Freud - Tajná vášeň
Freud
Freud
Režie:
John HustonKamera:
Douglas SlocombeHudba:
Jerry GoldsmithHrají:
Montgomery Clift, Susannah York, Larry Parks, Susan Kohner, Fernand Ledoux, David McCallum, Rosalie Crutchley, David Kossoff, Eric Portman, John Huston (více)Obsahy(1)
Vídeňský psycholog Sigmund Freud (1856–1939) bývá nazýván otcem psychoanalýzy. Velmi zjednodušeně řečeno – vytvořil psychoterapeutickou metodu, založenou na volných asociacích pacienta, vytvoření přenosového vztahu s ním a na interpretaci jeho promluv, snů, přenosových emocí a odporu během terapie. Jeho osobnost se stala předmětem mnoha uměleckých zpracování. Z filmů, v nichž vystupuje, je nejznámější právě Freud (1962) amerického režiséra Johna Hustona. Jeho děj se odehrává v průběhu pěti let (1885–90), kdy se mladý lékař snažil skeptickým kolegům dokázat své teorie o vzniku některých psychických poruch a jejich léčení. Freuda ztělesnil přední americký herec Montgomery Clift, který je spolu s Marlonem Brandem a Jamesem Deanem považován za nejvýznamnějšího proponenta tzv. Stanislavského herecké metody prožitku a identifikace s postavou. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
Som rád, že životopisný snímok tohoto psychovelikána začína až od toho podstatného. Vynecháva sa tým kopa nepodstatných vecí. Vidíme mílniky v myslení a psychoanalýze Freuda a jeho priam detektívne zmýšlanie, ktoré absolutne nenudí. Práve naopak, strháva. Veľký podiel má na tom skvelá réžia Hustona, rovnako aj skvelí herci. Sny Freuda sú silno uveritelné, obsahujúce prvky hororu a drámy. Takisto je film odvážný, rovnako ako Freudove myšlienky o infantilnej sexualite, hoci čiernobiele spracovanie vyznieva ako film zo 40. rokov, nie o 20 rokov neskôr. Nevravím, že na škodu. Hodnotenie: 90% ()
Huston, Sartre, Goldsmith, Clift. Filmársky na svoju dobu lepší štandard, pre fanúšikov Freuda povinnosť (sila nevedomia, metóda hypnózy, potláčanie traumatických spomienok, výklad snov, Oidipov/Elektrin komplex). Po obsahovej stránke zaujalo priam detektívne pátranie po poznaní. „Najstarší nepriateľ človeka je jeho ješitnosť.“ ()
Takmer detektívne pátranie dr. Freuda po príčinach ochorení pacientov, vykazujúcich príznaky bez zjavnej súvislosti s telesnom, je podporené dramatickou hudbou, čiernobielo expresívnou linkou a tajomnými, postupne odkrývanými snovými sekvenciami. Odmietanie kolegov, neochota lekárskej obce pripustiť nové teórie a metódy liečby za pomoci hypnózy, analýzy sna a detstva môžu dať divákovi, okrem spomenutej dramatickosti aj zaujímavé poznatky o ranom období psychoanalýzy. Všeobecnejšie je trpké uvedomenie si neochoty meniť zabehané liečebné postupy psychických ochorení metódami, ktoré prinášajú parciálne výsledky, no nie sú exaktne overiteľné. ()
Malo to zopár silných momentov ale ako celok ma to nudilo. Hypnózy vôbec nefungovali nech to herci hrali akokoľvek vierohodne (herecké výkony boli patrične dobré) než psychoanalýza to vyzeralo ako šarlatánstvo. Za zmienku však stoja parádne, temné scény kedy sa Sigmund Freud prvý krát stretáva s Oidipovským komplexom. Zvrátený mladík pod hypnózou začne bozkávať figúrku v tvare ženy pod dojmom že je to jeho matka. V hystérií Freud uteká preč od svojho pacienta. Začne mávať nočné mory ktorých sa nedokáže zbaviť. Sny a nočné výjavy sú tu takisto pekne spracované. Vyžarovalo z nich číro číre zúfalstvo ako s tých najtemnejších nočných môr . Ináč je to viac ako 2 hodiny rozťahaná nuda. Bavia ma pútavé psychologické dialógy ale takých dobrých pri ktorých by som dokázal držať pozornosť tu bolo málo. Tie boli akurát tak na konci. ()
Freudovy Vybrané spisy (ve třech svazcích, vydaných v letech 1969-1971) jsem si půjčil v Budějovicích u vojenského lékaře plk. Hrocha v roce 1977, když jsem u něj byl na vyšetření pro podezření z psychického vyšinutí, kterého jsem se obával, protože každému se na vojně líbilo a všichni chtěli bránit naši socialistickou vlast, jenom já ne. Knihy jsem přečetl v následujícím roce, když už se mi začínali rodit děti, a já s nadšením sledoval, jak se Freudovy obecné nálezy shodují právě s jejich projevy.... Psychoanalýza je bezpochyby vzrušující nauka, ale udělat z ní drama umí asi jen John Huston, který umí udělat drama ze všeho; dokonce i z vedlejších rolí, např. vídeňského univerzitního profesora Theodora Meynerta. Přestože "psychoanalytický světový názor" se už příliš nenosí, o infantilní sexualitě se asi již nepochybuje. ()
Reklama