Černá kočka, bílý kocour

Kusturica nevie písať príbehy. Dej je strašne roztržkovitý, v úvode hádže jednu nesúvisiacu scénu cez druhú, nevie sa posunúť ďalej a koniec je jasný už v polovici filmu. To ale nevadí, lebo to čo Kusturicovi ide, tak to je situačná komika a práca s hercami. Skvelá balkánska cigánska šialená zábava! (20.12.2009)

Vůbec nevím, jak tuto šílenost hodnotit. Něco takového jsem ještě asi neviděla. Ve filmu se stále něco děje, a to ne způsobem zrovna klidným a tichým. Je to originální film plný absurdních scén, nabitý energií, kterou podporuje svižná hudba a je určen pro diváka, jenž nemá rád filmy „o ničem“. Za přílišnou vulgárnost a nechutné scény hvězdička dolů. (09.02.2009)

Těžké hodnotit, protože k plnému docenění tohoto atipického dílka je asi třeba alespoň částečně porozumět životním postojům a zvláštnímu myšlení hrdého cikánského národa. A jak jsem tak film sledoval a zoufale se snažil orientovat ve zběsilém střihu a svérázných dialozích, čím dál více mi docházelo, že já pro jejich náturu asi nikdy mít pochopení nebudu. Zajímavý námět, fajn herci a skutečně výborný hudební doprovod, ale jestli chtěl Emir Kusturica touto groteskou něco určitého naznačit, k mým uším a očím to bohužel nedospělo. 60% (05.10.2012)

Spolu s "Otcem na služební cestě" asi jediný Kusturicův film, který mám bez výhrad ráda a mýma očima nejlepší z jeho poválečné tvorby. Film vykazuje řadu výrazných prvků jeho uměleckého stylu, především multikulturních motivů, obdiv filmového vidění Petroviće a Felliniho, množství tematických autocitací předchozí tvorby a intertextových odkazů na evropskou poválečnou literaturu s filozofií ztracené generace. Suverénní svět cikánů na Dunaji jako karnevalové panoptikum svérázných figurek je uvěřitelná moderní pohádka a voní láskou k lidem a k životu, což ve snaze zaujmout formou postrádám u ostatních jeho poválečných filmů. (10.12.2007)

Černá kočka, bílý kocour je neuvěřitelně šílená komedie. Chování všech postav dává dohromady dotažený do absurdity, ať už je to gangster Dadan a šňupací kříž nebo starý Grga a sledování filmu Casablanca. Celý snímek zakládá svoji komiku právě na absurdních komických situacích vázajících se na hlavní téma filmu - svatba Dadanovy sestry, doplněných chytlavými cikánskými melodiemi. Vtipy zde použité jsou jednoduché, ale o to účinnější, některé z nich člověka ve filmu rozesmějí až když jsou vidět poněkolikáté (prase a trabant). Osobně mi vadilo Dadanovo "Pit-bull ! TERIÉR !", při němž se divák spíš najednou cítil jako u sledování hudebního videoklipu a ve filmu mi to docela vadilo. Ale rozhodně nikdy nezapomenu na závěrečnou parafrázi na Casablancu ... " Tohle je začátek velkého přátelství..."... (25.12.2007)