Obávaný

Cinefil spíš nejsem a samotného Godarda jsem zatím neviděla. Přesto se mi film líbil a chápala jsem ho primárně jako dílo o filmařině a jedné její části obecně; Godarda jako ztělesnění, nebo vůdce, nebo autora, to bylo vcelku jedno. Prostupující ironie a kritika mě nevedla k odsouzení Godarda, tak jsem to vůbec nepochopila. Myslím, že u marxistů je buď můžete být kritičtí, nebo oslavní... protože, jak sám "hrdina" zmíní, všechno je politické. Hazanavicius svou kritiku proložil humorem tak, že na mě nepůsobila vůbec zlomyslně. Snad si s postavami hrál stejně, jako si ony chtěly hrát s autoritami. // Hodně kladně hodnotím i vypravěčský způsob, kdy přes sebe jakoby, zdálo se mi, mluvili dva různí vypravěči; každý jinak, aniž by se překřikovali, nebo vedli naopak dialog. Tak nějak každý souběžně říkal to své... To bylo největší kouzlo. Epilog naopak vše předešlé uzemnil, bohužel. (07.01.2018)

V podstate hodne smutny film o chudak devenke dvadsiatke, co sa vyda za depresivneho intelektuala-kamikadze. Keby mala viac skusenosti resp. aspon vek, tak si ho nevezme vobec, alebo mu aspon neskor v jeho depkach a zamotanosti pomoze. Tipek ma uspech, slavu, znamych, fanusikov atd., takze sa v ramci krizy svojej osobnosti rozhodne to vsetko splachnut - a popri tom potrapit svoju nezrelu zamilovanu oddanu zenusku. Ta si z toho vezme akurat to, ze "romantika nam umrela", s cim mu pomoze iba ak na psychiatriu. Je mi ich luto, oboch. 3*. Stacy je super, vyrazom oci dokonale vylici svoj vtorny svet tak, ako sa to Louisovi podari az hromadou slov a burlivou gestikulaciou. (28.12.2018)

Opäť len ďalší priemerný fracúzsky biografický snímok tentoraz zachytávajúci osobný život jedného z najznámejších francúzskych režisérov a to, ako sa vyvíjal jeho vzťah nielen k politike, ale aj k jeho podstatne mladšej manželke. Mimochodom, tú Stacy Martin zahrala podľa mňa skvelo a bola navyše pôvabná. Každopádne ale ja som sa dosť nudil a akosi som cítil len pramálo emócií. Všetko bolo akési také strojené a chladné a takéto filmy ja veru nemám rád. 55 % (13.02.2020)

Jako Annie Hallová, ale smutnější. Protagonista je smutný intelektuál snažící se komickými způsoby o autenticitu, zatímco Hazanavicius, historie, ani jeho mladá žena nestojí na jeho straně. Není to hluboký film a IMHO se kritika dá vést ve smyslu "povrchní napodobování vnějškových znaků Godardových filmů není opatřená žádným hlubším smyslem, ani další inovací", ale jako další příspěvek k subžánru "impotentní intelektuál prohrává v souboji s mocí/životem" za mě dobrý. Co bych si odpustil je závěrečné velmi explicitní odsouzení Godardovy pozdější tvorby jako ústupu umění před politikou. To rozdělení je moc povrchní. (24.11.2017)

Páči sa mi, že rovnako ako Ferrarov film o Pasolinim, Hazanavicius si tiež berie na paškál aj tú idiotskú časť umelcovej osobnosti a necháva ho z názorovej výmeny utiecť bez boja. Prípadne porazeného. Vždy ma zaujímalo, ako sa na komunistické pózy tohoto obhajcu invázie do Československa, pozerali jeho ženy. A áno, Godardov najvtipnejší film asi naozaj bol myslený vážne. Nepáči sa mi, že o ničom inom ten film nepojednáva. Je tam rozpad vzťahu, je tam rozpad priateľstiev, odklon od všetkého mimo seba, ale to je všetko stále iba Godardove ego a snaha o názorovú konzistentnosť. Sám proti všetkým. Celý film hádky o politike. A za celý čas nie je nič, v čom sa môžete s Jean-Lucom stotožniť. (14.06.2021)