Ariel

Kdybych chtěl být hnusně patetický, napíšu něco v tom smyslu, že neznám režiséra, který by svým filmovým dílem složil lepší hold lidské obyčejnosti (nebo snad lépe obyčejnému člověku), než Aki Kaurismäki, nebo něco v tom smyslu... A přitom ten hold neskládá úplně vážně, ale s tragikomickou nadsázkou. Už hodně dlouho se chystám zopáknout si podstatnou část jeho filmografie a konečně nastal čas. Začínám Arielem, kterým se prý poprvé proslavil a který už celý stoprocentně jede v nezaměnitelném režisérově stylu. Hlavní hrdina je typický Kaurismäkiho smolař, semletý mašinérií společenského systému a souhrou nešťastných okolností, který přesto stojí pořád zpříma, pod bičem osudu se nehrbí a z jeho ran si viditelně nic nedělá, nefňuká, nekňourá, nestěžuje si, snáší je mlčenlivě, stoicky a s hrdostí. Chce se živit poctivě, dělnicky, ale když mu to nebylo umožněno, zařídí se po svém. Z celého filmu se mi nejvíc líbí, jak Taisto ve vězeňské dílně tajně vysoustruží ocelový zásnubní prsten pro svou milou - typický (a nádherný) příklad Kaurismäkiho svérázné poetiky obyčejnosti. Silné čtyři. (10.02.2015)

Teda, tak parádní Kaurismäki, fakt zážitek. Hrozně vtipný, zároveň napínavý, hrdinové k sežrání, ten suchej až černej humor, to je síla. Hodně mi to zvedlo náladu, kterou jsem měl už tak dobrou. Pro mě určitě jeden z nej Kaurismäkiho filmů, i když si čim dál víc uvědomuju, že u něj nejspíš hodně záleží na rozpoložení, ve kterým film sledujete, takže více shlídnutí každýho jeho filmu je doporučeníhodný. Času škoda nebude, protože je to opravdu génius. (15.03.2010)

Toto bol hádam výsmech všetkým tým nadupaným thrillerom o úteku z väzenia a o vykradnutí banky. Takto sa to robí vážení! Trošku menej beznádeje ako som u Akiho zvyknutá, lebo snáď všetko sa Taistovi ako-tak darilo, tým pádom koniec nemal až takú silu. Dialógy medzi Taistom a Irmeli nemali chybičku, takisto aj vyfešákovaný Matti. (09.04.2016)

Hodně přístupná romance, ve které Kaurismäki opakuje motiv útěku před sociálními poměry, na rozdíl od Calamari Union bez humoru a motiv osudové lásky "na hraně zákona", tentokrát ale bez okouzlující poezie periferie ze Stínů v ráji. Je to prostě pěkná historka vyprávěná tentokrát bez zásadní ironie a s důrazem na plynulost. Asi proto mi tu chybí Kaurismäkiho osobitá drsnost skrytá za zdánlivou nažehlenost - zbývá jen ta (bezesporu roztomilá) ležérní nažehlenost. (04.10.2011)

Další Kaurismäkiho ztroskotanec.Tentokrát horník, který po uzavření dolů brázdí v darovaném (dárce se zastřelil) a věčně otevřeném kabrioletu studené Finsko aby našel práci. Jenže se nechá při první příležitosti okrást o všechny své úspory a padne na úplné dno. Je totiž odsouzen do vězení za napadení člověka ve kterém poznal zloděje svých peněz. Z vězení lehce uteče, aby se mohl oženil s tou, kterou náhodou potkal před zatčením a ve které poznal tu pravou na celý život. Pro mě obrovské zklamání! Herce/neherce jsem vždy dokázala odpustit a byla jsem nadšena příběhem, který dával naději. Tady mě příběh ani příslib naděje nějak nedokázal oslovit. (11.10.2005)