Přežila jsem Picassa

Ženy chcú mužov, ktorých nemôžu vlastniť a ktorí ich nebudú bezbreho milovať paradoxne práve preto, že po tom nesmierne túžia. Na bohémskom Picassovi videli iba tú charizmu a slávu, dokonca ani jeho peniaze si nemohli užívať plnými dúškami. Požierač všetkých naokolo dosiahol to, čo dosiahol práve tým, že ľudia okolo neho boli ochotní sa nechať požierať. Je to v rámci vesmíru nespravodlivé, ale tak to je. Určite nebude Pablo jediným príkladom v histórii, skôr jedným z mnohých. Rozhodnutie urobiť z Francois hlavnú postavu rozprávania považujem práve kvôli jej uhľu pohľadu ako najnezávislejšej ženy jeho života za veľmi šťastné. (29.09.2016)

Picasso je určite osobnosťou bez ktorej si sotva môžeme predstaviť 20.storočie. Odvážim sa použiť slovo legenda. Za jeho života, i po smrti vznikli mnohé biografické knihy či filmy o tomto veľkom človekovi. Jedni v ňom videli egoistu, lakomca a sadistu, zbabelca či pôžitkárskeho zbohatnutého príživníka. Iní ho brali za modlu, za revolucionára v umení a živote. Prinajmenej tak ako maľovanie boli jeho osudom ženy. S neuveriteľným entuziazmum sa priplietali do jeho života. Bol k nim naozaj taký nespravodlivý, že mu napokon prischla prezívka "gniavič žien". Tento film, je zrkadlom jednej jeho lásky, ukazujúci Pablovu anarchiu k ženám. K maľovaniu sa tu veľmi nedostanete, ale ak chcete pochopiť Picassa, toto je schopný odrazový mostík k jeho tvorbe... (18.06.2011)

"Oni nenáviděli jeho umění, ale milovali jeho jméno a věděli jak Picasso může být užitečný pro jejich propagandu." Ano v této větě z filmu je řeč o komunistech...jak smutné. Ale zároveň je tento snímek jednou velkou zfilmovanou povahovou clonou, která pomalu poodhaluje zálety už tak velmi starého ale nadaného muže. Vystihuje to také další věta - "..jakmile se v jeho životě objevila nová žena, tak to bylo vidět na jeho tvorbě." Taková menší role Julianne Moore, která tehdy vypadala velice mladě - dobré, ale celkově je snímek méně životopisný a mnohem více se stává pouze zpovědí jedné ženy co "přežila Picassa" a nezbláznila se. (18.01.2013)

Ač jsem v mládí utrpěla výtvarné vzdělání, nějak mě prostředí bohémů prudí a filmy o nich nudí. Snad proto, že jsem nikdy neměla správnou bohémskou povahu: chlastání i promiskuita jsou mi cizí, nemám ve zvyku vést pseudofilozofické pindy, nepovažuju za umění, když někdo chlístne barvu na plátno a přikreslí k tomu fixem kokota jedním tahem. Snad mi tedy Pablo Picasso i samice, které mu proběhly postelí, odpustí můj nezájem, vyjádřený veskrze průměrným hodnocením. Bylo to pěkně natočené, zahráli si v tom dobří herci a několik scén ze života slavného matlala působilo celkem zajímavě, ale přes 55% ze sebe nevydojím. Mimochodem, mladý Pablo byl fešák, ale starého bych se nedotkla ani koštětem na dlouhé násadě - co ty ženské viděly na proplešlém, egoistickém dědkovi s chladnýma očima? (22.01.2013)

Filmový počin velmi plochý. Když to člověk srovná s Ivoryho Forsterovskými adaptacemi Howards end a Soumrak dne, jako by srovnával filmy dvou různých tvůrců. V prvním případě se jedná o propracované a mimořádně působivé dobové a psycholgické portréty určitého druhu lidí. Zde se nám však dostane jen jedné banální červené knihovny, a nebýt oním hrdinou, okolo kterého se tato story točí slavný malíř ztvárněný slavným hercem, nestálo by to vůbec za pozornost. Takto zůstává jen jakási trochu dojemná, trochu banální story o tom, jak jeden egoista byl zvyklý, že může ženy střídat jako ponožky, zatímco on je nedotknutelný. A vlastně i byl. Utrpěla jen jeho ješitnost, nikoliv city, kterých nebyl - k lidem - schopen. Jak povrchně plochý byl tento umělec, alespoň z toho úhlu pohledu, kterým byl tento příběh nahlížen, tak podobně ploše vyzníval i celý film. Podivné, od Ivoryho a jeho týmu bych to nečekal. (12.11.2011)