Thelma

Pre mňa myšlienkovo, filmársky a charakterovo lahodné. Postupné vrstvenie základnej témy, obalenej v typickom duchu severských filmov. Hutná atmosféra a uhrančivá, melancholická hudba a prvotriedne vedené postavy postupne odhaľujúce typický zrod hrdinky. Pričom to vôbec nie je o superhrdinoch, ani o lesbičkách, ani o kresťanských sektách, ani o zúfalstve a samote. Je to skrátka o príjatí toho kto v skutočnosti sme. A Joachim Trier to robí pomocou výborných režíjnych nápadov a niekoľkých zaužívaných konvencií. Prispôsobuje si ich a vytvára podľa môjho názoru originálny, nenásilný a zaujímavý film. Podobné emócie som mal pri Lanthimosovom Lobsterovi. Pre mňa bez chyby. A Kaya Wilkins je dychberúco krásna. (05.03.2018)

Film měl, dle mého, určitě na víc. Krásná forma (obal) a skoro prázdný vnitřek, který od určitých scén nelze brát moc vážně. Pro mě povrchní, určeno spíše pro teenagery, možná festivalové teenagery, nicméně vše na mě působilo rozmělněně. Příběh má sice povedené retrospektivní vyprávění (dovětky), celkově ovšem nemá příliš pevnou strukturu, která by mě více vtáhla do rozpolceného nitra Thelmy, děvčete satanovo, jež si plní každé přání. Zažívá své vyhnání z ráje, nechybí had, hříšné myšlenky i peklo plné plamenů. [Filmový klub Citadela - Litvínov]. (24.01.2018)

Další velice zdařilý originální film o vymanění se dospívající dívky z rodičovské "péče" i z nadvlády staletí zakořeněných patriarchálních předsudků, strachů a násilných zásahů, o nalezení důvěry ve vlastní síly navzdory všem a o schopnosti jít svojí cestou a používat správně své dary.  *** O zázraku životní síly (Elektřina. Signál. Vzruch. Jak vznikl život? Jak to, že mobil funguje? Ty to víš? Je jedno, jestli v cigaretě byla tráva nebo jen tabák, když to stejně funguje. Svíčky. Světla. Tys mi poslala esemesku? Zmizení. Objevení se. Telepatie. Telekineze.) a síle interpretací, víře - záleží na tom, čemu nebo komu uvěříme, a podle toho budeme či nebudeme schopni svou silou vládnout. Čarodějnice. Dějiny šílenství. Babička. Zvracení symbolů (hadi, ptáci). *** Další povedená spolupráce dua Eskil Vogt a Joachim Trier. Ostatně! Ellen Dorrit Petersen, která zde ztvárnila matku, hrála ve Vogtově naprosto fantastické osvobodivě mindfuckové prvotině (Slepá, můj koment) právě onu ústřední úchvatnou slepou postavu, která celý společenský pohled na slepotu, na sílu a slabost, otočila vzhůru nohama. Eskila Vogta už nehodlám pouštět ze zřetele. *** (A ano, kdybyste se ptali: tenhle film bych rozhodně promítala v komponovaném večeru s Murénou.) *~ (06.06.2022)

Překvapivě dobré – stylisticky i tematicky. Umělecká verze X-Men Origins (i v prvních X-Men Briana Singera je čitelně zakomponován motiv coming outu, i když méně explicitně). Zároveň zajímavá fúze „čarodějnického hororu“ a serióznějšího dramatu – celé v rámci fantastické poetiky, kdy je od začátku až do konce udržena dvojznačnost výkladu a perspektiv (čarodějnice svádí nevinnou dívku vs. ďábel skrze nevinnou dívku pokouší hrdinku s neuvědomělými paranormálními schopnostmi). Snad jen ten symbolický had je zde poněkud zbytečně nadužíván. (03.01.2018)

Brilantní mix nadpřirozena s dramatem obsahující kapku severské ponurosti a podávaný s vybroušeným soundtrackem. Thelma v sobě tyto atributy kombinuje s jakousi naléhavou kadencí, což dokonale kontrastuje s jemným psychologickým nádechem společně s chytře rozvedenou příběhovou linií. Rovněž zde musím ocenit režiséra Joachima Triera za příkladnou práci s lidskými charaktery a rozkrývaní nejniternějších lidských pudů. Již dlouho jsem neviděl nic tak procítěného a zároveň tak odtažitého, tak do hloubky jdoucího, a přitom s lehkostí klouzajícího po nevyzpytatelném povrchu našeho vnímání. Bez debat jeden z nejlepších filmů roku 2017. Skvělá práce! „There's something with you, Thelma.“ (21.12.2017)