Ne__Ty

Zatím mám za sebou první sérii a nemohl bych být nadšenější doporučuji. Nebál bych se ani říct, že to šlape na paty takovým špičkám žánru jako Mare z Easttownu či Mindhunter. Nespolehlivý vypravěč vnáší mlhu do všech míst. Co můžeme dělat, když ani nemůže věřit sobě a když nechápeme sami sebe? Ústřední dvojice je plnokrevná a svou komplikovaností ukazuje, jak moc protichůdné vlastnosti může člověk mít. A že se právě díky tomu doplňují. Nezaostává ani detektivní stránka, kdy každá menší indicie přivede ještě větší tápání. Zdaleka nejlepší role Jessica Biel.

Chtěl jsem víc než del Torův rukopis a jednodušší pohádkový příběh. To už jsem od něj viděl a poprvé to na mě zapůsobilo větší měrou. Jedinou netradiční přísadou byla němá hrdinka, bez níž by toto dílo bylo ještě zaměnitelnější. I přes absenci mluvy, nebo právě díky ní vznikl ten nejsilnější moment, který zdůraznil a vyzdvihl předávané poselství.

Oceňuji, že se film snažil být pokrokový, a také akceptuji, že se v jádru stále jedná o pohádku. Ale to neznamená, že změnu v chování postav, která proběhla lusknutím prstu a je zde základním kamenem, přejdu bez pozastavení. A to hvězdné Emmě Watson a v záporné úloze se vyžívajícího Luka Evanse navzdory. Jeho postava je však na chlup stejná jako samotné zvíře, jen nedostal šanci se napravit. Vizuální stránka je vypiplaná, ale v animovaných sekvencích se to nebezpečně blíží přeplácanosti. A ke konci jsem si přál, aby už nezazněla další písnička, jenže se objevovala další a další, a to i tam, kde to podle nebylo nutné. O půl hodiny delší stopáž byla zbytečná.

Harry Potter nikdy nepatřil mezi moje srdcovky, takže jsem si při sledování prequelu ani jednou neposteskl, že už to není ono. Na druhou stranu si mě ani tento film nedokázal omotat kolem, jelikož mi přišel jako přehlídka atrakcí, které může vachrlatý kouzelnický svět nabídnout. Do budoucna tam vidím potenciál, jenže nevím, jestli má Yates pořád značce co nabídnout. Postavy totiž jsou nosné a netradičně pojatý charakter Scamandera mi imponoval, což jsem kvůli obsazení nepředpokládal. A kéž by Colin Farrel u série zůstal a táhl ji dál.

Když mám náladu, tak se u Setha Rogena a jeho přátel bavím královsky. A tady šlo o zábavu především, jelikož filmu nebylo nic svaté. Přičemž bylo jedno, jestli šlo o možnou soulož s Emmou Watson, o čokoládu, která může zachránit život, všemožné filmové reference nebo kupu nekorektností. A pokud by se nejednalo o spletenec několika (skvělých) scének, tak bych šel ještě výš. Finále totiž předvedlo, že předchozí dění nápady nevyčerpalo.

Už úvodní výjev na mě působil nevzhledně a zastarale a vizuál jsem nepřišel na chuť ani ve zbytku stopáže. Ani rýmovačky nelahodily mému sluchu, oslovily mě akorát rýmy v duetech. Bylo fascinující koukat, jak se různé postavy dospějí ke stejným slovům, které po vyřknutí pokaždé nabírají jiný smysl. Naneštěstí zde chybí jakýkoli element překvapení. Přestože nemám Burtonovu filmografii poctivě zhlédnutou, tak jsem si stejně odškrtával už nejednou viděné položky. Zvolený konec je navíc nevyhnutelný jeho kvalitám navzdory. A z vražd se kvůli neustálému opakování rychle vytrácí elegance.

Dvojnásobná dávka Toma Hardyho je skvělá, zvlášť když se mu podařilo zhmotnit dvě odlišné postavy natolik, že jsem ani nepřemýšlel, jak to tvůrci udělali. Postupně však začínají role bratrů až moc splývat v jednu, a je tak čím dál jasnější, že se jinak nejedná o vyčnívající gangsterku. Vlastně v ní vyčnívá až příliš málo momentů. A když už se to některému z nich podaří, rozmělní ho stopáž přesahující dvě hodiny.

Nechápu to. I na potřetí na papíře se dostavila bezchybná sestava: Ron Howard je režisérskou jistotou, hudba Hans Zimmer nezklamává a Tom Hanks stále hraje první ligu. Ale stejně to vůbec nestačí na zapamatovatelný, natož nadprůměrný film. Památky vypadají pěkně, postavy jsou zaměnitelné, dialogy povětšinou tragické a twistů sice není málo, ale byly by předvídatelné i bez znalosti předlohy. Navíc ji adaptace ošidila o nejlepší a nejodvážnější část. Proč? Nechápu to.

Všechny postavy do jedné by mohly pohledem řezat šmirglpapír. Jenže tím výjimečnost končí. Příběh je jednoduchoučký, což by nevadilo, kdyby zápletka o mstách nebyla tolik nadužívaná, a tak nechtěně úsměvná. Sám jsem přestal počítat, když už se jednalo o pátou pomstu za hodinu děje. Název filmu je v tomto případě neskutečně ironický. Navíc na mě občas vybaflo děsivě vypadající digitální prostředí, které vytrhávalo z jinak krásně snímaných lokací. Přestřelky jsou solidní, jen žel bez překvapení.

Nemyslím si, že by mě film a nahlížení do hrdinova nitra bavily, kdyby nešlo o Liama Neesona. Ostatní herci za ním totiž těžce zaostávají a moc vhodných náhradníků není. Příběh není neviděný, přesto mě neustále překvapovaly zhoršující se situace a ubývání momentů naděje. Konec pak snímek zdvihá z mrazivého průměru, přičemž by to ani nebylo potřeba, pokud vy byly síly rozloženy rozumněji a rovnoměrněji. Té potitulkové scéně navzdory.