Playtime

1967, Francie. Scénář, režie a hlavní role Jacques Tati, točeno na 70 mm film, velké kulisy postavené čistě pro natáčení filmu a obrovský propadák, který svého tvůrce zadlužil na několik let. Tatiho komedie Playtime to v době svého vzniku neměla jednoduché a to do jisté míry i díky tomu, že nejde o vyloženě vděčnou komedii. I proto, že si z ní divák vlastně může odnést cokoliv kvůli sázení na diváckou interpretaci.   Playtime má velice půvabný vizuál a přitom z vizuálu též těží jeho humor. V Playtime se též bere skutečný důraz na zvuk a jedná se o jeden z těch filmů, kde zvuk sehrává skutečně výraznou roli. Především i proto, že právě z něj též těží humor filmu. V mnoha momentech připomínají jisté momenty grotesky a to i díky tomu, že je zde dialogů velmi málo. Zároveň je zde skutečně mnoha komických detail, dohromady vše poté vytváří takový nezvyklý komediální zážitek.   Ony velké kulisy futuristické Paříže představují velmi výrazné prostředí. Playtime je ovšem především satirou na stereotypní život ve společnosti. Kromě vizuálního zpracování a v mnoha momentech groteskní atmosféry tak film obsahuje právě i tyhle lehké komentáře ke společnosti, která se točí jako kolovrátek a mnoha momentů kromě humoru může nabídnout i hloubavé zamyšlení. I proto Playtime není vyloženě vděčnou komedií.   Jednotlivé scény mají ten správný rytmus, některé jsou funkční více, některé méně a mohli technicky skončit na podlaze střižny. Ten film v podstatě nemá klasický děj. Je složen z jednotlivých sekvencí odehrávajících se v oné futuristické Paříži a dvou lidí, kteří se navzájem pořád dokola potkávají. Důraz se tak bere především právě na ono futuristické prostředí, které v sobě má trochu humoru, trochu toho satirického rýpnutí a především skutečně atraktivní výpravu. I absence děje je tak trochu potencionální překážkou pro diváka a to i především kvůli udržení divácké pozornosti.   Přitom všem se vlastně dá velmi polemizovat nad tím, zda Playtime je či není komedií. Komedií rozhodně je, přesto prostě není pro každého. I kvůli tomu, že kvůli těm všem detailům dost možná potřebuje více zhlédnutí. Jde o umělecký film ve všech významech toho slova a je jen na divákovi jak se s tímto faktem popasuje.   Některé scény jsou chvílemi skutečně moc zdlouhavé a prospělo by jim zkrácení. Není to ani vděčný film a divák si ho velmi pravděpodobně užije jen čistě dle svého aktuálního rozpoložení a nálady u filmu přemýšlet/zapnout mozek. Je to rozhodně obdivuhodná záležitost, k ryzímu obdivu ovšem bude mít nejspíš spoustu diváků daleko...... (30.06.2021)

Po formální stránce možná opravdu téměř geniální, po té "myšlenkové" (technický pokrok, odcizení,..) pak pravdivě varující. Bohužel, styl humoru pana Hulota mě přivádí k nepříčetnosti přesně opačně, než by měl - po pár minutách mu vždycky přeju co možná nejbrutálnější způsob smrti, a tudíž v celkovém hodnocení musím tyhle dva extrémy nějak zprůměrovat. (03.03.2006)

Tatiho satira na modernismus bohužel trošku vázne. Sice se dočkáme klasického obrazového humoru i geniálních detailů / odrazy pařížských památek ve skleněných dveřích, světlo z výtahu v oknech budovy ), ale například scéna v restauraci je tak zdlouhavá, že když ženy na jejím začátku přijdou do jinýho stavu, tak na konci této scény je odváží sanitka do porodnice k finálovému aktu těhotenství. (03.01.2010)

Milerův futuristický Krtek ve městě si o patnáct let později bude více všímat technické stránky, Tatiho aktuálnější (přestože starší) Hulot ve městě se zaměřuje spíš na řešení prostoru a masu lidí do tohoto prostoru zasazenou. Masu jako souhrn jednotlivců. Zásadní rozdíl mezi Krtkem a Playtimem je ale v tom, že vzhledem ke zcela nepravděpodbné nefunkčnosti systému obsluhy v Royal Garden musíme Tatiho dílo považovat (alespoň do jisté míry) za podobenství. Zásadně se pak oba filmy shodují v tom, že, ač je to zřejmě zcela proti jejich záměru, vyvolávají pocit jakési blahé pravzpomínky. A to přesto, že Krtek na Hulota navazuje spíše jen v tématu, než v metodě. Doufám nicméně, že i nějací metodičtí pokračovatelé se najdou. Playtime si v dějinách kinematografie zalouží přinejmenším tak význačné místo jako Krteček. Hvězdičku ubírám za takové zbytečné fraškoidní etudky, jako je např. záměna s člověkem hrabajícím se v šuplíku. Komentáře: Shadwell, A_FISH. (15.02.2015)

Vítejte v Tativille... 8-] . . . Těžko zařadit tenhle >velkofilm< do nějaké škatulky či kategorie. Nejspíše by se d.m.s.n. snad dalo mluvit o jakési postmoderně patafyzické alegorii se satirickým nadhledem... :-) No, ještě, že igi B. není nějaký inťák, že... ;-) . . . Takže lze jen konstatovat: těžko srovnatelná, leč úchvatná a neobvyklá podívaná, plná bizarního šarmu a neutuchající fantazie, doslova >GAGSTERKA< (;-) pro fajnšmekry a pokročilé, náročné milovníky netradičních filmů... - - - P.S. Nikdy jsem nebyl nějakým velkým fanouškem J. Tatiho, ale přesto jeho filmy svým způsobem miluju a uznávám. Jde totiž každopádně o vynikající a nadčasové dílo! Nakonec, možná i díky Tatimu a jemu podobným není dnes svět naštěstí zcela jen takový, jak jej on sám se sarkasmem a nadsázkou sobě vlastní líčil... ;-) - - - P.S. Nu a ještě nakonec - jakže se to řekne francouzsky "Drugstore"? No přece DRUGSTORE... ;o))) . . . Fin. (05.02.2006)