Děrsu Uzala

Zaujimavy, dobrodruzny, chvilkami nudny, smutny ale i vesely film. Co o nom viac napisat. Dersu Uzala je presne ten typ cloveka, ktory dokaze prezit v extremnych situaciach lesnej dzungle s extremne chladnym pocasim, kde by obycajny clovek, zvyknuty zit vo svojom teplom domceku uz davno zomrel. Tym mam na mysli vlastnu osobu :-) Naopak, pre Dersu Uzalu je prave ten teply domcek smrtelny, pretoze on chce zit v tom extremnom prostredi, v ktorom bol zvyknuty a nic ine ani nechce, co je pre obycajneho smrtelnika nepochopitelne. Avsak najviac sa mi pacil charakter toho cloveka, ktory povazoval za samozrejmost zachranit v zlom pocasi zivot vojakom, ktori s nim bludili. Trosku by som skratil minutaz a mozno by to bola aj stovka, ale inac je to na rok 1975 zaujimavy film, ktory si Oscara za najlepsi cudzojazycny film zasluzil. Ak mate radi film UTEK DO DIVOCINY (2007) s Emilom Hirschom, mal by sa vam pacit aj tento film... 10.09.2010 _______ Maksim Munzuk - (Dersu Uzala) +++ Yuri Solomin - (Kapitán Vladimir Arseniev) +++ Suimenkul Chokmorov - (Jan Bao) +++ Vladimir Kremena - (Turtwigin) +++ Aleksandr Pyatkov - (Olenin) +++ Hudba: Isaak Shvarts +++ (10.09.2010)

Jaké štěstí, že se Kurosawovi nepodařilo předčasně ukončit svůj život a nepřipravil nás tak o jedno ze svých nejlepších děl. Do Děrsu Uzaly vložil veškerou lidskost v její nejčistší a nejušlechtilejší podobě. Čirou jednoduchostí dosáhl dokonalosti. Výjimečný film o opravdovém přátelství a harmonickém soužití člověka s přírodou v kulisách dechberoucí scenérie sibiřské tajgy. (23.05.2011)

Velice lidský příběh plný moudrosti, lásky k přírodě, tolerance a přívětivosti. Děrsu Uzala je jakousi studnicí vyjmenovaných ctností a strašně příjemně se jeho příběh sleduje. Až do střelby po tygrovi měl Kurosawův snímek tu vlastnost, že na mě působil velmi pozitivně. Poté se však příběh dostává do smutné a dojemné roviny, jež je působivou a nezapomenutelnou tečkou za uplynulými minutami filmu. Nádherné scenérie a příjemná hudba dotváří jedinečný dojem z tohoto dobrodružného dramatu, kterému dávám bez zaváhání 5*. Děrsu Uzala v sobě nese nesmírnou hloubku, jež musí pozornému divákovi proniknout pod kůži. Scény jako bylo spěšné sekání trávy, setkání kapitána s přítelem v roce 1907, střelba na láhev a později na jelena či soužení sibiřského lovce ve městě, si budu velmi dlouho pamatovat. Jedinou moji výtkou je, že nikdy nemáme příležitost pořádně zblízka spatřit tváře postav. (07.04.2011)

Některé filmy časem vyčpí. Je to dáno jednak dobou kdy byly točeny, jiným stylem natáčení a často i nekvalitním materiálem. Divák dneška uviklý ultra HD jen nelibě kouká na zrnění a šmouhaté barvy. Nevím jestli je to v tomto případě velký Kurosawa či zda film je tak nadčasový, ale mohu s jistotu prohlásit, že Děrsu Uzala nevyčpěl. Je to skvělý dobrodružný film z období konce carského Ruska, kdy vojenské expedice mapovaly území daleko na východě. Film se tak může směle zařadit po bok objevitelských filmů ve stylu expedic do Afriky či Cookovým výpravám do Tichomoří. Tady je to divoká tundra koho je třeba přemoci při mapování krajiny. Kraj neprostupných lesů ve kterých žijí tigři ussurijští, bažin, nekonečných jezer a divokých řek. A šíleného počasí obzvláště v zimním období. Film je rozdělen na dvě části. V té první výprava kapitána Arseneva putuje na začátku zimy a v té druhé podniká další výpravu na jaře. Film je tak úžasně barevný a zachycuje různá období v ruské divočině. Konec filmu mi připomněl před pár lety přečtenou knihu od Vojěcha Friče, který si do Čech přivezl ,,indiána'' Červiuše v roce 1908 tedy skoro ve stejném období v jakém kapitán Arsenev podnikal výpravu. A ani v tomto případě to neudělalo dobrotu a přírodní člověk byl v Praze nešťastný a neuměl v civilizaci žít. Po tomhle filmu jsem dostal velkou chuť na knižní předlohu a budu si ji muset sehnat! Dávám za 5 pečených ryb. * * * * * (08.02.2020)

Výsledok prekvapujúceho spojenia Kurosawu s Mosfilmom je naplnený človečinou až po samotný okraj. Tempom obvyklým pre Kurosawu, demonštruje film nielen dokonalú adaptáciu Goldského lovca na tajgu, ale aj závislosť schopnosti v nej prežiť napríklad na dobrom zraku. A rovnako ako tuleň, ktorý je vo vode suverénom a na suchu kalikou, tak aj Dersu Uzala, suverén v tajge, zakrátko spozná svoju neschopnosť žiť v cudzom mestskom prostredí. Okrem obvyklého Kurosawovmu problému s nečinnými strihačskými nožnicami je ťažké tomuto filmu niečo vyčítať. A napriek tomu, že ani ničím príliš neohromí, si ho väčšina divákov bude dlho pamätať. (19.08.2010)