Neúplné zatmění

Občas se ta deprese z filmu úplně sype. Zejména, když se Blanka Bohdanová snaží trumfnout sestru z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Jinak velmi poeticky natočené pocity - smutek, beznaděj, radost, odhodlání... Jsem rád, že žijeme v jiné době a dělám si iluze, že dneska jsou na tom takovéto děti lépe. Mimochodem, asi nejzápornější role Ondřeje Havelky ever. :-) (22.10.2015)

Mám pocit, že skoro nikdo jiný než Jireš tyhle témata vážných, nevyléčitelných nemocí či postižení točit nemůže, protože v tom na rozdíl od všech ostatních dokáže rozehrát tolik dalších témat, že se to stěžejní téma pomalu stává až druhořadým. Navíc je to opravdu psychologické, plné geniálních filmařských nápadů (už třeba jen tím nápaditým zobrazováním jejího nového vnímání světa), přirozeně silných scén s minimem jakéhokoli vydírání, ke kterému by se celý film mohl naprosto jednoduše upnout a zajímavých témat je tu skutečně spousta, třeba o jiném vnímání světa i při fungování všech pěti smyslů nebo taky o tom, že je každý člověk jiný a každý jinak uvažuje, ale máme tu i touhu po svobodě, rebelování proti přehnaně přísné ošetřovatelce (které nemůže nepřipomenout ošetřovatelku z Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale na rozdíl od Formanovy klasiky to není ani chvíli žádný cílený kalkul), touhu po tom, aby svět člověku porozuměl, ale taky touhu po pomstě za zničení života, která ale vede k překvapivému odpuštění a smíření se současnou životní situací. A to celé trvá 77 minut a nestačím se divit, že toho tolik stihl Jireš do takové stopáže dostatečně a nosně vecpat. Navíc tady mi snad poprvé plně sedl i jeho osobitý styl, který jsem párkrát překousl už i jinde, ale nikdy jsem se s ním "nesmířil" tolik, jako tady. Navíc to má naprosto úžasný plakát. Bych dal klidně i plný počet, ale to by v budově internátní školy pro zrakově postižené neměli mít volně přístupný balkón s chybějícím plotem, který je dokonce v nejvyšším patře (!!! - ale možná to byla skrytá satira na stav takových komunistických ústavů, jenže i tak to svojí nelogičností bije až moc do očí, zvlášť, když ten balkón za poměrně dlouhou dobu nikdo neopraví) a závěr by taky musel mít povedenější, protože jsem neustále čekal, že se konečně pomstí svojí sestře (která je asi jednou z nejzápornějších postav všech československých filmů), ale místo toho to uspěchaně došlo k určitému smíření s "novým životem" a přitom tomu smíření nebylo věnováno hlubší propracování. Ale jinak skvělý film a neskutečně příjemné překvapení. Silné 4* (26.06.2022)

Opět se mi potvrdilo, že Jaromil Jireš patřil k nejlepším českých režisérům a je s podivem, že takto kvalitní filmy jsou u nás téměř neznámé a nedoceněné. Neúplné zatmění patří k dalšímu z filmů z nemocničního prostředí, které mají v československé kinematografii bohatou tradici. A stejně jako třeba Směšný pán nebo Městem chodí Mikuláš oplývá hustou pochmurnou atmosférou a výbornou kamerou. Herecky zde, s vyjímkou hlavní představitelky, vyčníval Oldřich Navrátil, který si střihl roli psychologa plného navrátivšího se entuziasmu naprosto bravurně. (16.12.2010)

Film se rozbíhal dost těžkopádně a nezáživně, postupně to ale začalo dostávat zajímavější tvář. Své poslání ale asi splnil, aby si člověk uvědomil, čím musí procházet lidé (nejen děti), když ztratí zrak. I když i tak to asi záleží především na empatii každého, přičemž vůbec nejde jen o obyčejný soucit.  Ovšem zápletka s psychologem mi přišla až příliš uměle vykonstruovaná a chtěná, stejně jako téměř zázračně znovunalezené sebevědomí hlavní hrdinky. Ale i tak jde o vcelku sympatický a potřebný počin. (14.03.2023)

"Už jsem to zase já". Oldřich Navrátil asi nikdy nebude patřit mezi mé úplně nejoblíbenější herce, ale zde v roli psychiatra, který svým výzkumem pomáhá čtrnáctileté Zuzce se aspoň částečně vypořádat se se svým zrakovým postižením, se mi hodně líbil. Vyzařovalo z něj takové silné charisma, kterým se mu podařilo mě doslova strhnout. Naopak jsem byl dost rozčarován přístupem pečovatelky v podání Blanky Bohdanové. Studená jak psí čumák... Sice věřím, že to takto v těch 80letech v takovýchto zařízeních asi opravdu fungovalo, ale z pohledu dnešní doby mi to přišlo docela drsné. Třeba scéna, kdy shodí Zuzku ze švédské bedny, když z ní nechce sama skočit, to fakt byls na mě trošku moc silná káva (06.05.2017)