Ikimono no kiroku
I Live in Fear
Obsahy(1)
Postarší zámožný Nakajima ( Toshiro Mifune ) je posedlý děsivou představou atomové katastrofy. Jeho vroucné přání spasit celou rodinu útěkem do Jižní Ameriky však nařáží na silný odpor dětí, které si uvědomují, že by se tím výrazně zmenšilo jejich očekávané dědictví a rozhodnou se raději otce nechat prohlásit za nesvéprávného. Herecký výkon pětatřicetiletého T. Mifuneho v roli starého muže balancujícího nad propastí je naprosto strhující... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (51)
[3,5*] "Všetci musia zomrieť, ale ja nebudem zavraždený!" Paranoická dráma vychádzajúca z reálnej situácie v Japonsku v 50. rokoch. Panoval tam vtedy všeobecný strach z jadrovej hrozby a niektorí Japonci naozaj kvôli tomu emigrovali do Južnej Ameriky. Táto zaujímavá téma nie je vo filme dotiahnutá do úplnej dokonalosti, a tak film stojí hlavne na skvelých hereckých výkonoch, najmä Tošira Mifuneho (jeho 70-ročného dedka som mu absolútne veril) a aj môjho obľúbenca Takašiho Šimuru. Nadčasovým motívom tu je potom chamtivosť potencionálnych dedičov, čo je zrejme ľudský neduh vyskytujúci sa naprieč vekmi i národmi. "Čo sa s nami stane? Najprv nám vypadnú vlasy. Nakoniec sa nám kosti rozpadnú a zhnijú." ()
Tento snímek mnš bohužel vůbec neoslovil, určitě bych ho nedoporučil a bohužel bych ho zařadil mezi ty, které jsou o ničem a u kterých člověk ztrácí čas. Nevim.. 5/10 ()
Průměrné japonské drama (pro Japonce možná nadprůměrné - nevím). Herecké výkony jsou sice velmi dobré, ale problém vidím v samotném scénáři. V podstatě je to film o starém muži, který se bojí vodíkové pumy, chce vycestovat ze země, snaží s přesvědčit své děti (velmi ledabyle), aby jeli s ním a odhodlá se zapálení slévárny, kde všichni pracují. Poté svého činu lituje a při konfrontaci s jedním zaměstnancem zešílí nadobro (pochopí, že nikde na Zemi není v bezpečí a představuje si, že ji opustil). A to je celé - tečka. Mohl bych jen dodat, že je starcova rodina závislá na slévárně a na penězích, které z ní jdou, a tak se starají o to, kdo jaký podíl po otcově smrti zdědí - přičemž ho mají stále rádi. Dávám 2 hvězdičky (55%) - jedno shlédnutí mi stačilo. ()
Film, který se ptá, kdo je větší blázen. Ten, kdo se bojí jaderné války až tak, že se chce odstěhovat na bezpečnější místo nebo všichni ostatní, kteří před hrozbou zavírají oči. ()
Pol filmu som si kladol otazku: "Kde je docerta ten Mifune?", ked mi vzapati doslo, ze ten neznamy famozny vychudnuty starcek v hlavnej ulohe bude asi on.. :) Narychlo si teraz ani nespominam ci sa mi v inej role zdal niekedy lepsi. Skvelo tak zapadol do putaveho a dojemneho pribehu, plneho studii ludskych charakterov. Je neuveritelne ako ludska dilema, predostrena v tomto filme, je neriesitelna z pohladu: Kto ma vlastne pravdu a koho pohnutky su spravne.. A hoci zaver na prvy pohlad ponuka odpoved, na druhy pohlad ci zamyslenie je odpoved presne opacna.. + len tak na okraj: Je to asi kacirstvo z mojej strany, ale postupne nadobudam pocit ze Velkemu majstrovi samurajskeho filmu sli lepsie prave tie filmy ne-samurajske :) ()
Dvaja ľudia. Dvaja skvelí herci. Dva odlišné životy. Jeden spoločný strach. Alebo, keď to starým ľudom prestane myslieť, či azda myslí až moc. Síce Mifune nedotiahol bláznovstvo do takej zábavnej formy ak v sedmičke, ale starca zahral výborne (na prvý krát som ho ani nerozoznal). Aj keď film v podstate podáva moralistický pohľad na atómovky & spol., no robí to tak nenásilnou a nevnucujúcou sa formou, že to ľahko prehliadnete. Navyše Mifune a Šimura sú sami o sebe zárukou kvality. No a k záverečnej scéne z liečebne, rozosmiať dramatom je už fakt sila. 8 bodov. ()
Jeho neštěstí není ničí chyba. Všem, které film zaujal, doporučuji Bergmanovu extrabombu na podobné téma - Hosté Večeře Páně. ()
Rok 1954 byl v Japonsku pochmurný. Od Hirošimy a Nagasaki neuplynulo ještě ani deset let, proto Japonci pozorovali experimentální jaderné výbuchy USA, Velké Británie a SSSR s velkým podezřením. K tomu mezigenerační nedorozumění a krize rodiny. Život v té době asi opravdu nemohl být moc optimistický. Tento snímek tehdejší dobu skvěle vystihuje. Rovněž portrét hlavního hrdiny je výborný. Moc se mi líbí gesto, kdy členům rodiny, kteří ho chtějí zbavit svéprávnosti, přinese v horku limonádu. Nepatrné gesto, které ovšem ukazuje jeho lidskost. Nebo když je ke konci filmu prosí, aby s ním odjeli do Brazílie, to je hodně silná scéna. Celkově ale řadím tento film k těm "slabším" Kurosawům, proto jen čtyři hvězdičky. Herecký výkon mého oblíbence Toširó Mifuneho doslova bere dech a troufám si tvrdit, že právě zde vytvořil jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec. ()
Po Sedmi samurajích zaručeně to nejlepší, co jsem od Kurosawy kdy viděl. Začátek tak silný není, ale jakmile se začně příběh rozlévat, Mifune začne předvádět to, o čem jsem si myslel, že není možné. Kamera místy trochu "prkenná", ale scénář i herecké výkony jedna báseň. S těmi ***** trochu nadržuji, ale na **** to rozhodně není. ()
Naprosto dokonalý snímek a opravdu výborny herecký výkon Toshira Mifuna, myslím že, komentář k tomu to filmu nepotřebuje více slov na popsání tak úžasného zážitku, který přináší. Divák se bez problému vcit'uje do situace hl. postavy a prožívá všechny pocity s ní. ()
Mifuneho výkon je neoddiskutovatelně výtečný, ale co v mých očích tenhle film činí výborným je námět. Je tak neskutečně originální a nejednoznačně uchopitelný, že z toho jde hlava kolem. Režie a hudba je samozřejmě třešnička na už tak výtečném dortu. Jen škoda, že Kurosawa nešel divákovi víc naproti, chvílemi jsem se totiž nudil. 80% ()