Šenkýřka „U divoké krásy“

Film, který je mnohem zajímavější dobou vzniku a hereckýn obsazením než dějem. Technická kvalita je zhoršená ve zvuku i v obraze. Výrazný a nepřehlédnutelný je Ferrdy Víšek, který má Buriana okopírovaného k dokonalosti. Marvan dostává poměrně málo prostoru, stejně jako Theodor Pištěk, který je spíš takovým okořeněním. Lída Baarová oproti tomu dostává prostoru dost, ale neumí ho správně využít, působí spíš toporně. Zato si zahrála po boku své maminky Ludmily Babkové. K vidění jsou herci z éry němých filmů. Neužijeme si ani příliš horské atmosféry, většina děje se odehrává v interiérech. Převedení divadelního scénáře do filmové podoby se příliš nezdařilo, dnešního diváka toto dílko asi příliš nenadchne. (04.02.2018)

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to je Šenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hra Románek na horách z roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou. Šenkýřka je takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky Mottla Když tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání. (06.12.2020)

Na tomhle dnes už jen velmi stěží obstojném, nelogickém a neuvěřitelně hloupém melodramatu, není co obdivovat a už vůbec ne působení pozdější kolaborantky Kavkové, Innemannovi manželky, která si ostatně zahrála ostatně jak bylo zvykem (a jak je zvykem stále) v několika jeho filmech. Jedna hvězdička patří tamní přírodě viz okolí Štrbského plesa a ta druhá za skutečnou lidskou maminku Ludmilu Babkovou (která vždy v podstatě hrála sama sebe), která se později obejvila ještě ve dvou filmech ve Švadlence opět se svou dcerou... (11.05.2006)

Režisér Svatopluk Innemann tentokrát neměl moc šťastnou ruku. Ne na svoji, ale ve výběru scénáře. Po technické stránce je snímek prostě nádherný. Scenérie slovenských Vysokých Tater, pojaté impozantním úhlem snímání kamery, snad až do roku 1970, kdy slovenští tvůrci natočili snímek právě z prostředí Vysokých Tater „Medená veža“, snad už k vidění nebyly. Bohužel, přepis divadelního scénáře „Románek na horách ' se jeví poněkud nešťastně. Jedná se o veselohru postavenou na záměně postav, což je námět v celosvětové kinematografii populární snad dodnes, ale humor však scénickým zahráním skutečně může fungovat jen na divadelních prknech. Úsměvných situací je sice více než dost a drží se to typické situační komedie, avšak jádro věci poněkud ztrácí už v kramflecích. Ze všech postav nejvíce vyniká imitátor Vlasty Buriana, a to tělem i duší, Ferry Víšek. Co se týče Svatopluka Innemanna, snímek vypadá, jako kdyby se ještě stále seznamoval se zvukovým filmem, ale všechny jeho předchozí zvukové filmy z roku 1931 svědčí o něčem jiném. No, zkrátka neměl šťastnou ruku, čímž potvrdil rčení, že ne každý den je posvícení. Z historického hlediska ale jinak snímek rozhodně stojí za zhlédnutí. Už kvůli těm Vysokým Tatrám. (26.05.2023)

Vzhledem k tomu, že se jedná o film z počátku zvukové kinematografie, dávám mu tři hvězdičky. V tomto filmu především vystupuje v popředí předčasně zesnulý Josef Rovenský, v němž jsme záhy ztratili skvělého komika se svérázným, ale milým způsobem humoru (viz film Funebrák a řada dalších). I ten na kvalitě přidává. Svatopluk Innemann se záhy ve zvukovém filmu ztrácí, řízení mluveného projevu herců je u něho takřka amatérské. Lída Baarová zde prakticky začínala, sice s jistotou, ale i ona se ztrácela v afektované řeči, které se v pozdějších filmech jen zvolna zbavovala. Fanda Mrázek byl vždycky stejný a Mirko Eliáš ostatně taky. Do milovnické role se vůbec nehodil, vypadal o generaci starší než Lída. Film byl jistě natočen pro nádherné scenérie Vysokých Tater, které se tak přiblížili lidem, kteří toho v životě mnoho nenacestovali. A herecké hvězdy tu prožili příjemný relax. (31.01.2018)