Cani arrabbiati

Po delší době jsem spokojen se solidním thrillerem. Syrový psychologický snímek sází na konfliktní situace hlavních postav. Násilí není otevřené, jak bývá u italských filmů zvykem, ale nijak se s ním nešetří. Ubodání, zastřelení, podříznutí, ponižování, znásilnění. Jelikož má film dobrou atmosféru, ani mi nevadilo, že gore efekty byly staženy na minimum. Jasný důkaz, že to jde i bez krvavých fontán, vyhřezlých vnitřností a utrhaných hlav. Větší část se odehrává v autě. Skupina zlodějů přinutí řidiče, vezoucího nemocné dítě, aby je společně s ženou - rukojmím odvezl z města. První konflikty na sebe nenechají dlouho čekat a divák si není jistý, kdo začne umírat jako první. A co s rozvernou a nepříjemně ukecanou řidičkou, která se sama pozve do téhle společnosti? Řešení bylo logické... Cynické zakončení snímku příjemně překvapilo. Ano, svět občas není to nejlepší místo k životu... (13.05.2015)

Excelentní, velmi realistický, exploitation eurocrimi/thriller (oblíbeného "TALIÁNSKÉHO" 70's subžánru poliziotteschi). Skvělý začátek, nečekaně zvratový konec, super honička v poli, zvučný a nezapomenutelný Ciprianiho hudební doprovod. Neříkám, že film ve své době nezaujal, to musela být přímo pecka, dnes s odstupem času, film místy působil už poněkud legračně a zastarale, v samotném žánru však stále jedna z 5 absolutních špiček, která posloužila mnoha jiným tvůrcům jako zdárná předloha pro své filmy (viz. třeba Quentin Tarantino-Pulp Fiction). Trio maniaků ("Běsní psi") byli od režisérů Bavů vybrány skutečně velmi dobře, jejich charaktery skvěle vykresleny (zejména psychicky labilní a neovladatelný Trentadue, ten si roli evidentně užíval a fanoušci Eastmana si zde přijdou skutečně na své, tohle je jeho jedna ze dvou nejlepších rolí). Film však podle mě postrádal nějaký větší spojovací článek, měl však dobrou přímo klaustrofobickou atmosféru, i když snad po celou dobu se prakticky jede jen v autě a mluví a mluví, vyhrožuje, napadá, s vulgaritou a násilím si tvůrci opravdu moc hlavu nedělali. Po této stránce je film opravdu hodně brutální. Po nějaké době to vše působí občas pěkně únavné, zvláště ve spojitosti s temperamentní italštinou:-) Prvotina Lamberta Bavy a jeden z posledních snímků od Maria Bavy (který se jednoznačně vymykal všemu co doposavaď tento mistr hrůzy natočil). Ode mně nakonec ale i tak dostává za 5*. Každá minuta filmu je pro všechny pasažéry v autě skutečně životu nebezpečná a téměř vyčerpávajicí. Podobné filmy: "Autosop rosso sangue apodo", "Violent Professionals" nebo "Reservoir Dogs" atd. (19.01.2008)

Ve světle Bavových opulentních hororových oper je uplatnění nízkonákladové „tělesné“ estetiky (oškliví, špinaví, zlí, a v detailu) v jeho prvním a jediném thrilleru dvojnásob překvapující (přesnější žánrové zařazení by mohlo být třeba carjacking poliziottesco). Film sice bývá zmiňován jako možný inspirační zdroj pro Gaunery (ačkoli měl oficiální americkou premiéru teprve roku 1998), sám ale zřejmě čerpal inspiraci z amerických feel bad filmů, především z The Last House on the Left (zločinecká banda s jediným racionálně uvažujícím členem, močení pod nátlakem). Bava však jde ve znemožňování identifikace s oběťmi, z nichž si nejvíce psychického i fyzického teroru typicky „užijí“ ženy, ještě dál než Craven (a ještě dál, než šel sám ve svých giallo). Přímočaré řetězení zbytečného násilí, psychopatických projevů a bizarních dialogů završuje extrémně cynický (a celý film zpětně o další vrstvy obohacující) zvrat na samém konci, hořké vyjádření celospolečenské nálady v Itálii 70. let. Namísto stupňování napětí je tenze v klaustrofobním prostoru jednoho auta udržována nepřetržitě, takže jenom čekáme, kdo udělá jakou magořinu. Potěší, že „bavovské“ záběrové kompozice tentokrát neslouží jen potěše oka, ale také k vyjádření rozložení sil, včetně náznaků, že ani oběti nejsou zcela bezbranné. Minimálně v tomto ohledu jde – navzdory exploatační lacinosti, zdání jednorozměrnosti a vysoké nepravděpodobnosti některých situací (neprobuditelné dítě) – o snímek propracovanější než ty, které Bavu proslavily primárně. 70% (30.08.2015)

Další italský snímek s dost pokroucenou morálkou. Sledujeme nekonečnou cestu tří lupičů, řidiče a jedné rukojmí po Itálii. Po cestě se stávají dost hnusné věci a rukojmí to nemá jednoduché. Lupiči jsou vážně hovada a s ničím se nemažou. Zabít člověka pro ně není překážka. Nezbývá jim tedy než poslouchat příkazy a doufat, že vše přežijí. Kdo se nakonec dožije finále? Konec mě dost překvapil, protože odhalí hodně nečekaný zvrat. Stojí za vidění. "Je to jen majonéza." (01.02.2021)

Uzatvorený vnútorný priestor osobného auta ako hlavné dejisko príbehu plného emočných výbuchov, drsného ponižovania, bezohľadného násilia a prekvapivého konca. Všetko v duchu popevku "Únosy, únosy ach tie únosy" spievaného v rytme refrénu piesne Beáty Dubasovej "Účesy": účesy, účesy, ach tie účesy". Sprievodná elektronická hudba k filmu sa hodí skôr k obrázkom z nedeľného výletu do mesta ako k dramatickej útekovej scéne. Talianska thrillerová bizarnosť, ktorá emócie veľmi nevybičuje. Zaslúženú pozornosť však vzbudí konaním postáv, ovládaných nervami, podráždenými, okrem situácie samotnej, aj dusivým teplom v uzatvorenom priestore uprostred leta a napätým súžením sa, ako to celé dopadne. 79% (05.05.2014)