Pad Italije
The Fall of Italy
Pád Talianska
Obsahy(2)
Porážka Itálie v roce 1943 a odchod italských okupantů vyústil v paniku, krvavé střety, krutosti a pomsty. V malém rybářském městě na ostrově Šolta v chorvatské Dalmácii popraví partyzánský velitel Davorin svého přítele a spolubojovníka Nika s jeho milenkou Krasnou, neboť ta kolaboruje s Italy a oba se dle názoru strany chovají nemorálně. Davorin si vezme za ženu krásnou Veroniku, dceru tamního boháče a zrádce. Poblouzněn manželským životem podcení riziko napadení, a tak se po kapitulaci Itálie na ostrově vylodí nacisté s chorvatskými ustašovci, srbští četníci a nakonec i Čerkesové. Ti všichni brutálně terorizují ostrovany, pro které jsou partyzáni jedinou nadějí... Film Pád Itálie volně navazuje na slavnou Okupaci ve 26 obrazech, kterou Zafranovićova válečná trilogie začala. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Z doby před více než 20 lety, kdy jsem Zafranovićovu trilogii zhlédl poprvé, jsem si pamatoval, že prostřední díl trilogie ve mně narozdíl od zbylých dvou dílů vyvolával nemalé rozpaky a přišel mi jednoznačně nejslabší. Návrat k Zafranovićově tvorbě mě přesvědčil o tom, že jsem se nemýlil. Zafranović si tady ukousl víc, než byl schopný strávit. Scénář není tak sevřený a působivý jako v případě Okupace a záměr vylíčit osudy charismatického a přesvědčeného stoupence revoluce, jehož zkázu nakonec vedle vlastní pýchy způsobí ideologie, za kterou bojoval, a blízcí spolubojovníci, je daleko přesvědčivějším způsobem zpracován ve Večerních zvonech. Ze všeho nejvíc ale Zafranovićovi škodí to, co spolehlivě potápí filmy Juraje Jakubiska z posledních dvou dekád. Tzn. určitý druh pozérství a zahleděnosti do sebe sama. Prapodivné postavy a scény typu příjezdu četnických pirátů, kteří jako by vypadli z nějakého bláznivého hollywoodského fantasy filmu na jadranský ostrov, nebo feliniovsky zobrazený velitel italské posádky, to všechno nepůsobí přesvědčivě, jsou to umělé a rušivé prvky, které jenom matou diváka a rozmělňují dramatický náboj snímku. Každopádně jde ale o velkou roli pro legendu polské kinematografie Daniela Olbrychskiho. Pád Itálie funguje částečně na bázi jednotlivých působivých scén, které často využívají romantickou scenérii Dalmátských ostrovů nebo šokují typicky balkánsky pojatým brutálním násilím, rozhodně ale ne jako komplexní výpověď o své zemi a době, ani jako strhující lidský příběh. Celkový dojem: 45 %. ()
Vesničané a občanská válka v Jugoslávii, respektive v Chorvatsku. Jednou to jsou Němci, kdo je ohrožují, potom partyzáni, ustašovci, srbští četníci, bělogvardějci a nakonec komunisté. Před nikým nejsou v bezpečí, vždycky to odnesou nevinní lidé. No, nevinní. I mezi vesničany se najde odporná lůza. A taky zrádce. Na osudu velitele komunistických partyzánů je popsána celá tragédie, jakou přinesla nejen druhá světová válka, ale i dění po ní. Dění, o kterém se moc nemluví, nepíše, netočí filmy. Proč? Protože je asi těžké vybrat kladného hrdinu, kterému by divák uvěřil. Nikdo totiž nebyl bez viny, a tak tomu bude i v naší historii. Za tuto otevřenou zpověď dávám plný počet. ()
Juhoslávia si toho zažila dosť, počas vojen tam bolo mnoho masakrov a podľa mňa partizáni možno boli s tých lepších čo sa týka správania, no podobne ako talianski fašisti, nemeckí nacisti, chorvátski ustašovci, srbskí četníci, či moslimskí Čerkesovia, to boli len vojaci, ktorí sa správali často bezbožne a často vraždili chladnokrvne, tiež ten záver podľa mňa nie je hrdinský, ale priam chorý, tam sa to dalo riešiť rôznymi inými spôsobmi, vrátane tých zajatcov a tá iná poprava ku koncu, viac pre tých, čo to nevideli neprezradím, bola tiež nezmyslom. Som síce za zachovanie kultúr, no nie nad ich nadraďovanie, lebo doba národných štátov je prežitok a nacionalizmus je svojim spôsobom chorý, lebo máme len jednu Zem a všetci sme z jedného kmeňa, preto určitú hranicu nesmie nikdy prekročiť. Divoké časy, ktoré tu môžte vidieť boli podľa mňa veľmi smutné. Film je dotvorený erotikou, tiež krásnym prostredím, príbeh je však slabý, je to len taký priebeh udalostí, ktoré sa opakujú, pretože každý tam len vraždí a plieni. ()
,,Divadlo, všechno je divadlo!" Druhá část trilogie také hledá odpovědi na otázky spojené s válkou, násilím, zabíjením a mocí. Čarokrásné impressionistické obrazy přístavu i ostrovní krajiny vytváří kontrast k dramatům, jež válku provází. Fašismus, komunismus, nacionalismus, ale i křesťansví, které lze tak snadno zneužít, se zde navzájem střetávají, avšak jako dobré nelze vybrat ani jedno. Ostrované se stávají pouhými oběťmi, které nejprve vykořisťovali kapitalisté, a pak jim železnou rukou začnou vládnout komunisté. Při sledování osudu jedné z postav si člověk hned vybaví politické procesy namířené proti vnitřnímu nepříteli i heslo: revoluce požírá své děti. Přibylo více mystických až snových pasáží doprovázených lyrickou hudbou. Scény oslav, procesí, svatby i drancování jako by se inspirovaly v nejlepších Jakubiskových filmech. Zejména šílenství v boháčově domě připomene Jakubiskovu fantazijní poetiku. Doprovodný chorál jest velmi podobný Orffově Carmině Buraně. Našinci se jistě vybaví filmy z období kolektivizace, když jedna z postav křičí: ,,Všechno je lidu!...odnes to domu." Nadčasové dílo. ()
Asi takýmto spôsobom by sa mala každá európska krajina vysporiadavať so svojou históriou počas druhej svetovej vojny. Zafranovič snáď ešte lepšie ako Mallick vystihol kontrast krásnej prírody a ľudského zverstva (zvieratá mi snáď prepáčia). Jeden z najextrémnejších násilných filmov založených na skutočných udalostiach, aké boli natočené. Ambivalentné postavy, alebo skôr zlé ako dobré, divák nevie, s kým sa má ztotožniť, hlavná a aj vedľajšie postavy mu svojim konaním bránia v ztotožnení sa s nimi. Kedy sa podobného neprikrášleného a nenablýskaného filmu z dôb druhej svetovej vojny dočkáme u nás a v Čechách? Možno aj Olbrychského životná úloha, ktorého si tak priraďujem k najobľúbenejším hercom. O triedu lepšie, ako prvá časť voľnej trilógie. ()
Reklama