Project Lazarus

Hezky natočená sci-fi romantika s výrazným filosofickým podtextem, který v tomto případě není jen snůškou bezobsažného plkání a papouškování myslitelů napříč věky, ale naopak dává celému filmu smysluplný rámec, který diváka chtě nechtě nutí na dané téma přemýšlet. A to mě baví, ačkoliv je fakt, že Gil se místy nechal až příliš unést a občas to přeháněl. Především s monology. Ale to se dalo i díky výborně zvoleným hercům celkem snadno přežít. Sympatické překvápko. 75% (18.06.2017)

Hraje si to na mnohem chytřejší film, než jakým to ve skutečnosti je. Nakonec z toho stejně nevypadne víc než carpe diem a užívejte si každé chvíle vašeho života, protože to jediné má v životě smysl, ale řečené je to skrze plytké, rádoby-hluboké voiceovery a nepropracovanou zápletku, ve které měl Gil očividně problém víc prokreslit jak postavy, tak i svět budoucnosti. Výsledek je nefunkční sci-fi, které se své nedostatky snaží zakrýt kýčovitými "emotivními" scénami a samozřejmě i těmi rádoby-hlubokými voiceovery, ale samozřejmě to tomu jenom ubližuje. Je to nedůvěryhodné, mdlé a že to v závěru romantizuje (dokonce dvě!) sebevraždy, je nejen strašně laciné a jen to svědčí o tom, že Gila nenapadlo, kam to vést dál, ale taká stupidní. Ale co čekat od filmu, který nepředvede nic jiného než vykalkulovanost... A přitom ten námět by měl hodně do sebe a šel by zpracovat i levněji (kdyby mě náhodou chtěl někdo nařknout z toho, že to neúměrně kritizuji, když to asi nemělo velký rozpočet), jen to především chce, jako každý skvělý film, pořádný scénář. A to Project Lazarus prostě nemá... 2* (17.03.2023)

Námět je živný, všechno ostatní kulhá jako lazar sám. Všechny postavy jsou tak málo vykreslené a nedostatečně definované, že až do konce nepochopíme, co jsou zač, proč dělají, co dělají, co chtějí a proč to chtějí. Vnitřní monolog hlavního hrdiny je nepřesvědčivý, plytký, útržkovitý, o všech ostatních se dozvíme ještě méně. Nikomu nelze věřit žádné emoce, dokonce ani bolest. ani lásku nebo připoutání ne. Kdyby to byl pouze nihilismus a korporační politika a společenská citová vyprázdněnost, kolem čeho se všechno ve filmu točí, ještě by se to dalo pochopit a akceptovat. Ale ono se tam mluví o lásce a o lásce k životu, k prožívání, a min. u ženských postav jsou náznaky jiného přístupu, jenže nerozvedené - konfrontace jsou slabé nebo chybí úplně, film každou druhou větou nakousne jinou úvahu a nedokáže ji sledovat dál, ale zároveń se tváří, jako kdyby pronášel kdovíjaká moudra. Nakonec je to jen snůška rozpadlých existenciálních plků doprovázená fragmentarizovaným a nepozoruhodným obrazem, který nedokáže nikoho představit ani do ničeho vtáhnout a a ze své formy se marně pokouší dělat přednost. Je to, jako kdyby z nějakého zastaveného natáčení zbyla halda rozdělaného materiálu, nebo třeba v nějakém studiu zůstala fůra odstřižků po dokončeném filmu, který museli o dvě hodiny pokrátit, a nějaký kreativec se vsadil o pár piv, že z toho udělá další film, vzal si to na pár dní do střižny a namluvil k tomu komentář. Jasně, že to tak nevzniklo, ale kdyby jo, nebyl by v tom asi moc rozdíl. *~ (25.12.2017)

Waw, Španieli veru nesklamali a vyprodukovali veru dosť zaujímavé sci-fi na tému oživovania zmrazených ľudí. Námet už sám o sebe pôsobí zaujímavo, no celý príbeh ešte viac zvýraznil filozofický rozmer, ktorý stavia stavia proti sebe dva protipóly - život a smrť. Bojíme sa smrti, ale aj života. Sme posadnutí telom, ale zabúdame na dušu... Takýchto podobných úvah veru preblyslo Marcovou hlavou po "prebudení" viacero - mnoho z nich malo dokonca aj patričnú logiku, hoci s jeho záverečným rozhodnutím som sa akosi nedokázal stotožniť. Aj som si tak v duchu hovoril, že takto to predsa nemôže skončiť - a veruže, nemohlo! (15.06.2017)

Bravurně vypointovaná sci-fi záležitost s citlivým romantickým přesahem, která umně a s grácií balancuje na hraně snových záběrů a čistokrevné filosofie o podstatě života, lásce a smrti. Realive mimoto zaujme i zajímavě podávaným příběhem, jež je navrstven do několika po sobě jdoucích kapitol. Režisér Maiso Gil stvořil efektní a hluboce procítěné dílo, které na mě osobně mělo velmi intenzivní divácký dopad. Jakožto milovníka dlouhých, melancholických záběrů a syrové filosofie u mne snímek Realive boduje téměř na celé čáře. Jen škoda té dlouhé stopáže, která "nabídne" pár prázdných scén. „Well, maybe the soul is the bit that gets lost when you freeze the meat and then thought out again.“ (16.06.2017)