Underground
Underground
Underground
Underground
Režie:
Emir KusturicaKamera:
Vilko FilacHudba:
Goran BregovičHrají:
Predrag 'Miki' Manojlovič, Lazar Ristovski, Mirjana Jokovič, Slavko Štimac, Ernst Stötzner, Srdjan Todorovič, Mirjana Karanovič, Milena Pavlovič (více)Obsahy(1)
Ve válečném Bělehradě v roce 1941 se furiantští přátelé Marko a Blacky zabývají obchodem se zbraněmi a jinými lumpárnami. Protože své nepříliš čestné kšeftování obratně spojují s partyzánskými nájezdy, získají v krátké době reputaci hrdinných bojovníků za svobodu. Když se Blacky musí jednoho dne musí začít skrývat, Marko je ukryje spolu s dalšími uprchlíky ve sklepě svého dědečka. Válka pokračuje, uprchlíků přibývá, rodí se děti a ve sklepě se pomalu vytváří autonomní svět. Když se v roce 1944 vrátí mír, udržuje Marko ostatní obyvatekle sklepů v nevědomosti - jednak proto, že s pověstí hrdiny dosáhl v titovské Jugoslávii vysokého politického postavení, jednak proto, že se s Blackym nechce dělit o krásnou Natálii, kterou oba milují. Uplyne patnáct let, než se první sklepní lidé dostanou na povrch - tím však celý příběh zdaleka nekončí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (171)
For ME 87% ()
Pre mňa príliš temný, skoro až nestráviteľný Kusturica. Uznávam, že film to je zaujímavý, ale pocit horkosti v ústach po dopozeraní sa mi absolútne nepozdával. 7/10 ()
Rigorózna všehochuť. UNDERGROUND je niť kusturicovského príbehu prepletená pomedzi autentické historické udalosti krajiny, ktorá najviac vyskakuje a prekvitá v častiach, kde historické udalosti hrajú akýsi background pre veľkú príbehovú hru, ponúkajúcu široké spektrum nálad a znení. Naopak, film sa zadrháva v častiach s dôrazom na historické udalosti, vytiahnuté do popredia, obzvlášť autentické zábery udalostí (nacisti v Srbsku, Titova smrť) znejú v súvislosti s kusturicovským jazykom trochu nesúrodo, priveľmi kontrastne (tento spôsob zobrazenia sa oveľa viac hodí skôr k autorovi ako je Klimov) taktiež tvoria menšinovú časť filmu. Veľký koncert pojednávajúci o národe a nielen o ňom. .......... Obrovský príbeh prezentovaný bujnými obrazmi sa prevleká občas rezko, občas zasa opozitne, tragicky, cez udalosti štátu, v ktorom sa „stále niečo deje“ – aura filmu je ako symbol aury krajiny, respektíve jej národa. Živelne strieda humor s tragikou, oslavu s masakrom, šťastie so smútkom, všetko podáva bohato, intenzívne a tvorivo s naozajstnou emotívnu silou v objemnom príbehu, v ktorého strede stoja dve mužské postavy predierajúce sa hlavnými životnými esenciami filmu, čiže láskou a vojnou. .......... Najokúzľujúcejšie sú práve chvíle až po okraj naplnené režisérovou náruživosťou – hlučná dychovka, bujaré oslavy a absurdne (čierno)humorné situácie, kde opice lezú do tanku, tancuje sa po stoloch a okolo tankových hlavíc, z vojny sa stáva len stav konzervovaný v pivnici alebo udalosť zinscenovaná pred kamerami (práve túto časť beriem ako rezkú sebairóniu z režisérovej strany). Postavy aj divák sa ľahko nechávajú unášať náladami a túžbami. Ale UNDERGROUND nie je zďaleka len o tom, jeho záber je oveľa širší, má v istom zmysle národniarsky charakter a Kusturicovo zachytenie národa je zaujímavé, originálne a v prvom rade svojské, tunajší rukopis autora je nazameniteľný. Zvláda celú širokú obrovskú škálu v drvivej väčšine s prehľadom. Práve monštruózna rozľahlosť jeho myšlienkového rozletu, početnosť nosných pilierov, je to, čo by som filmu vytkol. ......... Kusturica snímkou komplexne zachytil veľké množstvo tém , s precíznosťou a umom, to áno. Avšak v istom bode začína jeho práca prekypovať, prerastať do rozmerov bezmála obrovských, simultánne aj naďalej technicky perfektných, stáva sa z nej síce bravúrna, no ťažko v celej šírke plne zachytiteľná a stráviteľná masa silného príbehu s kúskami histórie, ktorú by bolo dobré trochu okresať, ukrátiť o časť jej nepretržitého rastu. ......... Spomenuté prerastanie a prekypovanie sa ukazuje obzvlášť v preťaženom závere, kde sa na krátkej časovej ploche stretneme s niečím ako krátkou sumarizáciou všetkého, čo vo filme bolo zobrazené – pevné stmelenie elementov zdanlivo nemohúcich existovať a fungovať takto po kope sa nakoniec mierne, v rovine extenzívnej, vymyká z rúk. ()
Kusturicu prý někteří salónní blbci na "západě" kárali za to, že jeho Underground je prý příliš prosrbský, zatímco některým domácím srbským kruhům se prý zdál zase málo vlastenecký. Všem lidem se holt člověk zavděčit nemůže. Tak snad potěšil aspoň některé filmové diváky. Na mě je Underground popravdě příliš afektovaný, je to zkrátka taková divoká balkánská fraška a já mám radši trochu jiný filmový jazyk. Ale Kusturicovy filmy mám rád taky, rozumím jim a konec Undergroundu se mi hodně líbí. ()
Pro mě je to nejlepší Kusturica. 100% ()
Zvyknout si na Kusturicovu balkánskou extravagantnost, agresivní stylizaci a neočekávané kloubení komiky a tragiky chvíli trvá. Na pochybné myšlenkové podhoubí filmu si člověk zvyknout ani nemůže. Underground ale svému divákovi dává dost času na to, aby se do něj ponořil. A v poslední třetině se před ním vyloupne jako nesmírně ambiciózní freska, která nakonec drží pohromadě a Kusturica z ní vytěžil podívanou, kterou člověku dá hodně práce vyhnat z hlavy. Portrét jugoslávské povahy v celé její kráse i ohavnosti, ambivalentní film celým svým konceptem, který nemá v rámci evropské kinematografie obdoby. 85 % ()
Kusturica jde prostě mimo mě. Co na tom všichni vidíte? Co na tom je, když tři hodiny někdo neustále ječí, vzříská, chlemtá pálenku a do toho pořád zpívá nebo souloží s ženou. U Kusturici to všichni stihnou dohromady. Tak co bychom chtěli, od chovance Vávry? // 37. Letní filmová škola Uherské Hradiště 2011 ()
Skvělá směs tragiky a naprosto prvoplánových žertů - je to obdivuhodné, ale v příadě Kusturici to skvěle funguje. ()
Uzasne dielo srbskej kinematografie. Hlavna trojica Manojlovic, Ristovski a Jokovic su skvelo zohrati, kazdy charizmaticky a jedinecny svojim sposobom. Film zaujimavo sumarizuje celu povojnovu historiu Srbska. Na to, ze sa jedna o viac-menej vojnovy film s roznymi vaznymi temami, som sa necakane dobre zabavila. Tradicna temperamentna srbska hudba umocnuje hlbsi filmovy zazitok a celkovy dojem. ()
Toto je jedno veľké šialené podobenstvo, ktoré ukáže zložitosť, bláznivosť a dušu juhoslovanských dejín, ľudí a charakterov. Ku koncu je to veľmi metaforické a do jednotlivých postáv si človek môže dosadiť aj jednotlivých vojnových zločincov. Tu je toho toľko, čo by sa dalo povedať, že snáď najlepšie bude to nechať tak, lebo to treba vidieť, to je zo života. Po všetkých stránkach skvelé, vtipné až smutné. Veľmi silná tragikomédia. Tento film hovorí sám za seba, nanešťastie je pridlhý, až za únosnú mieru. ()
Většina Kusturicových snímků jsou svým základním pojetím komedie až groteskního typu. Ani Underground není výjimkou a svou absurditou výchozích situací patří až v tomto ohledu k extrémně laděným snímkům. Podobně jako pozdější hollywoodský Blast from the Past je skupinka lidí ukryta v krytu, zatímco nad nimi běží život dál bez sebemenších problémů a jsou v podzemí drženi lží a vypočítavostí jednoho z „nich“. Film je pochopitelně silně metaforicky založen a svou roli hraje i skutečnost, že lidé v podzemí (stále si myslící, že 2. sv. válka ještě neskončila), vylezou z krytu přesně v době rozpadu jugoslávie a bratrovražedného boje. ()
Když jsem šel do kina na tříhodinový jugoslávský válečný film, ani nevím, co jsem si sliboval. Určitě ne, že to bude taková zábava, ale taky ne, že to bude taková síla (přestože jsem viděl už několik Kusturicových filmů). Občas bylo až nepříjemné, jak je ten film dobrý - jako by mě mačkal jako papír, obzvlášť v šílené 3. části. Kusturica vždy skvěle míchal veselé a vážné a v tomto filmu to dotáhl k naprosté dokonalosti, často jsem nevěděl, jestli se smát nebo brečet. Postavy nejsou černobílé, není jasně určeno, kdo je zlý a kdo je dobrý, režisér je jen ukáže a soudy nechá na vás, což je úžasné. Underground je monumentální dílo velmi vysoké umělecké úrovně, přeplněné fascinujícími scénami; jeden z pokladů světové kinematografie. ()
Kusturicův temperament z filmu naprosto čiší, nečekaně se ale ve změti hudby, tance a střelených akcí hrdinů objevují i vážná témata, historické výpovědi, přesah do natáčení filmu, klonování hrdinů jako ve filmu Forrest Gump, válka, úniky jako ve filmu Kanály... prostě směs všech žánrů, témat a prostě všeho, zamíchané do Eintopfu, který zblajznete jako grepfruit a v ústech vám pak zůstane jen nahořklá chuť. ()
Hudba bezchybná - ostatně jako vždycky v Kusturicových filmech, vtipné scénky střídají ty, u kterých se člověk spíše zamyslí, jestli všechny ty vraždy a války mají nějaký smysl...no podle mě nemají... ()
Pokus o komplexní pohled na srbský národ a jeho nedávné dějiny dle mého názoru trochu dojel na svou šíři, rozmáchlost a ambice a ve výsledku to i přes nepopiratelné kvality a působivost některých scén zdaleka není Kusturicův nejlepší film. ()
Balkanska party #2 - Cim je pro Cinu "To Live" Yimou Zhanga, tim je bezpochyby Underground pro Yugosferu. Takze epicky prulet nekolika dekadami za dob valky a stridani ruznych rezimu, v tomto pripade navic jeste prospikovano snahou o vtip. Samozrejme balkan neni Cina, takze je nutne si hned par hvezd odecist diky nesympatickym hercum, produkci, prostredi atd. Kazdopadne koncept Undergroundu a preckavani v podzmenim vaultu je spravne Falloutovsky a alespon druha pulka je diky nemu vyzivna. 5/10 ()
Nekoukatelné. ()
Na tomhle snímku je krásně vidět, že se jedná o film, který byl natočen na Balkánu. Emir Kusturica do něj dal tolik neskutečné energie, že tomu ani nebudete věřit. A přitom se jedná o film, který má docela vážné momenty, ale ono se toho v těch třech hodinách vystřídá tolik, že vás to stejně nenechá spadnout do deprese. Veselé, vážné, jedinečné. ()
Underground je živelnou variací Všech dobrých rodáků po balkánsku (koneckonců Kusturica měl Jasného film velmi rád). Rozdíl tkví v tom, že zatímco "Rodáci" jsou filmem natočeným v pomalém, lyrickém, tak trochu nepřítomném duchu kulturní tradice západně-slovanské, Underground je hypertenzní, bláznovstvím, magií a jihoslovanskou horkokrevností protřenou epikou, kdy s hrdiny prožíváme nejen celé životy, ale předně celé dějiny. Kusturica ovšem netvoří nacionalistický pomník, nýbrž velkolepý, po felliniovsku postavami napěchovaný ohňostroj, který od začátku do konce skvěle baví, budí úžas, kolik nápadů a poetična v tom je, a v závěrečné sekci přirozeně jímá. Underground, nejspíš vůbec nejdrásavější vítěz Zlaté palmy, zkoumá přitom věčnou otázku, zda přátelství dokáže obstát bez ohledu na proměny doby. ()
Související novinky
Goran Bregović má namierené do Bratislavy!
Po takmer trojročnej pauze sa do Bratislavy vracia kráľ balkánskej hudby Goran Bregović aj so svojím legendárnym Wedding And Funeral Bandom. Koncert sa uskutoční 28. septembra 2017 v Bratislavskej… (více)