Zabíjení

Kubrickův legendární příspěvek do encyklopedie heist movies je stejně jako jeho ostatní filmy ponejvíce "uspokojivý" pro všechny hnidopišské formalisty a puristy (a "černohumoristy"). Jako v dalších svých raných dílech využívá Kubrick i zde v hojné míře estetiku cinéma direct ("přímého" filmu), jehož nezanedbatelná influence je v mainstreamové tvorbě 50. a 60. let patrná zvláště u děl spadajících do období modernistických Nových vln (dalo by se dokonce říci, že mnohdy jsou na jeho základě vystavěny). U The Killing se jedná zvláště o ryze dokumentaristicky střižené dostihy (ruční kamera, dlouhoohniskové objektivy) a natáčení pouze s dostupným či s jediným zdrojem světla (Kubrickův trademark par excellence), které vytváří nádherné šerosvitné kompozice v noirovém duchu. Vyjma těchto doku-specifik je pro Kubricka samozřejmostí i ironizující užití hudby (latinskoamerická pieta), ačkoli ani tomuto jeho snímku se nevyhnul neduh s nepříliš povedenou a libou hudbou původní; experimentování s narativem (nechronologická výstavba, nahlížení stejné situace z více perspektiv); a všechny ty precizní podélné "jollies" a pohyby kamery, které tolik miluji. Právě díky výše zmíněným režijním finesám nedokázalo The Killing od roku 1956 příliš zestárnout, třebaže vlastní příběh a jeho tempo je kvalitami přinejmenším rozporuplné. Je to snímek extrémně napínavý, metodický a dýchá svěžestí na každém kroku. Ba co více, většina jeho "loupeživých" parťáků nedokázala jím nastolený koncept výrazně obohatit do dnešních dnů. 4,5* (01.05.2009)

Po " Killer's Kiss " přichází další Kubrick(ova) noir(ovka). " The Killing " přichází s nechronologicky postaveným dějem a vypráví příběh pěti mužů ( rozdílných povah ) a jejich plánu na vyloupení pokladny na dostizích. Jejich skvělej plán se ale začíná rozpadat jako domeček z karet. Příčin je víc, ale určitě největší vliv na nezdar téhle akce měl faktor náhody. Tenhle faktor náhody vrcholí v samotným finále scénou s pejskem. A já si říkal : Tohle už bylo moc. Jinak nemám co vytknout. Solidní 4 hvězdičková noir záležitost. (17.03.2018)

Jeden z nejlepších Noir-krimi-filmů od pravého mistra Stanleyho Kubricka si s divákem vůbec nepohrává, rovnou ho hází do přímého děje bez nějakého úvodu nebo začátečního vykreslování postav. Proto taky ta výborná stopáž, hodina a půl uběhla neskutečně rychle. Prvních deset - patnáct minut jsem byl úplně mimo, neměl páru kde se nacházím na časové ose. Ale potom se to rozjelo, všechno jsem pochopil a už jenom sledoval skvěle odvedenou filmařinu po všech stránkách, film graduje s každou minutou a závěr jsem čekal, i přesto mně překvapil a jsem za něj rád! Zabíjení (moc jsem nepobral ten název) bych nesrovnával s novými krimi ala Chladnokrevně, Dannyho Parťáci atd., protože tady se nic nepřikrášluje, nevyskytují se zde žádné geniální metody na vykrádání ani lupiči par excellence. Prostě normální lidé, popř. pár zlodějíčku si chce přilepšít. Noirka jsou mojí novou vášní a The Killing patří mezi ty nejlepší! (12.05.2008)

Kdyby nenatočil Hitchcock Vertigo, byl by za poslední noir první vln braný The Killing – revizionistická stylová nápodoba, která pumpovala ze všeho možného, letištěm z Casablanci konče, a která později podnítila třeba Tarantina. The Killing je mnohem horší než Gauneři, ale rozhodně zábavnější než Soderberghova bláhová multiplex-morda, trilogie Dannyho parťáci. Nebyl to první regulérní film Kubricka, byl to první film, kterým uvedl a uváděl do chodu svoje oblíbené postupy, zesumarizovaný v pozdější tvorbě. Kubrick se zde projevuje nejen jako non-auteur, ale i jako zasmušilý gentleman, který nejenže destiluje děj do vícero postav a hlavní charaktery ihned poté, co je vytvoří, rozloží ve vyprávění, ale ze všeho nejvíce se vyhýbá noirovské ironii. Jestli něco sjednocuje Kubrickova díla, pak nulový smysl pro humor. V každé scéně či sekvenci trvá 10 sekund, než se do ní dostanete, a obráceně, posledních 10 sekund provází odeznívající závěr. The Killing postihuje dvojí vyostřování a tření mezi plochou linearity (připitomělý loupežnický kom-plot) a nelinearity (synchronní flashbacky, mnohoperspektivně alternující minulý události z jiného POVu) a nejvíc ze všeho se potýká se zásadní otázkou, jestli existují špatné filmy, nebo jen špatní režiséři. (05.02.2008)

Velice povedený film Stanleyho Kubricka. Film nemá moc dlouhou stopáž ale zato má toho hodně co nabídnout a rozhodně zaujme. Doporučuji. Jen je mi trochu záhadou, proč právě tento snímek není v knížce 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Kdybych se jí pevně držel, o tento kvalitní snímek bych byl ochuzen a to by byla velká škoda. [8/10] (16.08.2009)