Sanjuro

Nu což, rozhodně to není špatné, ale o něco horší než předchozí Yojimbo to je, důvodů je hned několik, za prvé prostředí působí mnohem komorněji, což by problém nebyl, kdyby byl děj zajímavý, jenže on moc zajímavý není, neb je až moc jednoduchý a navíc ho nepodporuje ani jedna zajímavá vedlejší postava, v předchozí části se přeci jen zjevil alespoň nějaký ten sympatický vesničan (tady civilové de facto absentují zcela a místo nich je tu banda blbózních ozbrojenců) a zdejší űberpadouch je totálně a úžasně bezvýrazný, že i kdyby ho místo japonce hrál výjimečně vysoký Wookie se zrzavo-zlatavou srstí, nepomohlo by to, aby působil démoničtěji, nebo padouchovatěji. Tahle to sice zní, že jenom kritizuju, ale to by bylo dosti nefér, pořád je to výborná záležitost, které vládne Mifune a mající docela překvapivé vyvrcholení, které se dokonce snaží dodat určitý druhý pohled. " Dejte si pozor, vzbudili jste mne.. Jsem mrzutý! " (11.05.2014)

Je škoda, že většina z nás asi nejprve viděla mnohé pozdější filmy z podobnou zápletkou, které snad možná i vycházeli právě z tohoto filmu. Mě při sledování napadly asi tři. Což snad trošku ubírá na dojmu. Ale jen trochu, neboť kamera, atmosféra, výrazné humorné prvky, akce i kulisy (ty japonské zahrady s různými jezírky a potůčky jsou fakt nádhera, i v černobílé verzi) jsou parádní. Zajímavá je hudba, která jako by k filmu, jeho ději, atmosféře a povaze daných scén, vůbec neseděla. Strašně mě bavila stará správcová. Výborně napsaná i zahraná postava. A ten závěrečný souboj je naprosto geniální. (31.07.2012)

Zatím patrně nejslabší Kurosawův snímek, který jsem měl možnost vidět. Samurajské filmy mi obecně nesedí a marně přemýšlím, jestli je to odlišnou kulturou nebo režijní neschopností, ale obecně se mi zdá, že herci přehrávali a v jejich projevu bylo cítit patos a pózu. Sama zápletka je poměrně jednoduchá až naivní a některé dialogy mi přišly jakoby z jiného světa. Velitel žoldnéřů se ihned sbratří se zcela neznámým samurajem a prozradí mu důležité plány, které ohrožují nadřízené i jeho samého. Zároveň se v rozhovoru hrdě přizná, že je bezcharakterní mizera - potkal jsem v životě už řadu unikátních darebáků, ale žádný si nepřiznal, že dělá něco nemorálního, natož aby se k tomu hrdě hlásil. Bojové scény jsou přehnané, Mifuneho samuraj bez problémů vyřídí deset protivníků, aniž by se výrazně zadýchal - ale to už tak nějak k žánru patří. Celkový dojem: 45 %. (Se zamhouřenýma očima a z úcty ke klasikovi.) Pozitivní na Sanjurovi je, že se nebere moc vážně a odlehčený tón ledacos zachraňuje... (20.04.2008)

Můj osmý a nejspíš poslední Kurosawa. Už na něj seru, protože mě zase nedokázal posadit na prdel. Mifune tady hraje (a je opět jedinej kterej "hraje") největšího geroje, kterej oplývá citem pro strategii boje alá Napoleon a protivníky vyřizuje rychleji než Chuck Norris, to všechno bez zjevné příčiny a motivace. Strategická akce bez myšlenky. V podstatě Black Hawk Down, jen místo kulometů jsou tady samurajské meče. Možná někdy, uvidíme, ale prozatím zavírám za Kurosawou dveře. (18.09.2011)

Ako je to už takmer štandardom v Kurosawových filmoch i v tomto je veľmi dobrá kamera. V porovnaní s JODŽIMBOM je v tejto snímke viac násilia i krvi. Niektoré z postáv sa správajú príliš naivne. Naopak v Sandžurovi môžeme nájsť hlbšie myšlienky. Nemôžem sa ubrániť pocitu, že tento film ukazuje politiku takú, aká vždy bola i stále je. Podliaci vyzerajú navonok príjemne a dokážu oklamať masy (vo filme masu stvárňuje skupinka deviatich mladíkov), naopak ten, kto to myslí naozaj dobre má problém presvedčiť ostatných o správnosti svojich záverov. Samotný Sandžuro, ktorý stvárňuje ľstivého nápravcu krívd, často dopláca na prílišnú horlivosť tých, ktorým pomáha. Tri hviezdičky preto, lebo je to dobrý film, je však o niečo slabší ako predchodca Jodžimbo, ktorý dostal štyri. Každopádne samurajská klasika. (28.10.2003)