Žít

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Opravdový, úžasně obyčejný snímek o životě a smrti, černobílé syrové drama s komickými prvky. Tak mě zase jednou mistr Kurosawa dostal. Filmem o úředníkovi s rakovinou žaludku. Filmem o úředníkovi, který už nemá čas se na někoho zlobit. Filmem o úředníkovi, kterého nikdo pořádně nezná, rodina už vůbec ne, a vzpomínají na něj až na pohřební hostině. Filmem o úředníkovi, který zůstal na svém vedoucím místě třicet let, protože neudělal nic, a který se na závěr stal pro mnohé vzorem, protože udělal něco. Filmem, kterým prochází úchvatná ústřední smutná písnička: "Život je krátký. / Zamiluj se, dívenko, / dokud tvé rudé rty nevyblednou. / Dřív, než tě tvá vášeň neopustí. / Neboť žádného zítřku / už nebude. / Život je krátký. / Zamiluj se, dívenko, / dokud tvé černé vlasy nezešediví. / Dřív, než plamen v tvém srdci uhasne. / Neboť dnešek se už nikdy / nevrátí." Filmem s obrovským výkonem Takashi Shimury v hlavní roli. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5427-zit-ikiru/videa/ (13.04.2009)

Čakal som nejaký film o vyrovnávaní sa so smrteľnou chorobou po tých zhodených atómových bombách na Hirošimu a Nagasaki, no toto je vyrovnávanie sa s takou chorobou, kde to s tými bombami asi nesúvisí. Prvá hodina filmu bola pre mňa veľká nuda, potom sa to už dalo ako tak pozerať, no je to podľa mňa nadhodnotený film doteraz, tu na csfd 86% po 964 hodnoteniach. Tiež dĺžka filmu je dosť veľká a aj keď režisérsky je to dobré, mohlo to byť lepšie. (28.03.2014)

Děj je místy příliš zdlouhavý, to je zde myslím největší zápor. Delší záběry obličejů, vyjadřující pocity herců mohou být doménou filmu (viz. Leoneho filmy), tady se mně to nezdálo kuprospěchu filmu. Film ukazuje neochotou a byrokracií prošpikovaný japonský úřad, ve kterém se rozhodne smrtelně nemocný úředník jít proti úřednickému proudu a pokusit se schválit výstavbu dětského parku. (10.02.2011)

Podle tohoto snímku můžu s klidem říct, že Akira byl určitě chytrým a vnímavým člověkem. Bohužel to, co tady sděluje, dělá moc "na sílu" a všechno nám prakticky naservíruje před ksicht. Což o to, sem tam je to možná lepší, aby pak parta filmových kritiků v tom nehledala něco, co tam není, ale tady to bylo jak pěst na oko. Ikiru má co říct a (bohužel) ta myšlenka je dnes možná ještě aktuálnější než tehdy (jeden člověk proti celé byrokracii vs. snaha jednoho člověka, úředníka, o to prožít svých pár posledních dnů co nejprospěšněji) ale jak říkám, podává to moc okatě a na divákovi nechává jen to, jak se s tím vypořádá. Já se s tím vypořádal následovně - kdyby film byl sestříhán o půlhodinu, jdu mnohem výš. Protože (a to mi fakt nikdo nevymluví) ten závěr je opravdu protahování něčeho, co stačilo nastínit v jedné minutě. Nechci spoilerovat, až uvidíte, tak pochopíte, ale upřímně, jakmile film pokračoval a pokračoval, přišlo mi, že to přešlo do komedie, nechtěné komedie. Jednou, za hodně dlouhou dobu tomuto filmu šanci dám, ale pro dnešek - 60 %. (14.03.2012)

Přepsáno v září 2018. Žít je dalším zdařilým filmovým převodem ruské reality na japonskou. Žít má vícero rovin, obraz si vychutnává své komponování s poetickým předsevzetím. Nejhlasitěji oceňovanou rovinou je humanisticky a politicky korektní vykreslení jednotlivce v závislosti ke společnosti, kamínek po kamínku se buduje jímavý pomník člověku. Nejzdařilejší rovinou je společenská kritika lidem nepřátelského byrokratického aparátu. Zlehčení v lehkém krokovém tanci provádí vznešené ceremoniální obřady etického kodexu společenské zdvořilosti. V dalších rovinách se splývá s rytmem dobových zvuků moderního vývoje. Ochutnává se opojení zábavy a nutných útěků. Pozoruje se střet nového se starým, generační odcizení, rozčarování a ztráta iluzí. Poselstvím je naučit se prožívat vlastní život, byť se na praporci uklání mučednické utrpení. Inu, jiný kraj, jiný mrav. Hlavní postavou resuscitovaného života je Kandži Watanabe (příjemný Takaši Šimura), zasloužilý vyšší úředník radničního byrokratického molocha. Oznámení brzké smrti ho vytrhává z dlouholeté apatické strnulosti, ale ke vnitřnímu smíření vede dlouhá cesta. Nejdrásavější bolestí je pocit prázdnoty a promarnění, nezkušeně se hledá zapomnění. Cílem je radost ze života s pocit smysluplnosti. Hlavní ženskou postavou je Tojo Odagiri (zajímavá Miki Odagiri), nejmladší členka Kandžiho podřízených. Nejednoznačná pracovní náplň je zdrojem neuspokojení, její upřímná bezprostřednost je nakažlivou nákloností k životu. Je převozníkem k naději. Výraznou postavou je spisovatel (sympatický Yûnosuke Itô), v daný okamžik nejupřímnější Kandžiho průvodce nočním zapomínáním strastí života. Útěk z reality a hřmot zábavy je jedinečnou dobovou sondou života. K výraznějším postavám patří Micuo Watanabe (Nobuo Kaneko), Kandžiho nevděčný syn v nerovné i pochopitelné zatvrzelosti generačního nepochopení. A také jeho manželka Kazue (Kjôko Seki), panovačný hlas Micuovy nespokojenosti se životem vlastního otce. Z dalších rolí: řadový úředník a poslední zbytek lidskosti Kimura (Šin'iči Himori), přitakávající mladí úředníci Sakai (Haruo Tanaka) a Noguči (Minoru Čiaki), na Kandžiho místo trpělivě čekající úředník Ōno (Kamatari Fudžiwara), Kandžiho hříšnější bratr Kiiči Watanabe (Makoto Kobori), jeho manželka Tacu (Kumeko Urabe), povýšenecký místostarosta (Nobuo Nakamura), či výhružně bulvy valící šéf Jakuzy (Seidži Mijaguči). Film Žít reaguje na dynamickou proměnu japonské společnosti tehdejší doby. Společenská kritika se zaštiťuje humanismem a u měsíčku pěje requiem za život. Umění žít, to je, oč tu běží. Provozuschopnost a vstřícnost úřadů nikdo neplánuje. (28.06.2009)