Annette

Umenie sa spája - stand-upový úspešný provokatívny zabávač a operná diva sa do seba zaľúbia. Titulky novín žiaria nad vzťahom plným nezlomnej veľkej lásky. Všetko zarámované do svojrázneho, výstredného, no vo výsledku sebaistého muzikálu. Ale spiatky k deju. Niečo sa v tom vzťahu, v tej veľkej láske zlomí po narodení dcérky Anette. Výzorom pripomína, viac než čokoľvek iné, drevenú bábku (mne pripomínala Chuckieho sesternicu). Tá však v sebe skrýva netušený poklad, ktorý sa neskôr stane zdrojom príjmov. Na Anette samotnú, jej túžby a priania sa temer nemyslí, lebo však je to len vec - bábka, nič. Bábka ťahaná odporne machistickou povahou otca, ktorú si po pôrode začne zvyšovať neúmernými opileckými jazdami. Bábka, ťahaná z druhej strany pomstychtivosťou matky. Chorý prístup k dcére aj k partnerovi napokon vedie k tragédii. Myslenie len na samého seba a svoju emočnú nevyrovnanosť totiž nikdy nevedie k upevneniu manželstva. Chápem výhrady k zdĺhavosti, a napriek tomu, že to je vskutku dlhé, je to aj setsakramentsky skvele podané. Páčila sa aj hudba. Pre niekoho plastový produkt, pre mňa skvelý muzikál, ktorý som videl 3x. (11.09.2022)

Chtěl jsem něco málo napsat, ale zakopnul jsem tady o recenzi xxmartinxx a nemám moc co dodat. "Upřímně řečeno jsem z toho nerozhodný. Ten muzikál je neskutečně banální na hraně snesitelnosti, kdy musíme slyšet přezpívány ty největší absurdity a urputnost a doslovnost "zhudebnění života" mi připomíná už pověstné rozhodnutí Bethesdy začít Fallout 3 narozením postavy, což vede k nutnosti strávit prvních 40 minut hry nepřeskočitelným tutorialem bez jakéhokoliv dopadu na zbytek hry, kdy se musí odehrát nutné naskriptované scény. Stejně nesnesitelné mi občas přišlo sledovat protagonisty Annette, jak si při sexu zpívají, že mají sex, při porodu dítěte, že se jim rodí sítě, a při konfliktu, že mají konflikt. Občas to ale ve svojí absurditě jakoby obletělo zeměkouli a dostalo se to do kýženého místa z druhé strany - a já se místy bavil. A samozřejmně jsem si užil některá stylistická řešení. Caraxova rezignace na organické odvyprávění příběhu je pravděpodobně záměrná, ale já celkově nevím, jaká potěcha nebo zajímavost z toho má plynout. Když se toporný a statický film natočí schválně, je to pak v pořádku?" (23.12.2021)

Nejsem si jistá, jestli byl dobrý tah obsadit do hlavních rolí, sice dobré herce, kteří ale neumí zpívat. V kombinaci s prapodivnou hudbou, to byla zábava, asi jak u nás doma ve sprše. Dvě věty, které zazpívalo děcko v závěru a ono bylo opravdu jediné, které má hlas i sluch, muzikálovou složku nevytrhly. Jinak řemeslně propracovené, Adam je výborný herec, být to klasické drama, bylo by to TOP, Máňu zprasili, jak nikdy. Ty bláho, ta měla mordu na hlavě od A-Z, nejvíc ji seknul účes když se vydrápala z vody, takovému záměru jsem neporozuměla, celkově si pan režisér udělal filmík sám pro sebe a buď mu na to divák skočí nebo ne. Vcelku nekonečné, ačkoli v určitých momentech vynikající a originální ( tvůrcům avantgaední pojetí nezazlívám, je to o vkusu), jako celek nic moc. Bohužel jsem se utvrdila, že zabírám spíš na Whiplash nebo ryze komerční a líbivý La La Land. (21.07.2021)

Neobaroko ztratilo své neo, zůstalo pouze baroko, jehož tíže pozlátkem nasáklého balastu možná měla být dalším korálkem v růženci žánrově ironických počinů cinéma du look, leč opakování modlitební mantry se tu vyjevuje jako dvojitě dvojsečná zbraň, o kterou se Carax tentokrát pořezal: opakováním formy došlo k rozředění její pravé síly, jíž byla síla negace právě skrze s konvencí nekompatibilní formu, do té míry, že negace negace (=formy) vyvolala jednoduchou matematiku – znásobením dvou mínus dostaneme plus, jímž není nic jiného než valorizace samotného obsahu. A v obsahu jsem neviděl nic než konvenci, které se dal jen jiný narativní vektor a místy komediální tón, přičemž ani jedno ani druhé nemůže stačit na vymanění se z ní. Symptomaticky, podrývání a hra s žánrovými formami (muzikál, melodrama, pohádka atd.) zde není nic víc než něco, co jsme už viděli v jiných komerčnějších dílech, neboť takováto "postmoderna" byla již dávno Hollywoodem zprivatizována. Hollywood tak Caraxe konečně dostihl a pohltil jako hlubina, do níž se vskutku neradno dívat, neboť v tomto pohledu se cinéma du look může zvrátit v cinéma du don’t look. Neobaroko vždy začínalo ve zdánlivé kýčovité sladkosti, aby zhořklo, ale tento přechod byl (v nejlepších dílech) zapříčiněn právě především inverzí konvencí daných forem, zatímco když chceme tento neobarokní dramatický oblouk opakovat pouze na rovině obsahu, tak vždy musíme dostat pouze konvenci, která se nám vloudí zadními vrátky. Snad měla být interpretační indicií přeměna loutky v živou bytost autorskou mise en abyme, kterou chtěl Carax na poslední chvíli přesvědčit diváka, že jeho film není jen bezkrevným Otesánkem, polykajícím rozpočet, ale dílem obsahujícím život, avšak i v tomto posledním pokusu (který není ničím jiným než replikací hollywoodských tužeb) selhal. (09.07.2021)

Caraxova tvorba se mi doposud vyhýbala (a nebo já jí) a ani do Annette se mi zpočátku - v očekávání nesnesitelného artu - nechtělo.Přeci jen je to muzikál,které zase nemám úplně v lásce a navíc má skoro dvě a půl hodiny.Realita mě nicméně překvapila a překvapila mě příjemně.Je to sice opravdu muzikál,ale písničky jsou fajn a v ději nijak neruší (a to se zpívá 90% času),navíc je ale Annette silným příběhem (nejen) o lásce a ještě k tomu nastavuje zrcadlo dnešní divné době a šoubyznysu obecně,Třešničkou je pak výkon Adama Drivera a osobně mě i na tak malém prostoru bavil Simon Helberg.Čtyři hvězdy nakonec ale Annette nedám,protože ta stopáž je prostě smrt a ke konci už sem mlel z posledního a měl sem co dělat abych vůbec dokoukal,jakkoliv mě opravdu zajímalo jak to celé dopadne....70% (16.11.2021)