Démoni

Italské horory zřejmě nebudou pro mě. Když jsem nedávno četl článek na mém oblíbeném Moviezone na téma 10 skvělých filmů, které se odehrávají v kině. Jeden z těch, které jsem neviděl byli Démoni. Musím ovšem konstatovat, že se o skvělý film v žádném případě nejedná. Je to krvavé, je to zvrácené, je to prostě Italské. Taková ta evropská úchylácká přidaná hodnota, která mě nikdy moc nelákala. Démoni never more. 40% (07.07.2020)

Já vím, že bych k tomuhle film měl vzhlížet s posvátnou úctou, ale co chcete dělat, když jsem si k němu za vlahé mladické nerozvážnosti cestu nenašel a dnes se sotva můžu přemlouvat k tomu, abych byl z filmu nadšen, když vše, co vám zůstane v hlavě, je spíše úsměvné až rozpačité. Argento se pustil na trochu tenký let, když potřeboval mít ve svém hororu kombinaci věcí jako jsou démoni, kino, cross motorku, katanu, feťáky, metal a další dílky, které do soudržného celku spojíte jen s velkou dávkou schovívavosti, kterou já osobně bych měl někdy před dvaceti lety, ne však dnes. Pokud bych byl si měl vybírat, dám přednost raději kultovní Suspirii nebo Infernu. (30.03.2014)

Talijáni mě čím dál tím více přesvědčují, že umí točit sakra dobré horory. Především hlavní myšlenka s kinem je perfektní. Paralela mezi promítaným filmem a tím co se odehrává v dějišti kina mi přišla originální a chytře zpracovaná. Následuje splatter-punková jízda s obzvláště několika skoro až nechutnými scénami. Ono taky to uzavřené prostředí kina nabízí mnoho face to face soubojů se spoustou krve. Klasika z italské školy. (22.03.2009)

Italské filmové gore je dost podobné tomu hudebnímu - metalovému: krvavý obal, ale prazdný obsah. Záležitost pro oddané fanoušky žánru, mne už ovšem příliš nebaví... -- malý update -- Ty heavymetalisti to celé kazí, kdyby to měl na starosti jenom pohrobek (případně pohrobci) Goblina, jisto jistě by vznikl elegantnější hudební doprovod... gore je fajn, ale ta hudba, ta hudba... (24.05.2007)

Čas od času se najde film, při kterém musím přivřít obě oči při celkovém hodnocení a to je právě tento případ. Jsem nostalgický typ a tohle je jeden z hororů mého dětsví, tudíž nemohu hodnotit jinak. Je zde kombinace originálního nápadu, dobrých triků a povedených masek ( na rok 1985 ! ) a skvělého soundtracku. Dialogy jsou špatné a logiku to místy nemá vůbec, ale je to prostě kultovní záležitost. (05.01.2013)