Děrsu Uzala

Děrsu Uzala reprezentuje to najčistejšie a najmúdrejšie, čoho sa možno v človeku dopátrať. Vydestilovaná nádhera! Keby za mnou prišli s hrozbou definitívneho vymazania filmových spomienok, ale ponúkli možnosť vybrať si jeden jediný film, na ktorý nikdy nezabudnem, nezaváham ani na chvíľu. Pre mňa osobne určite najduchovnejší filmový zážitok, ktorý stojí mimo akýchkoľvek hodnotiacich kritérií, mimo bežných kategórií... [100%] (04.08.2005)

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)

Brilantně citlivým pohledem Akira Kurosawa natočil příběh Děrsu Uzaly o jeho průzračné duši. Co je vlastně na prostém příběhu pro mě tak působivé? Zjistit, po těch dlouhých letech ve městě, že podmanivá louka krásně voní a strniště píchá a navracet se do světa přírodních zázraků, které v tomto filmu přímo jsou poeticky laděné. A donutí člověka se vážně zamýšlet nad hodnotnými věcmi v životě. (01.01.2009)

Velké unikum světové kinematografie, které vzešlo z bezmála rovnocenně unikátního spojení sovětského filmu a geniality guru japonské filmové školy A. Kurosawy. Epos o skutečném přátelství, o síle a nezměrnosti přírody a oxymóronech životních filozofií. Podáno zcela bez levného patosu, zato myšlenkově nedostižné a trvalé, lyricky i esteticky procítěné a především hluboce humanistické. Kdo tento vybroušený diamant neviděl, nepochopí... (20.11.2008)

Velice lidský příběh plný moudrosti, lásky k přírodě, tolerance a přívětivosti. Děrsu Uzala je jakousi studnicí vyjmenovaných ctností a strašně příjemně se jeho příběh sleduje. Až do střelby po tygrovi měl Kurosawův snímek tu vlastnost, že na mě působil velmi pozitivně. Poté se však příběh dostává do smutné a dojemné roviny, jež je působivou a nezapomenutelnou tečkou za uplynulými minutami filmu. Nádherné scenérie a příjemná hudba dotváří jedinečný dojem z tohoto dobrodružného dramatu, kterému dávám bez zaváhání 5*. Děrsu Uzala v sobě nese nesmírnou hloubku, jež musí pozornému divákovi proniknout pod kůži. Scény jako bylo spěšné sekání trávy, setkání kapitána s přítelem v roce 1907, střelba na láhev a později na jelena či soužení sibiřského lovce ve městě, si budu velmi dlouho pamatovat. Jedinou moji výtkou je, že nikdy nemáme příležitost pořádně zblízka spatřit tváře postav. (07.04.2011)