Děrsu Uzala

Proč je pro mě zrovna tenhle film tím nejhorším, co Kurosawa natočil? Rozhodně to není stopáží, neboť ta patří k těm nejskromnějším v režisérově práci. Ale naprosto postrádám jakékoliv poselství. To, že dva muži brouzdají neposkvrněnou přírodou, je sice príma, ale dokument na toto téma by mě mohl bavit tak dvacet minut. Film je prý o přátelství. Jednak netuším, jak se to kapitánovi a Uzalovi projevilo, druhak je mi to úplně jedno, protože ani jedna z postav mě citově nikterak nezaujala. A dokonce mě ani netrápí závěrečná otázka, zda by Uzala žil, kdyby mu kapitán na rozloučenou nevěnoval nejmodernější pušku. Tenhle film je studenější než Sibiř sama a já už vím, že jsem ho nepotřebovala vidět. (15.12.2013)

Je to nadpriemerná dobrodružná dráma od Akiru Kurosawu. Má dosť dobrý príbeh o ruskom dôstojníkovi a dobrodruhovi, ktorý spolu so svojou expedíciou prechádza neprebádanými časťami Sibíra, aby ho preskúmali a tu sa stretávajú s miestnym lovcom, ktorý prijme ich ponuku a začne ich sprevádzať. Aj napriek ich odlišnosti toho majú aj dosť spoločné, preto si k sebe nájdu cestu a hlavne medzi ním a dôstojníkom vzniká kvôli spoločným dobrodružstvám veľmi silné puto, ktoré vydrží všetko. Spracovanie je na tom pomerne dobre, ale dalo sa z toho získať aj o niečo viac. Hlavným problémom filmu je, že tu vlastne chýba nejaký skutočný dej, prakticky celé to stojí len na tom priateľstve a zaujímavých postavách, hlavne samotnom lovcovi, ktorý je výborne podaný a získal si ma. A preto ma to hlavne tú prvú tretinu filmu, kde sa ešte len postavy zoznamujú dosť bavilo a je radosť pozerať na ten ich prístup k životu a odlišnosti, na ktorých sa obe strany niečomu priučia, pričom po tejto stránke ma zaujala hlavne scéna s fľašou. Ale potom to už predsa len trochu upadne do stereotypu a pritom stačilo málo, len sa trochu lepšie povenovať aj tej dobrodružnej línii ďaleko od civilizácie, ktorá mi neprišla moc dobre využitá. Ale zase si určite ani na ten zvyšok filmu nemôžem moc sťažovať, stále sa tu nájde plno zaujímavých situácií, chválim viacero dlhých scén na jeden záber, čo ma vždy zaujme a hlavne to má stále takú príjemnú atmosféru, kvôli ktorej sa na to celkom dobre pozerá až do konca. No uvítal by som viac nejakej tej dobrodružnej akcie. Herecké obsadenie nie je zlé, hlavné duo je úplne ideálne a skutočne som im fandil, len ma mrzí, že to lepšie nepodporia vedľajšie postavy, ktoré mi prídu úplne nevýrazné. Skôr ma zaujalo tých pár epizódnych postáv, ako starý Číňan. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, Akira Kurosawa to zvládol bezchybne, len ten scenár mu viac nedovolil. Takže ma určite mrzí absencia výraznejšieho deja, kvôli čomu nemôžem dať lepšie hodnotenie, ale aj tak Dersu Uzala určite určite nie je zlý film, aj po druhom pozretí sa mi na to pozeralo dobre a kladov je tu dosť. 64% (09.05.2014)

V letech 1902-07 dostal kapitán Arsenjev jako vojenský specialista za úkol zmapovat neprobádaná místa zvaná Sikhote-Alin v Primorsku a Chabarovsku na východní Sibiři a spolu se skupinou vojáků se vypravil na cestu do neznáma. Toto vzdálené místo, kde žijí ussurijští tygři, medvědi a leopardi, kde domorodci mluví vlastním jazykem, jsou velmi podobní Číňanům nebo Japoncům a mluví vlastními jazyky, bylo dosud nedotčené. Náhodou se výprava setká se starým členem kmene Nanai (Goldi), Dersu Uzalou, kočovným lovcem, který neumí ani dobře rusky. Shovívavě ho mezi sebe přijmou, protože jim ze začátku byl spíše atrakcí. Dozví se, že je mu 53 let, že nikdy neměl dům, vždy žil pod otevřenou oblohou, jen v zimě si budoval jurtu z březové kůry. Živobytí si opatřoval lovem puškou, kterou zdědil po svém otci a úlovky vyměňoval s Číňany za tabák, olovo a střelný prach. Dersu se pomalu a přirozeně stává jejich vůdcem a právě díky němu poznávají pravou tvář této panenské části země. Díky němu se mění jejich pohledy na svět, na civilizaci a mění se i jejich charaktery. Když se ho ptají na dětství, vzpomíná řeku, chatrč, oheň, otce, matku a malou sestru. Všichni už dávno zemřeli. „Dříve byl taky žena, syn a dcera. Neštovice všechny tyto lidi skončit. Moje zůstat sám…“. Jeho tvář při vzpomínkách posmutněla a Arsenjev nevěděl, jak ho potěšit. Nabídl mu tedy aspoň výměnu jeho staré pušky za novou. Odmítl ale s tím, že „bedranka je jeho dědictvím po otci, je na ni zvyklý a střílí dobře“. Arsenjev se seznamuje také s Dersuovou animistickou vírou, začínají chápat, proč vše živé považuje za „ljudi“, proč hovoří s větrem, ohněm, proč je Dersu více přírodou samou než člověkem. Dersu výpravě mnohokrát pomůže překonat nebezpečí a Arsenjevovi zachrání život. Učí ho, jak v divoké přírodě nejen přežít, ale jak s ní žít v harmonii a jak být svobodný. Roste mezi nimi přátelství na život a na smrt. Kolem roku 1907 pozval Arsenjev Dersua do svého domu v Chabarovsku, protože kvůli ztrátě zraku už by nedokázal lovit a přežít ve volné přírodě. Stárnoucí Goldi však civilizaci nerozumí a je ve svém novém domově nešťastný. Na jaře 1908 Arsenjeva opouští a vrací se zpět do tajgy, kde zanedlouho umírá. Pravděpodobně byl oloupen o pušku, kterou mu Arsenjev dal, zabit a pochován na neznámém místě v tajze. Tento nádherný film o krásách přírody, o pokoře a moudrosti, kterými je celý protknutý, natočil slavný japonský režisér Akira Kurosawa krátce po svém pokusu o sebevraždu. Myslím, že úctu k životu nemohl vyjádřit lépe. (22.06.2010)

87% - Velmi zajímavé, zároveň však upřímné a přirozené vyprávění o setkání dvou lidí v přírodě, a jejich opětovném shledání po letech. Na tomto filmu se mi líbí především jeho vizuální stránka. Záběry na přírodu ve mně vyvolávaly silnou emocionální odezvu, a při některých z nich jsem žasnul, jak byly technicky provedeny. Dialogy, na kterých je hodně znát Kurosawovo řemeslo jsou velmi skromné, a díky tomu i převědčivé. Děrsu mi svou ryzostí a dobráctvím občas připomínal Řeka Zorbu. Zde je koneckonců film o podobném přátelském vztahu muže cizince, a jeho průvodce. Krásný námět a výborné zpracování... Zasloužených pět hvězdiček. (28.03.2006)

Námět o přátelství moudrého domorodce ze sibiřských lesů a ruského vojenského průzkumníka mohl skončit laciným patosem a citovým vydíráním, ale pod rukama Akiry Kurosawy za pomoci krásné krajiny, hudby a citlivého pomalého vyprávění vznikl moc hezký film. Ano, toto slovo je asi nejvýstižnější - není to film strhující, objevný ani překvapivý. Je prostě ,,jen" moc hezký a příjemně se na něj kouká. Napadá mě srovnání se současným hitem, filmem Nedotknutelní. Srovnání zdánlivě nesmyslné, protože oba filmy vyprávějí jiným způsobem o úplně jiném tématu. Ale stejně jako tam i tady nesledujeme nějaký převratný děj, jen epizody ze života dvou nepravděpodobných přátel. Jenže tyto epizody jsou natolik poetické a silné, že i přes dlouhou stopáž vlastně film uteče ani člověk neví jak. Jeden z těch filmů, co dokáže dojmout lidi na západě i východě, v roce 1975 i 2013... (01.02.2013)