Mlha v srpnu

Musím upřímně říct, že Mlha v srpnu mě chytla od prvních scén. Nejspíš za to může ústřední hrdina Ernst Loss, který si velmi brzy získá divákovo srdce. Celé prostředí psychiatrického sanatoria je zpočátku velmi neosobní a spoustu věcí se dozvídáte jen z náznaků. Jakmile ale přijde na řadu malinovka, vše dostává rychlý spád... Musím říct, že jsem asi dlouho neviděla takhle podařený válečný film, ve kterém nepadne ani jediný výstřel. (24.04.2017)

A pak že originální filmy z doby Druhé světové války - a navíc podle skutečnosti - vymřely. Mlha v srpnu je napínavým dramatem otírající se o politiku eutanazie. Ta je zde náležitě fakticky i filozoficky těžena. Nesouhlasím s tvrzením, že příběh jen klouže po povrchu. Jde o plnokrevné drama, kdy jsem hlavnímu hrdinovi fandil a přál mu aby se nestal jedním z "vysvobozených božích stvoření". Nechci nic prozrazovat, ale přiznávám, že mě minimálně u jedné postavy překvapil její vývoj. A pokud se vám líbily filmy jako Chlapec v pruhovaném pyžamu, Běž chlapče běž, Jdi a dívej se, nebo Zlodějka kniha, určitě doceníte i toto válečné drama. Velký palec nahoru a pátá hvězda unikla opravdu jen o vlásek. 80% (14.05.2017)

Program T4 je dostatečně známý i dostatečně zmapovaný, ale on je docela rozdíl si o tom něco přečíst a pak se na to podívat, ačkoliv se jedná "jen" o film. Teprve pak na člověka dolehne ta šílenost nacistického počínání a to jsem toho názoru, že tady byli Němci ještě střídmí. Předně je třeba říct, že to bylo od všech zúčastněných úžasně zahrané, což platí především pro dětské herce. Díky tomu si k pacientům divák za krátkou dobu vybuduje vazbu a pak dost těžce nese její násilné zpřetrhání. Navíc to Wessel podává tak, že to nezavání citovým vydíráním. Sebastian Koch jako ředitel ústavu pak byl přesně tím správně zvráceným bastardem, který v jednu chvíli s dětmi dováděl a vzápětí je škrtnutím pera poslal na smrt. Bavila mě i krátce zmíněná církevní linka, která navozovala otázku, zda mají být představitelé kléru či řádů přítomni v ústavech i přesto, že vědí, co se tam děje. Tohle téma by si zasloužilo samostatný film. No a závěrečné titulky ukázaly, že svět začal bláznit už krátce po válce a nejde jen o směšné tresty pro lékaře a sestry. Další film, který je tak moc dobrý, že už ho nechci nikdy vidět. 90% (23.04.2017)

Máme plné ústavy nemocných? Jsou zátěží pro státní pokladnu a genetiku naší čisté rasy. Pomůžeme jim jen tím, že je z jejich utrpení vysvobodíme. Dávka barbiturátů to jistí. Pečlivě to naplánujeme a zaevidujeme. 200 tisíc lidí. Je těžké být Němcem a vyrovnávat se s historií svého národa. Nezávidím jim to. Ale makají na tom. Zároveň varování i pro dnešek, abychom nesklouzávali k rychlým řešením. 80% (13.01.2018)

„Tady v Sargau máš opravdovou šanci, Ernste Losso. Můžeme ti pomoct, když budeš chtít.“ A že je to on, tak mu rádi pomůžou, i když o to Ernst ani trochu stát nebude…Baví mě, když se sem tam najde tvůrce, který zpracuje nějaké téma z II. světové války, jemuž se ostatní věnovali málo či dokonce vůbec. A pokud je taková látka navíc ještě dobře natočená, o to raději se podívám. A to je případ právě Mlhy v srpnu, která se věnuje řízené eutanázii. Film je však v něčem zvláštní. Na rozdíl od jiných snímků v divákovi nevzbouzí hněv na základě toho, že by byli svěřenci neustále biti či týráni. Tady se k nim, až na výjimky, chovají v podstatě hezky…s tím „drobným“ detailem, že doktor Veithausen občas vezme pero, škrtne nějaká jména a jejich nositelé se už ráno jednoduše neprobudí. A v tomhle je film možná ještě děsivější a emocionálně silnější. Pak není třeba naturalistických scén, stačí jedna andělsky vypadající sestra, která se s pomocí malinovky postará o to, aby ti nešťastníci už dál netrpěli…konec trochu na efekt, přesto za mě solidní 4*. (06.02.2022)