Lesní rituál

Angláni umí i líp. Nepřišel jsem tomu na chuť. Film bojoval s trapnou realizací. Nakonec zvítězila. Bohužel(va). Řeč je o celém závěrečném úseku, v němž se zjevila lesní/mechová/kapradinová příšera, prostě naběhl na scénu Jan Roháč z Dubé. A bylo hotovo. Pokrčil jsem nos a atmosférické kouzlo bylo náhle pryč. Nehledě na to, že film mně připomínal Blair Witch, nedávnou Čarodějnici i Predátora. To tolik nevadilo, jen nutno dodat, že ty tři jmenované filmy vládly sevřenějším napětím, tenhle ho měl taky, jenže v něm polevil. Prostě do příšery to bylo jen mile přitroublé. S výskytem příšery už jen vyložená píčovina k smíchu. Vraždy žádná sláva, rituál bída, film je podle něj pojmenován, ze samotného Rituálu jsem si nezapamatoval vůbec nic. Dost sralo i neustále opakující se trauma hlavního maníka ze čtveřice kamarádů. Pořád se mu, v různých děsu-halucinogenně-paranoidních- verzích, vracela scéna přepadení obchodu, kde byl brutálně (nejlepší gore scéna z celého filmu) zabit jeho kámoš. Les je les. Vždycky zafunguje. A fungovalo to příjemně. Ohraně, ovšem obstojně. Příšeru si mohli nechat od cesty. Herci adekvátně hnusní. Otevřený konec nepotěšil. David Bruckner možná vylekal sebe, mě nikoliv. A po Soutboundu citelně vyměkl. 5/10 (14.02.2018)

Premisa je jednoduchá. Parta kámošů se ve švédských lesích potká s tamním Zlem. Nicméně atmosféra lesů je jak nádherná, tak hutná a temná a dělá vlastně 80% filmu, což ale není na škodu. Herci mi sedli do jednoho a když se původce všech nesnází objevil v celé své kráse, tak jsem si potěšeně mlaskal. Podle mě je to jedna z nejoriginálnějších a nejlepších potvor za poslední roky. Objevila se i nějaká ta krev a něco vnitřností, takže i přes několik málo hluchých míst jsem víc než spokojen. 80% (13.02.2018)

Krásná příroda a vcelku dobrý úvod, ale jak se to přehoupne do druhé půlky a na scénu se začne čím dál víc dostávat tajemné neznámé, tak jde film do kytek. Příšerka a všechno kolem ní na mě zapůsobilo dost stupidně a připomnělo mi to tuto koninu. Vzhledem k trapnosti se tak ztratila hororová atmoféra. Úplný závěr to potom rozhodně nezachránil, spíš naopak. 50% (16.12.2018)

Čtyřlístek krajně nesympatických anglických chlápků, babsky užvaněných srábků z kanclu, na výšlapu po kopcích severního Švédska. Fakt hustý dobrodrůžo - les plný průseků a pařezů, kde se mimo záběry kamery nejspíš nacházejí i informační tabule, turistické značky a odpaďáky, zatímco divák má věřit tomu, že se jedná o jakousi životu nebezpečnou a nepřátelskou divočinu zasvěcenou pohanským kultům prastarých bohů. Typická šablona pro lidi z města, kteří tráví dovolené v hotelech a divoká příroda jsou pro ně hory à la Krkonoše. Od prvních chvilek jsem toužil vidět tyhle panáky nějak brutálně zmasakrované, z kůže stažené, na kůly naražené, za živa pojídané, nebo tak něco. Není tedy divu, že mě tenhle poněkud nedomrlý čarodějnický horrůrek nijak výrazně neuspokojil. Dokud se příběh tváří jako variace na Blair Witch, dokud je Zlo neurčité, neviditelné, metafyzicky tajemné, představy vzbuzující, jde to. Ale od zjevení se partičky vidláků až po notně pitomý závěr, je s atmosférou šmytec. Průměrný a snadno zapomenutelný večerníček před spaním. (07.02.2018)

Ze začátku jsem měl pocit, jak kdybych koukal na nějakou technicky vyspělejší verzi Záhady Blair Witch, což teda není nejtěžší, že. Tento film se ale naštěstí posunul do zajímavější vrstvy a z craftbush hororu udělal regulérní fantasy horor s prvky skandinávského božstva, což ho navíc posunulo na úplně novou úroveň bytí. Když tedy pominu Marvelovky, tak ne každý si dovolí do svého filmu pozvat vikingské božstvo z Valhally. Pokaždé to působí tak zvláštně, nadpozemsky. A tady se to teda navíc ještě povedlo použít. Švédsko z toho sice vyšlo poměrně zálesácky, ale pořád lepší, než kdyby se to odehrávalo v Krkonoších, že. (14.05.2020)