Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (245)
Akira Kurosawa opět dokázal naprosto banální příběh povýšit někam jinam. Na základě různých podání stejné situace vyslal sondu do lidského chování a jednání. Nedá se ovšem rozhodně říct, že bych nad jeho počinem slintal blahem a měl ve tváři úžas. Nepřináší nic, co by běžný člověk dávno nevěděl. Navíc film často prostoupí nuda. 2* ()
Tři? Vlastně čtyři pohledy na tutéž věc. A všechny jsou pravdivé. Dešó? O co vlastně šlo? Já bych řekla, že tím důležitým je sonda do lidské duše, tužba věřit v lidstvo, ale kdo ví. Třeba jsem si to jen mylně vyložila. Ale to určitě černobílé kráse filmu neubírá. Navíc Toshirou Mifune byl skvělý. Pro mě je to sympaťák, ať hraje kohokoliv. Jak to ten člověk dělá? ()
Záleží na každém z nás, jakou pravdu si v tomto filmu najdeme, zda-li se v něm vůbec vyskytuje. Ale jak se říká: „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“ Takže mi na 41.LFŠ nezbylo nic jiného než si od každého z vypravěčů vzít to, co zcela subjektivně přišlo nejpravděpodobnější mně a seskládat si z toho svojí pravdu, 74%. ()
Kurosawův Rašomon vznikl na základě povídky V Lese a dalších motivů z díla Rjonosukeho Akutagawy. Základní osou příběhu je spáchaný zločin, který je rekonstruován z výpovědí čtyř lidí. Všechny verze mohou být pravdivé, každý podává svůj výklad události. Následné odlišnosti v jednotlivých výpovědích na sebe ovšem nenechají dlouho čekat. Aktéři si varianty výpovědí neupravují snad z úmyslného lhaní, ale snaží se je sdělit tak, aby jim vyhovovaly, v očích ostatních nesnižovaly, případně aby je záporná fakta nediskreditovala. Máme tu tedy čtyři osoby popisující jednu událost naprosto rozdílně. Kurosawa vytvořil jedinečný scénář, který se neomezuje jen na detektivní polohu, ale snaží se poodhalit jaké jsou vztahy mezi lidmi, proč dělají to, co dělají. Toshiro Mifune, v roli loupežníka Tajomara, se sžil se svojí rolí natolik, že jeho výkon spojený s maniakální mimikou si budu ještě dlouho poté pamatovat. ()
,,TENTOKRÁT ASI ZTRATÍM DŮVĚRU V DUŠI ČLOVĚKA“..... /// Příběh, jehož drsnost spočívá v něčem jiným, než v zneuctěný ženě a mrtvým chlápkovi. Stojí víra v člověka za řeč? Za pár slov určitě, jen zvolená forma, kdy všechno trvá 3x dýl než obvykle (dlouhej běh, dlouhá chůze, dlouhej pohled, dramatická pauza....) už není pro mě. Stařičkej film plnej japonskýho hysterickýho herectví, gest, křiku, smíchu a samozřejmě Mifuneho exhibice. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jméno Ryunosuke Akutagawa mi neříká vůbec nic (možná mi nic neříká ani Akira Kurosawa). 2.) Thx za titule ,,dr.Sova“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
Galerie (69)
Zajímavosti (31)
- Brána Rašómon je názov pre vonkajšiu bránu cisárskeho paláca. (Kristusazapad)
- Akira Kurosawa požádal Tošira Mifuneho (Tadžomaru), aby se pohyboval jako divoká zvěř, konkrétně lev. (džanik)
- Hudba použitá ve vizi manželky byla dodána až v postprodukci. Akira Kurosawa a jeho střihač byli ohromeni, když zjistili, že hudba téměř dokonale koresponduje s akcí na plátně a že není třeba měnit scénu tak, aby odpovídala hudbě. (džanik)
Reklama