The Florida Project

Kissimmee - a place to visit. Netradiční a osvěžující prostředí barevných floridských motelů (Technicolor ♥) na pozadí sociálního dramatu. Nádherně nasnímané a úžasně zahrané a přirozené (některé monology / dialogy musely být snad výsledkem improvizace), ale chybí tomu rozsah American Honey. Závěrem monotónní. (13.02.2018)

Dospělé záležitosti, očima malých dětí v odpudivém prostředí zaplivaného motelu kousek od Disneylandu. Překvapivě kvalitní film, o nezodpovědné matce a její malé dceři, které sice mají hluboko do kapsy a každý den nový problém, ale přesto jsou spokojené a každý den si dokáží užít. Ale samozřejmě to nemůže mít dlouhého trvání. Film nemá pevně stavěný příběh a je to spíše sled na sebe navazujících epizod, kterými nás provází výborní herci v čele s úžasným Willemem Dafoe v jedné z jeho nejlepších rolí. (02.12.2018)

Bria Vinaite může zfleku kandidovat na ocenění "Matka roku". S blížícím se koncem mě to začlo docela bavit. Divák samozřejmě tak nějak tuší že hlavní hrdince to celé nemůže beztrestně projít. Willem Dafoe zde hraje jakéhosi hrdinného správce, který celý děj drží pohromadě a nedopustí aby se to celé režisérovi rozpadlo. Milovníci rodinných dramat ze života socek by si film neměli nechat ujít a všichni ostatní vlastně taky, aby zjistili že si žijeme docela fajn. 65% (06.01.2019)

Film založený na rozporu mezi dětskou a dospělou perspektivou, mezi dvojicí paralelně existujících, ale zcela odlišných světů. Baker tohoto rozporu využil jako řídícího prvku vyprávění. Průniky „dospělých“ problémů do bezelstné dětské reality vytvářejí dramatické napětí, posunují děj a rytmizují vyprávění. Mikropříběhy dospělých se po většinu času nacházejí na okraji zájmu, což odpovídá dominujícímu dětskému hledisku. S problémy dospělých jsme ovšem obeznámeni dost, abychom chápali motivace postav i dějové zvraty. ___ Dětskému hledisku odpovídá také stylizace snímku. Realistické scény, ve kterých se nízko držená, dětské vidění světa napodobující kamera snaží udržet tempo s mladými herci, jsou prokládány pečlivě komponovanými statickými záběry, připomínajícími svými barvami pop-art. Výrazné barvy, nápisy jako „Magic Castle“, „Futureland“ nebo „Seven Dwarfs Ln.“ a výstřední lokace proměňují zpustošené okolí zábavního parku v jednu velkou hrací plochu, jak jej vnímají a využívají také děti. Vytvořily si svůj vlastní magický svět, který ale není dlouhodobě udržitelný a trhliny, které se v něm objevují, jsou tím větší, čím méně jsou dospělí schopni udržet potomky v iluzi, že všechno bude v pořádku. ___ Energický styl filmu kontrastuje s bezvýchodností situace, ve které je mladá hlavní hrdinka se svou matkou uvězněna. Zásluhou vpádů sociálního dramatu do kouzelného dětského dobrodružství se však film dokáže vyvarovat sentimentality, falše i jakéhokoliv opájení se mizérií postav. Ta pro Bakera ostatně není ústředním tématem filmu. Zajímá ho zejména schopnost adaptovat se na určité prostředí a s ní související sebezáchovné budování vlastního kouzelného království. ___ Baker namísto vytváření umělých dramat nechává události zdánlivě volně plynout. Drobná nedorozumění na sebe ovšem nabalují další příhody, samostatné epizody se skládají do vrstevnatého tvaru a příběh, držící se přes zdání dramaturgické rozvolněnosti tradiční tříaktové struktury, stále větší rychlostí směřuje ke katarznímu finále. Velké závěrečné drama pak vyplývá z řady drobnějších konfliktů, o které vyprávění dříve alespoň zavadilo. ___ Na problémy, které je potřeba řešit, dokáže The Florida Project poukázat, aniž by je zveličoval nebo jimi překrýval drobné radosti života a zneužíval jich k citovému vydírání. Jde o přístup příjemně věcný, soucitný a upřímný, podmanivě magický i realistický, který vedle smutku nabízí i radost a probouzí chuť začít něco dělat. 90% Zajímavé komentáře: novoten, Tft (28.03.2018)

Je fakt, že exteriéry těch floridských hotelů jsou tak neskutečné, že jsem si musel chvíli zvykat. Ani se nedivím, že Sean Baker zasadil svůj příběh právě sem. Nelehký život společenské spodiny je tu podáván z perspektivy šestileté Moonee, díky čemuž to vůbec nepůsobí depresivně. Vždyť pro ni svět takovýhle byl nejspíš vždycky, tak proč se tím trápit, když je léto, prázdniny a tolik možností tropit s kamarády rošťárny. Klobouk dolů před práci s neherečkami (a neherci), a tím nemyslím jen představitele dětí. Willem Dafoe využil možnost si zase jednou zahrát kladnou postavu a tenhle malý nezávislý filmeček trochu zviditelnit. Jeden z mála filmů, který vlastně nemá žádný pořádný děj, ale přesto ho chci vidět znovu. (18.04.2018)