Toulavý pes

Keď sa povie film Noir automaticky vás napadne mĺkvy detektív s cigaretou v ústach, so slabosťou pre nejakú kabaretnú speváčku, ktorá je zároveň famme fatale a mrcha a ktorý vyšetruje obyčajný zločin na pozadí upršaného mesta. Aj napriek tomu že Túlavý pes nesie mnohé znaky tohto amerického žánru, nedá sa definovať ako úplne typický Noirový príbeh. Rovnako ako aj ostatné neskoré Kurosawové filmy s 50 rokov aj tento sa vysporiadúva z druhou svetovou vojnou a jej dopadom na život Japonských obyvateľov. Zločin je tu podmienený stratou batožiny z vojnového frontu a vrah spolu s postavou neschopného detektíva v podaní ako obvykle skvelého Mifuneho majú viacej spoločného práve vďaka vojnovým skúsenostiam. Vďaka tomu nastáva u detektíva porozumenie s vrahom, ktoré je umocnené poslednou scénou, kde obydvaja ležia vedľa seba, pričom každého čaká iný osud. Atmosféru mesta umocňuje všade prítomného horko a pot, ktorý steká vo veľkom množstve so všetkých ľudí, ktorý sa pred kamerou ocitnú. Ďalším výrazným prvkom je potom príchod dažďa, vďaka ktorému nastáva v prípade zlom a gradácia. Kurosawa po Opitom anjelovi znova spojil dvojicu svojich dvorných hercov Shimuru a Mifuneho a vzniklo možno nie najlepšie, ale rozhodne významovo a formálne výrazne dielo, ktoré má v Kurosawovej filmografií nespochybniteľné miesto. (29.07.2012)

Najstarší Kurosawov film, ktorý som videl. Množstvo zaujímavých pohľadov i scén a dvakrát toľko miest a záberov bez výpovednej hodnoty, ktoré film predlžovali až na neznesiteľnú úroveň. Pričom nechuť Kurosawu k strihačským nožničkám je mi známa, Kurosawove filmy pomerne dobre poznám a o týždeň sa teším na jeho Rašómona. Možno som to vnímal tak intenzívne, že bol neskorý večer a teplo bolo pomaly také, ako vo filme. (03.07.2017)

Jeden z raných Kurosawových žánrových snímků, na kterém jsou už patrné všechny znaky typické pro jeho tvorbu. Chytré záběry kamery zachytávající detail a polocelek, pečlivý výběr herců a exteriérů, zachycení atmosféry. Velmi dobré zachycení poválečného japonského velkoměsta plného bídy a sociálního napětí a frustrace z prohrané války. V jednom bodu mi ale Kurosawa nesedí. Stopáž je přetažená, kdyby měl snímek 95 minut, bylo by to vzhledem k obsahu snímku zcela adekvátní. Každý jeden záběr kamery je příliš dlouhý, chtělo to odvážnější střih. Jenže tímhle neduhem je poznamenána celá Kurosawova tvorba. Jako detektivka je Toulavý pes jen průměrná záležitost, příběh je příliš jednoduchý a odvíjí se lineárně. Navíc filmový materiál je nepříliš kvalitní... Do nadprůměru film vytáhnou výše uvedené chytré záběry, Kurosawa například umí zachytit polední žár tak, že to dusno cítí divák přímo na sobě. Detailem tváře nebo pohybem je schopný Kurosawa o svém hrdinovi sdělit víc, než jiný režisér v několikaminutové ukecané scéně. Celkový dojem: 65 %. (17.01.2008)

Skvělá práce s kamerou jakožto skvostné vykreslení atmoséfry poválečného Japonska a sociální frustrace. Zaujme i Mifuneho mentor a několik exteriérů, tím však výčet pozitiv bohužel končí. Zápletka je na celkovou stopáž příliš přímočará a vzniká tak dosti hluchých míst. Každý záběr je zbytečně dlouhý (baseball, tržnice, kabaret). Navíc ani samotný filmový materiál mi nepřišel moc kvalitní. Možná chybí Kurosawova vyzrálost včetně jeho dvorního herce. Slabší průměr. (01.10.2021)

Opět vynikající Kurosawa, napínavej detektivní film, ale co víc! Úžasnej sociální obraz poválečnýho Japonska, vliv Američanů (tehdejších okupantů!, alespoň pro Japonce) kam se člověk podíval. Baseball - pro Japonce cizí hra, na níž 4 roky po válce chodilo 50 000 lidí na zápas, swingový tanečnice, který, chudinky, vypadají při tom tanci tak nepřirozeně. Do toho silnej filosofickej podtext (tak nějak se přiklánim k soucitu mladýho policajta v podání Mifuneho) a magnetický vtáhnutí diváka do děje, zajímavá hudba, skoro dokumentární kamera, skvělý herecký výkony, a to horký léto tenkrát v Japonsku....... (24.01.2007)