Žiji ve strachu
-
Ikimono no kiroku
-
I Live in Fear
Drama
Japonsko, 1955, 103 min
Režie:
Akira KurosawaObsah
-
Postarší zámožný Nakajima ( Toshiro Mifune ) je posedlý děsivou představou atomové katastrofy. Jeho vroucné přání spasit celou rodinu útěkem do Jižní Ameriky však nařáží na silný odpor dětí, které si uvědomují, že by se tím výrazně zmenšilo jejich očekávané dědictví a rozhodnou se raději otce nechat prohlásit za nesvéprávného. Herecký výkon pětatřicetiletého T. Mifuneho v roli starého muže balancujícího nad propastí je naprosto strhující... (oficiální text distributora)
Postarší zámožný Nakajima ( Toshiro Mifune ) je posedlý děsivou představou atomové katastrofy. Jeho vroucné přání spasit celou rodinu útěkem do Jižní Ameriky však nařáží na silný odpor dětí, které si uvědomují, že by se tím výrazně zmenšilo jejich očekávané dědictví a rozhodnou se raději otce nechat prohlásit za nesvéprávného. Herecký výkon pětatřicetiletého T. Mifuneho v roli starého muže balancujícího nad propastí je naprosto strhující... Komentáře uživatelů k filmu (27)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(24.8.2006)
-
Superpero
VYNIKAJÍCÍ!!! Ze všech těch Kurosawových perel je tahle nejblyštivější. Fakt úchvatný film díky mnoha věcem, ať už je to originální příběh, mistrova režie či naprosto dokonalý herecký výkon Toshira Mifuneho. Glorifikování hereckých výkonů je běžná věc, ale toto mě dostalo. Prostě jeden z filmů, které by si vnímavý divák opravdu neměl nechat proklouznout mezi prsty.(27.12.2006)
-
DaViD´82
Autoritativní hlava rodiny se zdánlivě iracionálním strachem z výbuchu vodíkové pumy na straně jedné. Na té druhé jeho početné potomstvo. Obě strany se mají rády, ale ve chvíli kdy otec rozhodne, že prodá svůj podnik a tím pádem jedinou obživu rodiny a všichni se mají odstěhovat za pofidérním bezpečím do Brazílie musí rodina chtě nechtě zasáhnout. Zdánlivě vztahové drama o dysfunkční japonské rodině slouží již tradičně Kurosawovy jako sociální sonda a k (nejen) tehdy aktuálnímu vyjádření k dopadu studené války na běžné lidi, což obvzláště v Japonsku má svou nespornou výpovědní hodnotu. Námět je zajímavý a scénář z něj dokázal vytěžit spoustu rovin a úhlů pohledů na věc. Přes dobré herecké výkony všech zúčastněných stojí celý film na jediné roli, kterou hraje dvorní Kurosawův Pan Herec - excelentní Toshiro Mifune. V první moment takový výběr zarazí, jelikož je přecijen nalíčen poněkud prvoplánově staře, ale jak začne hrát všechny pochyby rychle ustoupí. Co na tom, že mu v době natáčení bylo pětatřicet let... Své role stařeckého "blázna" se zhostil tradičně na výbornou. Nejeden herec již na filmovém plátně ztvárňoval starého člověka, ale ještě nikdy to nebylo tak věrně. To co se jiní snaží zahrát přehráváním a využíváním klasických hereckých berliček zvládá Mifune jen za pomocí pohledů. Působivé dílo, které má co sdělit i dnes.(7.2.2007)
-
kitano
Pan Kurosawa nam naserviroval film plny detailov a mnozstva nevypovedanych otazok. Tento film prinuti rozmyslat kazdeho. A prinuti vas o tom rozmyslat naozaj vazne. Sila filmu spociva aj v tom (ako aj v ostatnej Kurosawovej tvorbe), ze na vyjadrenie podstaty pouziva velmi lahko pristupne a zrozumitelne prostriedky (priklad zo zivota) a tak nieje treba uporne sa sustredit, aby vam nieco neuniklo, ale staci kludne sledovat a prezivat pribeh. Film je tak ludsky, ze si priam uvedomujete ze to vsetko sa odohrava aj v skutocnom zivote okolo vas. Film otvara diskusiu k otazkam ako - Je verdikt sudu zarucene spravodlivy? Je to len subjektivny nazor posudzujucich avsak pravda moze byt inde? Uvedomujete si ako vase ciny vplyvaju na vsetko okolo vas? Je blazon on, alebo ja? Pozrite si tento skvely film, zamyslite sa a nechajte si chutit. A Toshiro Mifune je famozny. (10/10)(25.6.2007)
-
Fabienne
Drama vypráví o starém muži, který je provázen obavami z atomové bomby a přemlouvá svou rodinu, aby se s ním přestěhovala do Brazílie. Dochází ke střetu tradičního chápání otcovské autority a nechuti podvolit se jeho téměř paranoidním představám. Toširo Mifune odvádí ve svých pětatřiceti letech v roli starého nevrlého muže tradičně skvělý výkon.(3.5.2006)
-
gudaulin
Kurosawa je z mého pohledu silnější tam, kde se od mýtické minulosti plné samurajů vrací do současnosti a zpracovává závažná témata hýbající Japonskem jeho doby. Žiji ve strachu je psychologické drama o podnikateli, který je v 50. letech 20. století až příliš zaměstnaný myšlenkami na válečné útrapy 2. světové války a zejména na jaderné výbuchy v Hirošimě a Nagasaki. Strach z nové války a jaderných zbraní se pro něj stává posedlostí do té míry, že začne plánovat emigraci do Jižní Ameriky. Tomu se ovšem celá rodina brání, ať už proto, že by ztratila úspěšnou firmu, nebo z důvodu kulturní bariéry a neznalosti španělštiny. Věci dojdou tak daleko, že rodinný konflikt musí řešit soud a rodina se rozhodne svého patriarchy zbavit odklizením do psychiatrické léčebny. Dobře zahrané, výborně zrežírované a především je to film, který něco vypovídá o japonské společnosti své éry. Celkový dojem: 80 %.(3.1.2010)
-
kinej
Jak jsem tak sledoval Kurosawovu tvorbu, ale i jiné japonské snímky z 50. a 60. let, dochází mi, že v té době měl japonský film velký kvalitativní náskok před americkou tvorbou. I tento film je dalším argumentem pro toto tvrzení. Tento film dokáže oslovit široké obecenstvo, a to i se svým intelektuálním nábojem a uměleckou kvalitou. Umění v krystalicky čisté formě, zde předvádí jeden z nejlepších filmových herců 20. století Toshiro Mifune. Jeho metamorfóza v paranodiního starce je geniální. Když se díváte na dnešní filmové hvězdy, Toma Hankse, Tima Robinse, Toma Cruise…atd., nic proti nim, ale až na vyjímky jsou ve všech svých filmech pořád identičtí. Ale Mifuneho herectví je fascinující, v každém Kurosavowě filmu naprosto autenticky ztvárnil diametrálně odlišnou postavu a Žiji ve strachu je toho zářným příkladem. Na filmu jako samotném oceňuji, že ponechává prostor pro vlastní uvážení diváka. Ač stařec vzbuzuje soucit, nepřehání přesto? Jsou jeho reakce přiměřené? A na druhé straně, ač jsou jeho synové pěkní hajzlíci, je jejich stanovisko tak nepochopitlené? A závěr, i přes sympatie ke starci, dává za pravdu spíše synům…Plný počet nedám proto, že mě filn nestrhnul tolik jako mistrovo ostatní filmy. Není geniální, pouze výborný.(1.11.2007)
-
Boogeyman
Jít za svým snem nebo ve strachu utíkat, jaký je v tom rozdíl? A je špatné tomu bezohledně obětovat vše? Kurosawa netočí špatné filmy, stejně tak jako Mifune nepředvádí špatné výkony (tedy myslím z těch filmů, co jsem od tohoto dua zatím viděl)! V tomhle filmu obzvlášť!(26.3.2008)
-
Lavran
Akira Kurosawa se chopil zajímavé látky a neméně poutavě se mu ji povedlo interpretovat na filmové plátno. Jako jiné snímky poválečné japonské kinematografie se i Žiji ve strachu vyrovnává s národním traumatem 2. světové války a poukazuje na napjatou atmosféru dlouhých desetiletí v průběhu Studené války, kdy strach byl přirozeným každodenním společníkem - další globální konflikt mohl propuknout kdykoliv. Vychvalovat bezchybný výkon Toshira Mifuneho, který se ponořil do duše paranoidního starce obávajícího se atomové hrozby snad nemá ani příliš smysl, již tradičně je úžasný, uhrančivý a přesvědčivý jako nikdo jiný. Po první projekci nemohu nad 4* (na režisérovy poměry mi přijde kamera příliš sterilní a plochá, hudby by člověk pohledal), přestože ideový přesah a vyústění snímku je takřka geniální...(4.6.2008)
-
FateKEEPER
Silné sociální téma a (jak jinak) oslňující Toshiro Mifune. Nepřijde mi, že by tenhle film nějak výrazně zaostával za zbylou tvorbou Kurosawy... propad tvrdohlavě sebevědomého, "atomově paranoidního" Nakajimi do hlubin skutečného šílenství je zachycený dobře. A protože starému pánovi jeho vnitřní hrůzy, díky výkonu jeho představitele, beze zbytku věříme, stejně jako nemůžeme z rozumového hlediska odsoudit poněkud chladně prezentovanou Nakajimovu rodinu, jasného favorita film nemá. Scéna, kdy muž hovoří o radioaktivitě, zatímco Nakajima drží v náruči dítě, v tváři se mu promítá vše od strachu až po zoufalost a v dáli hučí (tušené válečné) letouny, je perfektní. A poslední záběr taky. Tandem Kurosawa - Mifune je to nejlepší, co Asie filmovému světu dala. 8/10(1.7.2008)
-
Exkvizitor
"Často se musím ptát sám sebe: Je blázen on, nebo jsem blázen já?" praví postava psychiatra na účet hlavního hrdiny, který je svým okolím považován za šílence, přestože zůstal možná jediným, kdo má v situaci bezprostředně hrozícího atomového konfliktu stále všech pět pohromadě. Žiji ve strachu je smutným, ale působivým svědectvím o době, kdy studená válka byla mimořádně horká a existenci bipolární světové civilizace zajišťovala jen rovnováha strachu (dnes nahrazovaná o málo bezpečnějším unilateralismem Západu, který stále disponuje dostatkem bomb k vymazání této planety z mapy vesmíru). Jinak Mifune v tomto díle podává svůj životní výkon! Viděl jsem (asi jako každý) mnoho mladých herců hrát starce. Mifune je všechny strčí do kapsy.(27.12.2006)
-
stub
Snímek, který na první pohled může působit jako pojednání o japonském strachu z atomové hrozby. Ve skutečnosti jde o pouhou kulisu a hlavní téma je zcela nadčasové a univerzální, dokonce bych řekl, že v současnosti je výjimečně aktuální. Zatímco zvesela pracujem na tom, abychom se ubavili k smrti, ignorujem reálné hrozby (např. postupné ořezávání svobod pod pseudozáminkou terorismu) - jsme menší blázni, než paranoici? Byť má film jedno základní ústřední téma, není plochý a periferně rozehrává několik dalších otázek. Vynikající.(23.1.2008)
-
ScarPoul
standing ovation for mr. mifune(9.11.2007)
-
MadBigMax
Vytříbený smysl pro dějové linky a fotografické nastavování obrazu, tvoří z Kuosawových filmů skvost klenotnice filmů. Avšak zde chybí silnější zvraty a i přes to, že se tu řve ostošest, diváka chytne za srdce, jen málokterá pasáž.(11.3.2008)
-
Endyis
Jedná se bezpochyby o naprosto úžasný klaustrofobický snímek, ale nejvíc dechberoucí je bravurní herecký výkon Mifuneho a naprosto odzbrojující je, že tehdá pětatřicetiletý hraje člověka kterému je kolem sedmdesáti, ale tak věrně, že kdybych neznal jeho věk, tak by mě to v životě nenapadlo... 85%(14.7.2008)
-
ethos
Wau, skvele az neuveritelne, ze 53 rokov stary film sa tak bezprostredne dotyka aj nasej doby. Od Kurosawu je to prvy film co som si pozrel. Vzdy ma pred tim odradila strasne dlha minutaz, ale toto ma len 100 min tak som sa do toho hned dal a ako som to uvidel tak myslim ze prichystam aj na jeho dlhsie kusky alebo toto stalo naozaj za to.(30.9.2007)
-
Mantis
Z trochu pomalejšího a nepříliš vyrazného začátek se nakonec vyklube úžasné drama. Možná že to není nejlepší "Kurosawa" po filmové stránce ale obsahově si plné hodnocení zaslouží.(3.3.2008)
-
Elementál
Jsem trochu udiven okolním hodnocením a kladu si otázku zda se nehodnotí spíše myšlenka, či chcete-li poselství filmu. Ano, společnost lačnící po penězích je špatná, ano, někdy je těžké odhalit pravdu, a je těžké důvěřovat člověku, který je něčím posedlý natolik, že se s ním téměř nedá normálně komunikovat... A v mysli se mi objevuje ještě řada dalších otázek a odpovědí, které vyplývají z filmu. Ale ta forma! Film se vleče a až na excelentního Mifuneho výkon vás za tu hodinu a půl nemá moc co zaujmout. Jen několik scén je vysloveně výborných ("po požáru továrny", "v blázinci"), ostatní jsou spíše průměrné, až podprůměrné. Jeden ze "slabších Kurosawů".(7.5.2009)
-
Meijin
Neskutečná role Toširo Mifuneho - nejenže byl téměř k nepoznání, ale roli zhruba o třicet let staršího otce rodiny zvládl dokonale zahrát i s minimem textu.(14.3.2010)
-
HawkeyeSaw
Tento film zobrazuje velice zajímavé dilema - strach z atomové bomby versus lhostejnost. Nakolik je člověk ,,rozumnější", pokud si takovéto nebezpečí nepřipustí (mluvíme zde o situaci v Japonsku po druhé světové válce) než ten, kdo dělá vše pro to, aby před tímto nebezpečím unikl? Největší herecký výkon Toshirô Mifune předvedl v závěru filmu, jinak byl film místy spíše nudný. Zajímavé je zamyslet se nad tím, na které straně my dnes stojíme? Neodsoudili bychom takovéhoto ,,blázna" všichni stejně jako jeho rodina v tomto snímku..?(29.8.2009)
