Thelma

Zatímco starší severská dramata si většinou dokážu hodně vychutnat, u jejich současné tvorby často bojuji s podáním a pocitovým míjením, včetně těchto žánrových filmů ponášející se formou na artové drama, jak tomu bylo u Ať vejde ten pravý a zde v Thelmě především v první polovině. Hodně pomalé tempo se přede mnou mísilo se studeným chladem a než se něco zajímavého událo i než jsem se konečně začal dostávat se zájmem do nitra Thelmy nebo jejich rodičů, musel jsem se prodívat řadou scén, kdy mě film nechával nezaujatě chladným. Úvodní scéna mě připravila na cosi mimořádného, ale zbytek první poloviny s výjimkou uhrančivé scény na podivném divadelním představení (s prvním drobným horrorovým prvkem) se přede mnou líně táhla zdlouhavá, jakoby tuctová lesbická romance pro teenagery. Celkem je mi to líto, že jsem dlouho nedokázal mít z Thelmy silnější prožitek, protože druhá, silně mysteriózní polovina mě naopak často začala dostávat intenzivními událostmi, odhalováním nečekaných schopností, halocinogénními prožitky střídajícími se s ozvěnou traumatu či velmi silnými rodinnými scénami. Scén z exteriérů zde není moc, ale těch několik málo v přírodě dokázalo velmi pozvolna gradující atmosféru ještě více zintezivnit... a ač coby horror je Thelma opravdu netradiční a v zobrazování děsivého díky zvolené stylizaci značně umírněná, třeba přesun dítěte z vody do jiné vody dokázal na mě vzhledem k pointě působit mrazivě, s pocitem čehosi odporně nepříjemného. Něco do sebe ten film rozhodně měl, byť mi u něj překážel výraznější důraz na formu oproti obsahu. [60%] (18.04.2024)

Když už jsem si myslel, že mě film trochu uspává, že to má momenty, které nejsou zrovna moc záživné, tak pak najednou přišel se scénou, která mě zase dovedla dostat. "Thelma" má na první pohled trochu nečekané prvky, ale na pohled druhý jsou to prvky, které v celkovém konceptu filmu rozhodně fungují. (21.03.2018)

Škandinávsky ponurá, vnútorne krehká dráma o osamelosti a skľučujúcej uväznenosti dospievajúceho človeka v náboženských myšlienkových mantineloch. Perfektne skĺbená s nadprirodzeným thrillerom hororových rozmerov, a s boľavým srdcom tlčúcim túžbou po naplnení prvej, “zakázanej” lásky. Úžasný, brilantne zrežírovaný zážitok a pravdepodobne európsky film roku. [Sitges FF] (11.10.2017)

Výtvarně výtečný film. Pohledná dvacetiletá studentka katolička postižená schizofrenií je poprvé mimo dosah rodičů. Dívčí sexualita se probouzí. Vytváří mezirasové kamarádství s kamarádkou ateistkou. Artově mírně ujeté. Děj mnohdy nečekaný, ale kvůli vypadáajícímu rytmu nás nevtáhne. "Táta bydlí v Norsku, má spoustu dětí". "A jsi na něho naštvaná?". "Vůbec si nejsem jista, jestli má své děti vůbec rád, čím jsem starší, tím se ho snažím víc vytěsnit ze svého života." Režisér má zálibu v temných tónech. Harboe v titulní roli má obličej, který promlouvá beze slov. Velmi sdělný a vnitřně prozářený. Film je působivý, ovšem historka nepravděpodobná. (04.04.2018)

Režii to má lepší než scénář. Sledujeme studené, depresivní dny, kdy je mladá holka v prváku na vysoké, poprvé od rodičů, žije v pokoji s nevybaleným kufrem a má problémy navázat přátelství s jinými dvacetiletými pablby, kteří vypadají a chovají se přesně jak každý na vysoké, a do toho před rodiči tají první chlastačky a divné záchvaty. Až sem super. A pak se začne řešit, co se s ní přesně děje, co jsou ty divné věci kolem ní zač. Moc jsem chtěl, aby odpověď na tohle pátrání měla přesah, aby ten film byl o něčem jiném, než o holce, která má strašidelné super-powers, ale na konci si nejsem jistý, že to tam bylo. Místy se film tváří, že jako určitě - potlačovaná sexualita, trocha náboženské symboliky - ale po konci mám pocit, že jen tak mlží. Že je to hlavně mystery/horor a až pak ve druhé řadě drama o lidech. Což není špatně, ostatní kamarádi v kině se bavili, jen to prostě není stavěné na moc velké přemýšlení. (08.01.2018)