Vlákna

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)

"In these early stages the symptoms of radiation sickness and the symptoms of panic are identical." Znepokojivě působivé. A to i z dnešního pohledu. Jak to asi muselo působit v době vzniku, to si ani nechci představovat. Při sledování jsem tak nějak bral za hotové, že se na scénáři podílel Robert Merle. Tématem, zpracováním skrze využívání dokumentárních vsuvek, charaktery i vyzněním, to je vše jak z jeho pera. Dokumentární vstupy tvoří spolu se zachycením osudů dvou obyčejných rodin z Sheffieldu apokalyptickou ságu "před, při a po". A že to je televizní film? V tom je největší výhoda, jelikož právě onen televizní minimalismus tomu dodává naprosto výjimečný punc realičnosti. Nemluvě o geniálně výmluvném využívání ticha. To vše platí až do doby kdy se Ruth vydá do trosek hledat Jimmyho. V té scéně je prostě naprosto vše a v jejím stínu je pak závěrečná půlhodina již pouze lacině doslovná a v běhu událostí přespříliš zkratkovitá. Bohužel tak poněkud kazí jinak fenomenální dojem. (27.01.2008)

Impozantní film, jen kdyby neměl falešné zuby. Ze celou dobu nepřinese jedinou informaci, kterou byste předtím nevěděli. Jedinou jeho snahou je srazit fikci, realitu a dokument a nabýt přitom výrazu, který se zdráhám jakkoliv vyložit, abych mu nekřivdil, ale v němž čtu pouze hru na city a ten nejubožejší chtíč dojmout poddajné diváky. Genocida v Srebrenici, masakr v Katyni, hrůza v My Lai - to jsou tragédie proti lidskosti. Svržená atomovka je proti tomu podružnou kategorií, protože zde je úloha člověka pouze implicitní, explicitní je pouze využitá technologie. Raději doporučuji román Ondřeje Neffa Tma 2.0. (15.02.2008)

Dost drsný britský snímek znázorňující následky fiktivní jaderné války v 80. letech. Začne to malými provokacemi a končí to naprostým zničením. Samozřejmě tomu nelze odpustit jistý propagandistický motiv. Působí to ale dost věrohodně, možná by to takto vážně vypadalo po nukleární válce. Naprostý úpadek lidské společnosti, veškeré infrastruktury a základních lidských hodnot. Snad se toho nedožijeme... "De to sem!" (01.12.2019)

Já si nemůžu pomoct, ale to, co má být explicitním představením toho, jak by to vypadalo v Británii, kdyby na ní někdo shodil pár atomovek, se mnou ani trochu nehnulo, celý film mi připadal neuvěřitelně prázdný. Přinesl pár informací, které si můžete kdekoliv zjistit sami a nemusíte kvůli tomu dvě hodiny sledovat strašlivě nudný film. To, že jsem nesoucítila s jediným z hrdinů, to, že ve mě nemrazilo a nejímala mě hrůza, to je filmu tohoto typu moc špatně. (05.07.2011)