Než přišla bouře

Lodičkové survivaly mě zase tak moc neberou, tedy pokud to není neustálý boj s vodním živlem potažmo pokud okolo bárky nekrouží žraloci. A nic z toho se tu neděje. Vlastně jsou tu jen kluk a holka na lodi, občas maj hlad, žízeň nebo řešej zranění a ve flashbacích se vrací k tomu, jak se poznali a co je dostalo společně na loď. Já nevim, ale tohle se asi ani nějak zábavně natočit nedalo. Hurikán, který to mohl všechno ještě trochu vytrhnou také za mnoho nestál. No a aby toho nebylo málo, tak to Kormákur zabil neskutečně debilnim koncem. Shailene Woodley, kvůli které jsem se na to vlastně díval, mě nazklamala, ale to je tak jediná pozitivní věc, kterou k tomu můžu napsat. 30% (03.09.2018)

Film střída dvě roviny: pár co je v háji na rozbité plachetnici a flashbacky z minulosti, jak se pár dává dohromady. Zajímavé pro mě teda nebylo ani jedno, a tím méně to fungovalo dohromady. V minulosti pár totiž neřeší žádný vztahový problém: potkají se, od první chvíle se zamilují a všechno je v cajku a sluníčkové. Flashbacky do minulosti tak zobrazují vzrušující momenty jejich vztahu, jako ten večer, kdy šli po ulici a nic se nestalo, nebo osudnou párty, kdy jí dal při tanci pusu a bylo jim spolu hezky. Jako jasně, má to fungovat jako kontra depresi na lodi, ale po třetím už jsem sebou šil v křesle: jasně, jasně, máte se rádi, chápu, ale co dál?! Deprese na lodi je o něco lepší, ale ne tak dobrá jako ten film s Redfordem na plachetnici, kde s hrdinou prožíváme jedno každé vítězství i prohru. Že to tak není tady, je podle mě hlavně tím, že se k těm hrdinům těžko hledá cesta. Nijak si svoji lásku nevybojovali, tak se moc nebojím o to, že o ni přijdou když možná umřou na lodi. Nejsilnější okamžik filmu je tak pro mě úplný konec, kdy ukážou fotky toho skutečného páru, a najednou to jsou normální lidi, ne roboti na bezpodmínečnou lásku. (26.07.2018)

Začínám mít pocit, že Baltasar Kormákur opravdu není dobrý režisér. Podobně jako v Everestu se snaží vyprávět film z prostředí, v jehož reálných lokacích by se obtížně natáčelo. Volí proto cestu nekončících greenscreenů, jež jsou na první pohled patrné a ničí tak pocit realistického nebezpečí, který se za pomoci jiných výrazových prostředků snaží divákovi předat. Druhým zásadním problémem filmu je pak podle mě jeho zvolená narativní struktura. Adrift od samého počátku střídá 2 časové linie. Linie A začíná na samém počátku příběhu a během filmu doputuje do jeho středu. Linie B ve zmíněném středu začíná a během filmu doputuje do konce příběhu. Koncept, který se možná zdá zajímavý na papíře, Kormákur vůbec nezvládá a střídá obě linie tak rychle, jako kdyby se bál, že divák na jednu z nich zapomene. Logickým vyústěním je tím pádem absence diváckých emocí, kdy divák prostě nemá čas na to, začít se emočně jedné z linií příběhu věnovat. Vrcholem scenáristické neschopnosti a tvůrčí rezignace je pak závěr filmu a jeho doslovné vysvětlení "překvapivého twistu". Adrift je tak více než průměrný survival film, jehož nejsilnější stránkou je romantika, která by ale při zpětném pohledu měla být spíše podporujícím motivem, než jediným funkčním apsektem snímku. 4/10 (14.07.2018)

Mám ráda filmy, ve kterých se hrdin/k/a musí vzepřít osudu a postarat se o sebe - například na moři, ve vodách, kde žádné lodě neplují a kam letadla nelétají. S filmem Než přišla bouře jsem ale měla malý problém od začátku: nesedli mi herci, zejména Shailene Woodley mi byla strašně nesympatická. Jasně, i tak jsem jí držela palce a málem jsem nadšeně zatleskala, když si poradila s kosatkou. Jenže celá ta věc: jsem z Kalifornie, nechci se vrátit, nevím, co chci, ale možná chci tebe... Uáááá. Ve výsledku je tenhle film spíš romantickým příběhem z bárky na moři, jejíž osudem je ztroskotat... Anebo ne? (20.05.2019)

Koukalo se na to hezky, ale žádný zázrak. Oceňuji střídání dějových linek a také délku filmu. Oba herce znám a mám relativně ráda, ale po tomto filmu pochybuji o hereckých schopnostech obou. Plus to ke konci šíleně hrálo na city. Možná by i slzička ukápla, ale byla jsem rozptýlená faktem, že ta pipka střílela ty světlice někam do pr**** než aby mířila nad sebe... Asi se na to už znovu nepodívám, ale vzpomínat ve zlém snad nebudu. 3* (29.06.2018)