Sanjuro

Má to dobré tempo a je to tak príjemne odľahčené, no samotný príbeh nemá čím zaujať, aj keď v dobe vzniku ešte mohol byť celkom originálny. Postavy sa správajú predvídateľne, vymýšľané finty na oklamanie nepriateľa sú dosť naivné. Mifune opäť v úlohe pohoďáka, ktorého len tak niečo nevyvedie z miery. Škoda súbojov, pri ktorých sa síce oháňa mečom a súperi padajú na zem, no nevidíme žiadny náznak krvi, ktorá by mala každým úderom meča minimálne odkvapkávať. Akurát na záver sa nám to snažili asi vynahradiť, tak vytriskne gejzír nejakej tekutiny, ktorý pôsobí dosť úsmevne. (23.05.2019)

Opäť trošku iný Kurosawov pohľad do rozmedzí zákulisia samurajskej kuchyne a dobového zmýšľania tamojších "občanov" (nevnímajúc nadväznosti na onú yojimbovskú zápletku). Jeho postavy v tomto opuse sú - krajne vypočítaví, neistí a zbrklí dav oviec. Nechávajú sa zlákať mierou vierohodnosti pochybných persón a váhajú nad zmysluplnými radami (rozvážneho i výbušného) mierotvorcu a (múdreho) strýčka, bez ktorých by už dávno boli odprataní z povrchu zemského. Myslí z nich v podstate len ten jeden spomínaný samuraj - nevypočitateľný novic Sandžuro alias tridsiatnik, ktorého rady majú cenu zlata - teda života. Mifune v podstate nie je tým extra drsňákom z Yojimba (i keď rozvahou, naťahovaním falošnej pozornosti k nepriateľovi za cieľom pomôcť druhým áno), hlása viac priateľstva a súdržnosti, avšak táto výstavbová konštelácia pôsobí rovnako silným dojmom, ako jeho predchodca a nie je závislý od jeho predošlého diela. Scénky s karméliou sú prekrásne. Kiežby takto vyzerali aj ostatné sequely zo svetovej distribúcie. (16.08.2014)

Nikdy jsem v sobě neměl tolik mladické nerozvážnosti, abych šel bonzovat na mocné šmejdy kvůli jejich korupčnímu jednání. Tutově by se to totiž obrátilo proti mně a skončil bych rozsekaný na malé kousíčky, stejně jako ti žlutí kluci, kdyby nepotkali Sanjura. Sanjuro je zkrátka báječný - špinavý, mazaný a ještě skvěle porcuje své nepřátele. Není však jediným pozitivem tohoto snímku, neboť třeba taková paní správcová svým pacifismem naprosto odzbrojuje. Také samurajské finále mne nadchlo, ale nemohu dát plný počet kvůli jisté naivitě příběhu, díky níž je příběh černobílý nejen díky kameře. Přesto jsou Odvážní mužové nejzábavnějším filmem, který mi pan Kurosawa osobně promítal před spaním. (19.10.2013)

V druhém filmu ubylo hudby, která mi značně chyběla. Na druhou stranu přibylo akčních scén, které v prvním filmu prakticky vůbec nebyly. Taky bylo divný, že tam opět Nakadai hraje jinou hlavní zápornou postavu. Jinak to bylo ale dobrý, správcová měla černý zuby a moudrý řeči a bylo to takový správně japonský. (21.10.2016)

Na film od A.Kurosawi jsem byl dost zvědavej. A co jsem zjistil? Jednoduchý schéma - osamělý samuraj pomáhá slabým (a hloupým), trocha humoru v dialozích, boj proti (všemi mastmi) mazanýmu nepříteli a dobro by mělo zvítězit nad zlem. Hodně dialogů a vyprávění (nijak zvlášť nenudilo), odehrávající se v těch jejich barácích nebo před nimi. Japončíci se chovají ve filmu jako idioti stejně v roce 1962 jako dnes. Nechybí trocha moralizování a spousta mouder. Třeba, že dobrej meč má zůstat v pochvě.... Charismatickej T.Mifune a zajímavý finále - vlastně typicky samurajský. (05.06.2006)