• NinonL
    *****

    Skvělé psychologické drama o vině a trestu, které mi tíživou atmosférou chvílemi připomínalo Fargo od Coenů. Ve své době, kdy ještě nevládl všeobecný cynismus jako nyní, to musela být neuvěřitelná pecka.(18.9.2011)

  • Tosim
    *****

    Jiří Krejčík si v době začínajících dědcích na lokomotivách "dovolil" natočit psychologický příběh o morálce, vině a trestu... SKVĚLE! Však taky potom neunikl soudružské kritice. Ale myslím, že na tom už teď hovno záleží :-)(24.5.2003)

  • Marthos
    *****

    V rozmezí let 1946 až 1948 natočili domácí tvůrci několik pozoruhodných psychologických dramat na téma chování člověka ve vypjatých životních situacích. Vynikala profesionalitou, závažností myšlenky a srozumitelností pro nejširší divácké vrstvy. Nezávislost příběhů na době vzniku z nich činila díla nadčasová a to se jim v poúnorovém kvasu stalo osudným: doba naopak žádala náměty ryze současné. Film režiséra Jiřího Krejčíka Svědomí je studií nitra muže, který při jízdě automobilem se svou milenkou zavinil tragickou nehodu a z místa činu zbaběle ujel. Dlouho bojuje se strachem i svědomím. Rozhodujícím motivem pro dobrovolné přiznání je až pohrdání vlastního syna. Velkou hereckou příležitost zde získali především dva interpreti, na něž film později neprávem zapomínal. Postavu slabošského úředníka ztvárnil Miloš Nedbal, pro něhož to byla výjimečná (a svým způsobem i životní) role. Milenku, která nepřímo zavinila jeho trpké morální váhání představovala třiadvacetiletá Irena Kačírková. Ta se na filmovém plátně znovu objevila až za dlouhých šest let, kdy se zcela změnila koncepce české kinematografie. Podobný osud potkal i režiséra Krejčíka, který další celovečerní film vytvořil teprve o čtyři roky později (ideologicky vykupitelské budovatelské drama Nad námi svítá). Navzdory vyřčeným komplikacím a následkům vzniklo tehdy ojedinělé dílo, jehož nesporné kvality spočívají v jednoduchosti a syrovosti zobrazovaného tématu.(2.11.2008)

  • Oskar
    ****

    Výborný a neprávem zapomenutý psychologický film o muži, který nepozorným řízením zaviní smrt malého kluka a z místa nehody ujede, aby se neprovalila jeho nevěra. Jenže se to stejně obrací proti němu... Jiří Krejčík chtěl původně obsadit Karla Högera, ale nemyslím, že by s ním mohl dosáhnout lepšího výsledku. Miloš Nedbal se typově skvěle hodil pro roli navenek neprůstřelného autoritativního muže a jeho morální selhání proto působí mnohem zajímavěji. Myslím, že Höger by byl jednak příliš mladý, ale hlavně by diváci byli od začátku na jeho straně díky předchozím rolím. Nedbal by tak přišel o roli, kterou považuju za jeho (ve filmu) životní. 80%(22.3.2006)

  • ledzepfan
    *****

    Svědomí je film který v dialozích sice trošku šustí papírem, ale jako celek je to dílo na svou dobu tak vyzrálé, že ani drtivá většina součastné české dramatické tvorby se na něj absolutně nechytá. Příběh je vystavěn citlivě i napínavě a divák plně chápe tíhu situace do které se Karel nečekaně dostal a na kterou se nabalují další a další sračky. Drobnosti jako panenka fungující jakožto symbol zakopané, ale stále se vynořující lži, jen svědčí o tom jak moc dobře Krejčík věděl co a jak chce sdělit..Navíc celý film hezky funguje i jako jakýsi dokument doby (nebo možná spíš dokument toho jak tehdejší doba chtěla sama sebe vnímat). Např. chlapec předávající svému otci jako dárek krabičku cigaret se slovy “Tohle jsem ti koupil“, to už by dnes bylo přecejenom trochu sci-fi . A jako bonus si Brňáci a Ostraváci užijí nejeden povědomý exteriér ještě nerozmrdaný komančskou panelovou bakelitovostí a porevolučními architektonickými onaniemi.... Paráda(7.1.2016)

  • - Dobová kritika odsudzovala tento film pre jeho individualizmus a meštiacku morálku. (dyfur)

  • - Režisér Jiří Krejčík měl do hlavní role připraveného Karla Högera. Herec se ovšem stal jednou z obětí prvotních represí, které začaly na Barrandově v roce 1948. Z tohoto důvodu tedy režisér do role Karla Doležala nakonec obsadil Miloše Nedbala.
    (mchnk)

  • - Scéna vlastní dopravní nehody byla opravdu natočena v centru Frenštátu pod Radhoštěm, kdy byl zachycen průjezd náměstím. Stejně tak návštěva ředitele školy je v autentické škole, pouze interiérové záběry jsou studiové. Originální školní budova je uvnitř honosnější a prostornější. Scéna v hotelu byla natočena Na Horečkách v hotelu Vlčina (okrajová část Frenštátu, kde jsou skokanské můstky). (Pucmeloud)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace