Přízrak

prvá polovica tejto minimalistickej artovej snímky ma viac-menej nebavila. Statická kamera a dej bez dynamiky, ktorý je v týchto cinefilných filmoch bežnou súčasťou, ma nezaujal. A tak som to zastavil a vrátil sa k tomu asi po týždni. To čo však nastalo potom ma milo ale zároveň aj nemilo prekvapilo. Snímka frustrovala svojou nihilistickou tvárou a opakovala dookola, že na ničom nezáleží kedže všetci zomrieme a zabudne sa na nás. Duch mŕtveho skladateľa toto všetko prežíval a mi sa s ním utápame v depresiách s myšienkou, že "aj nás to čaká". Herecké esá Casey Affleck a Rooney Mara zahrali skvelo. Pôvodne som chcel dať 3* ale po pozretí som o snímke až príliš často uvažoval.... To sa často nestáva. (17.11.2017)

Zatímco zde spousta místních erudovaných filmových znalců teče nad tímto nesledovatelným zvěrstvem ve svých komentářích blahem, já jsem při sledování tohoto Přízraku také málem vytekl, ovšem z úplně jiného důvodu a jediný světlý moment v souvislosti s The Ghost Story jsem zaznamenal se začátkem závěrečných titulků, kdy jsem sám sobě musel pogratulovat, že jsem to celé dokázal dát na jeden zátah a za to se upřímně obdivuji, jelikož se jedná o další z naprosto nesoudných a nesnesitelných hardcore artových výplachů, který nemůže nikdo se zdravým přístupem hodnotit kladně. Pokud bych měl být tedy úplně upřímný, jak na mě těch devadesát minut působilo, tak bych konstatoval, že se jedná o projekt, kdy tvůrce neměl v ruce naprosto žádný scénář a ani dolar v kapse, což samozřejmě tak není a beru, že třeba ztvárnění ducha ústředního hrdiny formou postavy pod prostěradlem mělo určitě svůj význam a podobenství, na mě to nicméně zafungovalo spíš jako laciný prostředek k zobrazení ducha. To je každopádně ale malicherná záležitost oproti tomu, co se zde odehrávalo v rámci zápletky, respektive obsahu filmu, jelikož to, co se zde děje, jednoznačně odmítám zápletkou nazývat. Ať si v tom všichni mudrcové klidně hledají co chtějí, faktem je, že strávit devadesát minut stylem: žena jde k oknu, kouká z něj ven, pět minut. Žena vezme koláč, a celý ho sní, sedm minut. Duch jde, kouká na ženu, šest minut, a takto probíhá celý film, zcela beze slov, chladně, utahaně, otravně. I když pozor, vlastně úplně beze slov to není, v nějaké šedesáté minutě je totiž do filmu vložen jakýsi monolog o smyslu světa takovým nesympatickým podivínem na jakési párty, jedná se ale jen o další neuvěřitelný hovno, nekompromisně přismrdívající k zápachu celém toho snímku. A co se pak týče zhruba závěrečné čtvrthodinky, to jsem se už jen přitrouble usmíval a v podstatě jsem se chtěl jen nějak dotrápit do konce, jelikož zatímco většina filmu byla extrémní nuda, tak alespoň dávala nějaký smysl, ovšem ten závěr je opravdu na palici postavený bordel, který vůbec, ale vůbec smysl již nedával, no a poslední scéna pak představovala definitivní blábolovou tečku, ke které není vlastně ani co dodat. The Ghost Story jsou zkrátka ryzí muka a jatka divácké vytrvalosti a tolerantnosti, a jen tak mimochodem, pokud tomu filmu dá někdo příležitost jen kvůli obsazení Casey Afflecka do hlavní role, jako jsem to udělal já, tak ať se nenechá též nachytat, protože Casey tu je asi tak dohromady pět a půl minuty, takže pořádný podvod na diváka! (12.10.2023)

Chtěl jsem počkat až budu mít tu správnou náladu a pak si film pustit. Přesto mě to nesedlo, tak jak by mělo. Je to zajímavě natočené, jsou tam působivé scény, myšlenky, spoustu věcí se mi dost líbilo. Ale taky mě to tolik nebavilo. Místy jsem se nudil a bylo to na mě až moc artové a divácky nevděčné. Nicméně pořád dokáži ocenit, že to není prázdné a ten konec to jen potvrzuje. Rooney Mara a Casey Affleck dokáží i na minimu prostoru být uvěřitelný a jejich příběh působit osudově. Režisér David Lowery je hodně šikovný a rozhodně ho budu sledovat s čím přijde dál. (29.09.2018)

U scény s koláčem jsem myslel, že to vypnu, protože moje trpělivost byla testována na samé hranici. A nemohl bych udělat větší chybu, kdybych se tak rozhodl. Tempo možná nenabere vyšších otáček, ale komornímu dílu a jednomu prostěradlu jsem nakonec propadl. A jako moje pozornost byla testována jeho věrnost a vytrvalost. Slov padne minimum, jejich váha tím však nabírá na síle, a ani je nikdo nemusí vyslovit, aby mě rozložila. Krása a čas. (07.09.2020)

Poťouchlý, intimní, meditativně laděný a velmi dojemný příběh, který zhruba v polovině přechází v cosi těžko popsatelného. "Když vám nečekaně zemře osoba blízká a drahá, neztratíte ji najednou; ztrácíte ji postupně a dlouho. Stále přibývá částí, které z ní postrádáte. A jednou přijde den, kdy zvlášť silně pocítíte, že vám nějaká určitá část chybí, a tehdy si uvědomíte, že je pryč, navždycky - a pak zas přijde další den a další určitá chybějící část." A to John Irving jště netušil, že něco podobného probíhá i na opačné straně. C právě zemřel a jeho M se mu pomalu vzdaluje, až zmizí. A místo, na které zůstává jeho čím dál ušmudlanější prostěradlová existence vázaná, je žaluplnou pastí v časoprostoru... I když, paměť se časem zhoršuje i přízrakům. (11.07.2017)