Spalující touha

2001 Erotická odysea pod povrch lidského bytí. Na první pohled dokonalé manželství, kde jsou mužské nedostatky doplněny ženskou dokonalostí a důrazem na detail. Jediné, coby mohlo nabourat stereotyp jsou skryté touhy o nichž se nejlépe mluví v omámeném stavu. Žárlivost a chtíč ukrývající se za jediným pohledem do zrcadla v manželově obětí. Stenley Kubrick je Freudem nového století. Svou filmovou šarádou si hraje s postavami stejně tak jako s divákem. Nejtěžší je určit kde končí realita a začíná sen? Umění milovat zde nabývá nový rozměr a transformuje se v sžíravé Umění prožívat. Nesnesitelná spalující touha žene postavy kupředu. Zatímco Hardfordova žena hřeší a touží výhradně „jen“ ve svých snech a představách podpořených jedním letmým pohledem vzbuzujícím onen záchvěv věčnosti v jednom okamžiku, její manžel sestupuje do skutečného erotického zásvětí jako bájný Orfeus, aby se zde zbavil vtíravého přízraku mající podobu představy o jeho manželce v obětí jiného muže. Vždy je jen na dotek možnosti, kdy by mohl podvést a vrátit jí tak její vysněnou nevěru reálnou odvetou. Ale čím je hlouběji pod povrchem vlastních tužeb, tím víc se ztrácí v bludišti iluzí a svých představ. Život jde dál až dokud neskončí - ať už vysněný či reálny. A tenhle zaručeně neskončil. Režisérovo pomrknutí z novinového titulku hlásajícího Lucky to be Alive je už jen malou sladkou tečkou na konci. Že by poslední slova Nicole Kidman byla klíčem k lidskému bytí? Vynikající filmový požitek hrající si se všemi smysly. 9/10 (04.09.2009)

Preboha. Kôli takejto bezvýznamnosti zabili Cruise i Kidmanová 3 roky svojho života. Svedčí to iba o tom že Kubrick je neschopný režisér. Ako je možné že tie erotické scénky nie sú vôbec erotické? To má byť akože fajn?. Zatiaľ každý film v ktorom hrali Tom a Nicol spolu považujem za skvelí. Toto je o ničom! Po 2001 A Space Odyssey a Shining je Eyes Wide Shut ďalší film ktorý ma ničím nezaujal a predčasne som ho zrušil. (07.12.2006)

99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal. (16.01.2006)

Eyes Wide Shut se pohybuje na pomezi dvou klišé : americká filmová rodina 20.století a tajemný, stále však uvěřitelný příběh vycházející z fantaskních vídeňských romanet přelomu 19. a 20.století. Obě tyto roviny jsou přítomny a třebaže žádná z nich není zrovna originální, z jejich střetnutí se nesměle cosi zajímavého dere. Poslední Kubrikckův film není zdaleka tak děsivý jako Shining, ani tak krutý jako Mechanický pomeranč, má však své nevtíravé a tiché kouzlo. Atmosféra je mysteriózní, erotická, trochu i hororová. Nebo by taková alespoň měla být. Námět: jedení zakázaného ovoce. Kubrick nám klade zajímavé otázky: Lze na pravdě jedné noci stavět celý život? A na druhou stranu : Lze zjevení této noci ignorovat? Přesto tomu něco chybí. Kubrickova práce na filmu je tradičně vysoce precizní. I když tato verze filmu neměla být posledním střihem, není nedokončenost nijak znát. Jako vždy Kubrick dokonale zpracovává myšlenky jiných, přežvýkává dílo Arthura Schnitzlera, sám však jakoby ovšem nebyl přítomen. Pro mě zůstal Kubrick těsně pod cílovou páskou mimořádného díla. Je jí ovšem vzrušujícím způsobem blízko. (26.10.2004)

Vizuálně dokonalý náhled do nitra lidského. Vážně naprosto skvělé, jak jsou tu různé myšlenkové pochody, pocity a nálady převedené do audiovizuálna. Z valné části za to můžou Kubrickovo klasické trademarky (skvostně dlouhé záběry beze střihu, hudební doprovod pomocí klasiky), ovšem zase použité jinak a originálně. Ano, osobně bych ocenil trochu víc psychedeličnosti a tajemnosti, to ale neubírá nic na technických kvalitách, jen na těch pocitových, subjektivních, prostě tu chybí to NĚCO, co má Barry Lyndon, Odysea, nebo Mechanickej pomeranč. ps: a hele, můj komentář č. 2222, volejte sláva a tři dny se radujte (21.06.2017)