Přízrak

Nechci nikoho odrazovat spíš právě naopak, ale pokud si myslíte, že vás nebude bavit se 8 minut dívat na to jak Rooney Mara jí koláč, možná bych si to s A Ghost Story rozmyslel. Jenže ono i těch 8 minut jezení koláče dokáže být v celkovém kontextu filmu funkční a svým způsobem obohacující a o tom přesně A Ghost Story je. David Lowery jak už v minulosti ukázal dokáže zaútočit na ty nejsmutnější a nejsložitější části lidské mysli, tady to však dotahuje do dokonalosti. Film tak hluboký, že už jen samotné přemýšlení nad jeho podstatou vás může dovést k depresi, to se jen tak nevidí. Rooney Mara v roli manželky, která následkem tragické nehody přijde o svého manžela a kde kdo by čekal, že film bude právě o jejím smutku a on je, ale je to jen jedna kapka v moři celého toho spektra, do kterého se film pouští. Casey Affleck v roli zesnulého manžela by měl dostat cenu za nejlepší prostěradlo ever. Je až neuvěřitelné jak díky práci hudby, kamery a celkového tónu snímku je kus hadru schopen prodat tolik emocí. Soundtrack tak silný, že jeho následný samostatný poslech dokáže vyvolat přesně ty emoce jako sledování snímku a možná ještě víc. Tohle je prostě nadčasový film, který vypadá že řeší otázku celého lidstva, přesto si z něj každý může vzít něco jiného a i jeho nepochopení může být tou pravou cestou. Pokud někdo tenhle film z hloubi duše nenávidí dá se to s naprostým klidem pochopit, protože právě to je jeho smysl. 90% (25.09.2017)

Casey Affleck na začátku filmu zemře a zbytek příběhu (až na pár flashbacků) stráví pod prostěradlem a dělá ducha. První polovina je brutálně nudná (převládají dlouhé statické záběry, v nichž se toho málo děje, za vše mluví čtyři minuty dlouhá sekvence, v níž Rooney Mara pojídá koláč a vzlyká u toho) a ta druhá je zas hrozně zmatená a divná, protože se v ní hodně divoce skáče v čase. Jestli jsem to správně pochopil, tak jedině díky tomu, že mi to jiná postava ve filmu vysvětlila předem, a to ještě kdo ví jestli. V celém snímku je asi půltucet geniálních nápadů, každý z nich je ale využit jen okrajově a následně smeten ze stolu. Je to škoda, silná atmosféra totiž snímku rozhodně nechybí a jako festivalová bizarnost to funguje, leč z hlediska filmového se Přízrak zoufale rozpadá a smysl byste v něm hledali marně. (02.07.2017)

Jasně, je to velký umění a tak, ale pro jistotu přikládám seznam činností, které shledávám daleko zábavnějšími a smysluplnějšími než sledování Přízraku: Důkladný úklid obývacího pokoje a kuchyně; Dobrovolná návštěva zubaře; Stříhání babiččiných nehtů na nohou; Hledání Atlantidy na dně Čertova jezera; Půlroční studium na státnice z matematiky; Maratón pořadů Jaromíra Soukupa; Absolvování běžeckého maratónu při teplotách pod bodem mrazu; Umývání nádobí pod studenou vodou; Návštěva restaurací, které od Zdeňka Pohlreicha nedostaly ani jednu hvězdu; Účastnit se párty jako střízlivý řidič; Pracovat v telekomunikačních společnostech; Chytat ryby na vyschlém jezeru; Hledat houby na sídlišti; Přemlouvat Babiše, ať už nekrade. (15.11.2018)

U scény s koláčem jsem myslel, že to vypnu, protože moje trpělivost byla testována na samé hranici. A nemohl bych udělat větší chybu, kdybych se tak rozhodl. Tempo možná nenabere vyšších otáček, ale komornímu dílu a jednomu prostěradlu jsem nakonec propadl. A jako moje pozornost byla testována jeho věrnost a vytrvalost. Slov padne minimum, jejich váha tím však nabírá na síle, a ani je nikdo nemusí vyslovit, aby mě rozložila. Krása a čas. (07.09.2020)

Prízrak je podľa mňa ten typ filmu, keď si každý nájde tú svoju interpretáciu a či sa bude presne zhodovať s autorským zámerom, na tom až tak záležať nebude. A podobne je to aj s mojím prežívaním celého filmu. Ak ho vnímam ako príbeh jedného ducha, tak má v sebe mnoho smútku, trochu irónie, asi spôsobenej tým kukučom spoza plachty a nesmiernou nudou večnosti. Osobne som si ale pri duchovom pasívnom bytí s občasným výbuchom emócií hovoril, že podobne bezduchý život vedie vlastne väčšina obyvateľov planéty. A vážne netuším, či mal aj toto Lowery na mysli pri písaní scenára a je to, ako som písal, nakoniec jedno. No a moja interpretácia ústrednej myšlienky? Žite svoje životy naplno, na večnosti to bude skôr veľká nuda. (22.10.2017)