Sanjuro

Tentokrat to nebude odo mna plna palba, lebo jo, niektore sceny su fascinujuce a nadherne, ale pribeh a dej je len z tych priemernejsich - korupciu poznal uz Staroveky Egypt a je stara ako ludtvo samo, takze na tuto temu sa uz toho da len malo vymysliet. Je sice pravda, ze japonski chlapci sposobuju Sanjurovi neskusenostou a naivitou viac problemov nez uzitku, ale tak jaxi je to aj u ostatnych narodov, Japonsko nie je vynimka. Zvysok pribehu je potom uz len vata, ale je tuna pritomna samurajska tematika /to mam rad/ a herci ako Toshiro Mifune a Takasi Simura sa do toho dobre opreli a tahaju film. Ovsem, Kurosawa natocil uz aj lepsie filmy, tento je len nadpriemerny. 85 % (19.04.2016)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)

Japonská režisérská legenda Akira Kurosawa ve své klasice z roku 1962 opět přivádí na scénu potulného samuraje s tváří Toshiro Mifuneho. Tahle postava ale rozhodně není uhlazeným hezounem ztělesňujícím veškeré lidské ctnosti. Právě naopak, charismatický vousáč v otrhaném kimonu spíš holduje alkoholu, nadávkám a zabíjení lidí. V jádru je to ale vlastně "dobrej" chlap s vysokým morálním kreditem, co krájí zlosyny s elegancí baletního velmistra a ještě sem tam přihodí nějaké to životní moudro. Zápletka není nijak výjimečná a tak je zřejmé, že snímek stojí a padá s hlavním hrdinou, který film dovede až k efektnímu krvavému finále. Po tomhle gejzíru rajčatové šťávy si určitě každý zapamatuje, jak má vypadat správný "samurajský" film. (29.09.2006)

Pro mě asi jeden z nejslabších Kurosawových snímků. Vychválit mohu prostředí, Mifuneho, hudbu, závěrečný souboj a myšlenku o nesmyslnosti válčení, ovšem forma tohoto počinu mi příliš nesedla. Naivita některých scén mi vysloveně vadila a časté pokusy o humor prostřednictvím grimas a gest mě také nepotěšily. Osobně mám od Kurosawy nejraději nesamurajského Děrsu Uzala a samurajské Tři zločince ve skryté pevnosti či kultovní snímek Sedm samurajů. (29.05.2013)

Obsahově sice slabší, ale zato královsky zábavná a přímočará příručka pro začínající samuraje, kde Mifune dovádí charakter své legendární postavy k naprosté dokonalosti a zvládá bavit tentokrát ještě lépe než samotný Kurosawa, který nám předkládá příběh přeci jen až moc zploštělý a takřka divadelní, orientujíc se vždy jen na velmi malý vyprávěcí prostor. Přesto ale velká paráda a pro příznivce obou filmových hvězd naprostá povinnost... 80% (27.08.2015)