Underground

Tak si po svém shrnu celou tuhle symboliku: Válka byla dlouhá, móc dlouhá (194 minut), Natália (všechny ženské, vlast, nebo kdokoliv) patřila každému - někomu ovšem raději. Ještě víc vyčerpávající, než pravá válka je skrývat cosi (nakonec vlastně i svůj život) pod zemí. Ve válce zemře spusta lidí náhodou a u spousty si toho vlastně ani nevšimneme. A konečně válka může být krutá, ale ta opravdová začíná až když bratr zabije bratra. No, to je sice hezké, ale 194 minut je prostě moc. To filmu ubírá na hvězdičce k dokonalosti, jinak je totiž výtvarně a hlavně hudebně nezapomenutelný. Člověk si říká, jestli vlastně neviděl klip úžasné, rytmické balkánské hudby - 194minutový klip... (30.06.2014)

22.11.2000. FK 901, vždy beznádejne vypredané. Nikdy som ten film nepochopil, ale sledovať a počúvať ho, je zakaždým úžasné...Bol to kult filmových klubov. (17.02.2015)

Ova priča nema kraj. Ústředním sdělením této „felliniovské černé komedie“ (David Bordwell, Kristin Thompson - Dějiny filmu, Praha, Akademie múzických umění/NLN 2007, s. 649) je epilog, uvedený už Crniho dobře míněnou odpovědí Markovi: „Prominout můžu, ale zapomenout, to…“: „Tady jsme vystavěli nové domy, s červenými střechami a komíny, na které se budou stěhovat čápi; s branami otevřenými dokořán pro milé hosty. Budeme vděčni naší nové zemi, která nás živí, a slunci, které nás hřeje, i polím květin, které nám připomínají tkané koberce rodného kraje. S bolestí, smutkem a radostí budeme vzpomínat na naši zem, až budeme našim dětem vyprávět a vyprávění začínat jako pohádku: Byla jednou jedna země...“ (02.04.2016)

Mé první seznámení s Emirem Kusturicou aneb tříačtvrthodinový očistec šestnáctiletého gymnazisty. Kino Aero před rekonstrukcí, tvrdé dřevěné židle, bez jídla, bez pití, bez... bez okolků se přiznám, že jsem trpěl jak zvíře v Bělehradské ZOO a po každé zakončené části filmu jsem doufal, že se v sále rozsvítí a půjdeme domů na zemský povrch. Nakonec jsem to vydržel a co víc, snímek se mi totálně zažral pod kůži. Syrová válečná "komedie" s výbornou balkánskou hudbou a neotřelými hereckými výkony, založená na mystifikaci uzavřené společnosti v podzemí, v undergroundu. Kam se hrabe divadlo Sklep. Do kina na to už nepůjdu, ale na pohodlném domácím gauči si to na DVD s přestávkama pustím rád znovu. (14.02.2011)

Jak já jsem byla po dokoukání ráda, že jsem se tý nekonečně omílaný hudby už konečně zbavila! A ta na tom nebyla zdaleka to nejhorší! Malá rada na závěr - pokud se snažíte vydržet do konce v naději, že si film ještě může na poslední chvíli vylepšit skóre, nedělejte to. (11.06.2018)

Zvláštní poetiku má tento Kusturicův film. Zapomeňme na realismus, tohle je všechno jen metafora. Dva bojoví druzi ze světové války, oddaní odboji pod vedením Titovým. Válka skončila a Černý se v podzemí se svými přáteli dostává z těžkého zranění, když mu vybuchl vedle těla vlastní neopatrností granát. A zatím mu Marko odloudí milenku a dostává se ze sklepení ven. Je z něho vážený soudruh, zároveň však své přátele a známé nechává uzavřené v krytu po celých dvacet let v domnění, že válka dosud neskončila. Když se pak oplakávaný a oslavovaný národní hrdina Černý dostane z podzemí náhodně ven, netuší, že to, co se kolem něho děje, je jen scéna z filmu a začne střílet po domnělých fašistech... Nějak mě trochu vadilo to, že někdy mrtví znovu ožívali a člověk nevěděl, zda to zase není pouze režisérův záměr (zvlášť ti utopení novomanželé). Také závěrečná scéna, kde se všichni hrdinové opět sejdou, ačkoliv většina z nich zemřela či zahynula, je poněkud přišlápnutá... Ale zase si cením montáže dokumentárních záběrů z válek, oslavy Tita i jeho pohřbu, který byl upřímně oplakáván všemi jugoslávskými národy... (02.09.2018)

Nemůžu si pomoct, něco se mi na tomto filmu nelíbilo. Co? Na první místo bych dal rozhodně násilně naroubovanu druhou polovinu filmu (od těch 60. let) . Chápu, že má v rámci myšlenkovém i dějovém svůj určitý smysl, ale nemyslím si že musela být tak dlouhá, nesouvislá, nelogická (scéna s natáčením filmu přerušeným "podzemními" revolucionáři,a nejen ta, dokonce lehce nevkusná) a 2. místo - styl nadsázky, některé gagy a typické kusturicovské obrazy, vtipné v jeho jiných filmech , přijdou v Undergroundu spíš jako pěst na oko. Čestnou výjimkou je závěr. Dále musím jenom pochválit hudební doprovod. Moje osobní teorie je, že na tenhle styl zpracování balkánských konfliktů si musíme počkat, vzpomínky jsou to příliš čerstvé a mnoho ran se nestihlo zahojit. Na Kusturicu je navíc toto téma příliš tragické, nedá se již vzít s pro něj typickou lehkostí a humorem. To samé platí i o filmu - metafoře Jugoslávie - ten nikdy nebude držet pohromady, rozpadne se jako ona, do mnoha protiřečících si částí. Zúčtování : 1/2 filmu na 4, ta druhá na 2 ==> 3* (21.11.2006)

Asi najlepší a najdlhší film od originálneho Emira. Na prvý pohľad vypadá, že nič nového nie je pod slnkom: originálne a dokonalé zobrazenie „obyčajných“ ľudí (ale teraz v období 2. svetovej vojny), skvelé hudby, vtipné a veľmi blízke charaktery obyčajných ľudí. No po skončení filmu, keď si nad tým trošku lepšie zamyslíme, to čo Emir natočil, je kúsok histórie. Tu je ten rozdiel a v tom, že náš režisér na konci filmu niečo naznačí, čo je vlastne motto príbehu a celého filmu: „Tento príbeh sa ešte neskončil resp. nemá koniec...“ . Jediné čo mi vadilo, je dĺžka filmu. No to celkom dobre kompenzuje skvelá, originálna hudba a práca kameramana. Osobné hodnotenie: 75% (***) (19.07.2011)

Dlouho jsem váhal, než jsem se pustil do tohoto předlouhého filmu. Ale Kusturica opět nezklamal. Je tu všechno, co známe z většiny jeho snímků. Zdánlivě naplácané obrazy plné absurdních scén. Jsou tu i ta jeho zvířátka, chovajíce se zvláštně. No a muzika Gorana Bregoviče, která je sice fascinující, ale popravdě mi už ke konci lezla na nervy. Jinak je tu všechno jak má být. Všechna ta radost ze života, ale zároveň smutek z tragického osudu Jugoslávie. Fantaskní příběh dvou kamarádů odehrávající se v dlouhém časovém období mě bavil, ale na nejlepší Kusturicovy filmy přesto neměl. (28.02.2013)

Emir Kusturica vytvořil málo srovnatelné epické dílo, které v sobě obsahuje tolik vjemů, že jeden se nestačí divit invencím, jaké musel vynaložit, aby dohromady poskládal něco, co se naprosto vymyká všem konvencím. Herecké výkony jsou naprosto fenomenální a jednotliví představitelé se vůbec nedrží na uzdě, naopak svými plameny ošlehávají všechny záběry. Střih, kamera, hudba, scénář, režie, kulisy a vůbec všechno do sebe zapadá takovým způsobem, že závěrečná pointa děje je neskutečně zarážející a pro samotné obyvatele Balkánu naprosto poučující. Dějiny 20. století na území Evropy jsou v tomto filmu pojaty velmi neortodoxně, ale to dává filmu neskutečně živou půdu pod nohama. (17.07.2014)

Mikrosvět svérázných postaviček neustále se hádajících, milujících a zase se hádajících odkazuje k historii bývalé Jugoslávie a snaží se objasnit vztahy, příčiny a následky jejího rozpadu. Zběsilá jízda doprovázená skvělou hudbou ani na chvíli nezastaví a nenechá diváka vydechnout. Opět se zde objevují typické motivy pro Kusturicovu tvorbu – svatby, mrtvoly, studny, kolotoče. Všechno se točí dokola kruhovým pohybem, stejně jako bláznivé chování hlavních postav. Jenže jakmile se lidé v tom svém kruhu nedokáží už domluvit, tak se finálně a navždy rozpojí. Stejně jako bývala pospolitá země Jugoslávie. (10.01.2019)

Perfektný príbeh, perfektná rézia, perfektný soundtrack. 3 veci ktoré robia perfektný film. A tým tento urcite je (06.02.2005)

Naprostý souhlas s Tetsuem. Doporučuji plnou verzi. Každopádně jeden z filmů, které musíte vidět. (09.12.2005)

Film s úchvatnou myšlenkou a nápadem , bohužel však utopen v přemrštěné stopáži, která byla v mém případě takřka smrtelná. 4/10 (20.08.2006)

War is not war, untill brother kills brother. Tazko skusana krajina so svojimi tragickymi dejnami ocami sarkastickeho Kusturicu. 3 hodiny boli na mna privela, ale som rad, ze som vydrzal lebo koniec stal za to. A hudba, vazeni. Rychlejsie a hlasnejsie.... (14.03.2010)

V rytmu balkánské dechovky. Osobitá, temperamentní, živelná exkurze do horkokrevné srbské nátury. Jedinečný Kustkuricův rukopis. Film i přes svůj estrádní nádech nese v sobě hlubší poselství o hrůzné ideologii, nebezpečí zneužití moci a o svérázné srbské povaze. Celkově vynikající, především musím vyzdvihnout zmiňovaný hudební doprovod, jediné co mohu snímku vytknout je jeho přehnaná délka přes 3 hodiny, kdy mě již krajní přehrávání a hlasitá dechovka začala nudit. Myslím, že kdyby se film shrnul do 2 hodin, byl by, alespoň pro mě, daleko lépe stravitelný. (12.02.2011)

Bila jednom jedna zemlja... Kusturicův filmový opus, který nám zvádl v typické balkánské podobě neuvěřitelné živelnosti podkreslené Bregovićovou hudbou představit obraz Jugoslávie, i když se režisér asi úplně nedokáže odprostit od politické nekoreknosti (paušalizace). Začíná II. světovou válkou a končí válkou občanskou. Neznám film, ve kterém by se lépe propojovalo tragično s komediálností, absurdně nadsazenými scénami. Bombardování Bělehradu, svatba v Markem vykonstruovaném umělém minisvětě, první setkání Blackyho syna s reálným světem...těch nezapomenutelných scén je mnohem víc. Film dlouhý 3 hodiny, a to bych si dokázal představit ještě nějaké ty minuty navíc. Film plný balkánského furianství, kde lidé opravdu žijí, vše řeší s horkou hlavou a diváka nabíjejí životní energií. (14.02.2011)

Žasnu nad tím jakou kravinu dokáže někdo vymyslet. Místama je to celkem nuda a místama naopak zábava, jaká se dnes již nevidí. Je to hrozná střeštěnost, ale ne vždy vtipná. Být to vtipné celou dobu jako prvních 10 minut filmu neváhám dát 5*, ale za ty hluché pasáže dávám jen slabé 3*. (30.12.2011)

Veľmi dlho som váhala nad ohodnotením tohoto filmu. Tri hviezdy málo, štyri veľa. Ale nakoniec som to aj tak zdvihla smerom hore. Bol to predsa len jedinečný film, aký sa často nevidí, pobavil, miestami až zarazil. Trošku dlhšie mi trvalo, kým som pochopila o čo tam vlastne ide. Skôr by som ho zaradila do trpkej komédia ako do drámy. Viac nemám k tomu čo dodať. To treba vidieť. (20.06.2013)

wtf? asi mi něco uniká, ale takhle absurdní a stupidní zhovadilost jsem dlouho neviděl. Naprosto se nedokáži ztotožnit s dlouhými vychvalujícími komentáři. Co na tomhle, vyjímaje hudby, proboha může někdo vidět? Kusturicův humor na úrovni Comebacku. Pfuu, to bolelo dojet film do konce. (28.08.2013)