, Anne Franková
Bezmála čtyři desítky filmů od historických dramat, přes thrillery, žánrové a artové filmy až po komedie nabídne již příští týden festival DAS FILMFEST. Přehlídka německojazyčných filmů odstartuje ve… (více)
Reklama