Key Largo

Milujem tú čiernobielu koláž, milujem umenie rozprávať, milujem tú osudovosť a fatalitu postáv, obdivujem tú fabrikovanosť štúdiového systému, kde vďaka obmedzeniam vznikal pretlak tvorivosti ako i uhranutý Bogartov pohľad v kombinácii z bezchybnou Hustonov réžiou. Milujem Key Largo. Prečo? Pretože kombinuje všetko vyššie zmieňované. Díki Dougu :-) (22.05.2005)

S Bogartem před a s Hustonem za kamerou jsem čekal klasický noir plný sak, zbraní a mezi zuby proceděných hlášek. A Key Largo skutečně všechno zmíněné nabízí, ale nejlepší je ve chvílích, kdy je úplně o něčem jiném. Vypráví totiž i o rasových otázkách, společenských problémech a ve značné míře i o teskných poválečných náladách lidí, kteří vědí, že je načase, aby po špatných letech bylo konečně lépe, ale i díky prospěchářským grázlům to není tak jednoduché. Paradoxně takový žánrový mišmaš se silnými ženami křehkého zevnějšku, hodnotami odvahy i s uvědomělými činy se začne sypat až v poslední třetině, kdy je tematicky nejjednoznačnější a konečně přepíná do očekávané bogartovky. Jenže o tu jsem v tu chvíli paradoxně už nestál a nejradši bych se melancholicky topil ve všem, co jí předcházelo. (12.01.2022)

Bez Humphreyho Bogarta, Edwarda G. Robinsona a Lauren Bacall by byl snímek poloviční, ovšem zmíněné trio je zárukou toho, že se bude nač koukat. Key Largo má atmosféru, které také napomáhá malý prostor, v němž se děj odehrává. Nechybí tu ani jistá dávka napětí a vidět Bogarta v kladné roli, to také pokaždé potěší. (12.08.2014)

Fandím spolupráci Johna Hustona a Humphreyho Bogarta, ale zde se až příliš projevuje skutečnost, že jde jen o pro film adaptovanou divadelní hru. Skoro bych řekl, že se zde Bogart mírně vytrácí vedle mafiánského Edwarda G. Robinsona. Ale přes to všechno nadprůměrný film, s nímž se hodinku a půl divák pobaví. (26.05.2009)

Výborná, chvílemi trochu melancholická dekonstrukce filmu noir a klasických hollywoodských gangsterek. Vždy hodně oceňuji filmy, ve kterých se postavy a děj nechovají očekávaným způsobem a chytře pracují s očekáváním diváka a zavedenými pravidly žánru. A právě to dělá z Key Largo nadprůměrně zajímavý noirový thriller. Hrdina se nechová jako typický hrdina. Pochybuje, dokonce se v jeden okamžik zachová zdánlivě jako slaboch. Hlavní záporák to samé. Jeho expozice je natolik netradiční, že ho divák vlastně může i litovat a svým způsobem mu fandit. Femme fatale neexistuje. Je zvláštním způsobem rozdělená na 2 přítomné ženské postavy, přičemž každá z nich dekonstruuje archetyp femme fatale jiným způsobem. Nora je pouze normální ženou s normálními pocity a emočně silným pohledem. Lauren Bacall je stále osudovou ženou, ale najednou v jiném, realisticky laděném úhlu pohledu. Claire naopak zlidšťuje pohled na ten klasický typ svůdné děvky, která se nebrání alkoholu a chlapům. Moment, ve kterém se za slíbený alkohol ztrapňuje hudebním číslem, to dokládá ze všeho nejlíp. Prostě už odzvonilo gangsterům, kteří chtěli všechno a všechno dostali, odzvonilo všem svůdným Gildám a odzvonilo hrdinům, kteří prostě byli hrdiny, aniž by o tom museli přemýšlet. Nakonec, všichni jsou jen lidé, a když přijde tropická bouře, je jí jedno, koho najde pod střechou hotelu. Je zajímavé, že Huston přivedl na svět takhle zajímavou reflexi žánru, který v té době vlastně ještě nebyl mrtvý, ba stále aktuální. 8/10 (11.02.2019)