Hva vil folk si
Was werden die Leute sagen
Vad ska folk säga
Čo len ľudia povedia
Režie:
Iram HaqScénář:
Iram HaqKamera:
Nadim CarlsenHrají:
Maria Mozhdah, Adil Hussain, Ekavali Khanna, Rohit Saraf, Sheeba Chaddha, Lalit Parimoo, Farrukh Jaffar, Naeem Azam, Assad Siddique, Sara Khorami, Maria Bock (více)Obsahy(1)
Šestnáctiletá Nisha vede dvojí život. Přes den je pokornou a svědomitou dcerou pakistánského imigranta a v noci si tajně užívá s kamarády noční život v Oslu. Jednoho dne otec odhalí Nishinu přetvářku a rozhodne se pro drastickou ochranu dcery před nástrahami západního světa. Snímek s aktuální a citlivou tematikou ukazuje, jak zásadně může být rozdílná jedna kultura. Na jedné straně stojí muslimští teenageři žijící v Evropě a toužící po svobodném životě, na druhé straně jsou jejich rodiče, kteří ctí tradice, ale usilují o lepší budoucnost. Život plný konfliktů, rozdílů a bolesti... Příběh plný empatie a porozumění ukazuje vlastní cestu, jak se ze zdánlivě předurčeného osudu vymanit. (Severský filmový podzim)
(více)Videa (2)
Recenze (68)
Otázky: "Jak se dostat z Pákistánu bez pasu?" "Proč Barnevernet nesebral rodině děti, které zůstaly v Norsku, když měl silné a oprávněné podezření?" V jednom rozhovoru režisérka přiznává, že byla sama rodiči unesena do Pákistánu ve 13 letech a že to byl způsob, jak se se zážitkem vyrovnat a že si po letech o tom byla schopná promluvit s otcem. I o tom, že natočí film. ()
Drsný příběh o pákistánské puberťačce v Norsku, kterou fotr nachytá s amantem v pokoji po večerce a začne jí rodinné peklo. Film ukazuje zkostnatělost muslimských imigrantů, kteří absolutně nemají zájem žít podle hodnot země, do které přišli a raději by dále drželi ženské pod zámkem. No, nepřál jsem jí to. ()
Ani nevím, co k tomu říct. Že jsem vděčná, v jaké zemi jsem se narodila? Že mě šokuje, že žít v demokratické zemi nemusí znamenat nutně svobodu? Že si ani nedokážu představit život, ve kterém je rodina mým největším nepřítelem? Iram Haq přesně věděla, jak příběh uchopit a udělat ho naprosto uvěřitelným, aniž by u toho diváka vydírala. Tohle mě opravdu zabolelo. ()
Od chvíle keď ten ryšavý západný primitív vnikol do izby Nishi, už pokračovanie príbehu nadobudlo zreteľnejšie kontúry. Názor rodiny a komunity, ktorá je uzatvorená do svojich dogiem o cti a o tom, ako sa má správať islamská žena, je viac, ako predstava dospievajúcej dievčiny, akým smerom by sa mal uberať jej život. Konflikty neprestanú, ani keď ju dajú na prevýchovu do rodnej krajiny jej rodičov. A tak uteká a uteká. Ako Iason Bourne. Pre Nórov je príliš pakistanská, pre Pakistancov príliš nórska. Ani z útesu nechce skočiť. Človek bez uspokojivého výsledku rozmýšľa, načo sa trepú do Európy, keď v nej chcú vytvárať pakistanské ostrovčeky. Rodinná a kmeňová spolupatričnosť je v nás ukotvená desiatky tisíc rokov a pokiaľ k nám niekto prichádza bez ochoty splynúť s našim kmeňom, nemôže sa čudovať, že nie je vítaný. ()
Nádherná ukázka vizuální optiky z rukou Iram Haq. Vtahující taneční scéna, až v pop-art nádechu Xaviera Dolana v doplnění písně Myra - Evig dag, geniální zobrazení vztahů a náboženství - podané tvrdě a otevřeně. Pro zahájení filmového festivalu tímto filmem, je pro mě za dramaturgii Cinematiku po letech příjemným překvapením. Nádherná ukázka, že neherci vyjadřují přirozenější emocionální dopad - zejména Maria Mozhdah. [MFF Cinematik, 2018] ()
Reklama