The End of the F***ing World

„Jmenuji se James, je mi 17 a jsem si celkem jistý, že jsem psychopat.“ Takhle začíná jedna z nejoriginálnějších road-movie poslední doby. Originálnost spočívá v tom, že krutě přesně vykresluje svět dospívajících, se všemi hrůzami, nejistotou, strachem a vztekem. Pichlavá romance dvou looserů postupně odhaluje jejich rodinné zázemí a důvody, proč jsou takoví, jací jsou. Jejich dosavadní zkušenosti se světem jsou většinou na prd a oni ještě nemají zmáknuté obranné mechanismy. Ještě ke všemu - k neuvěřitelně siným hereckým výkonům - mi oba dva připadali mladší než sedmnáct. Nejenom sexem: někdo se k němu hrne, jiný to odkládá. Ale i celkovým postojem k smutně praktickým stránkám světa. Oba byli jak děti. _____ Proto čtu Alyssino zuřivé: „Všechno stojí za hov…“ ve skutečnosti takhle: „Všichni mi říkají, že já stojím za hov… možná mají pravdu.“ A Jamesovo: „Chci někoho zabít,“ překládám jako: „Chci něco cítit.“ Ona se obrnila vztekem, on rezignací, protože jiný způsob obrany zatím neumí. A takhle outsiderská dvojka si klestí cestu dalšími hrůznými zážitky, které ale nepostrádají drsný humor. Společně se vydávají na útěk, ze kterého už není – myšleno emocionálně – návratu. Proto doufám, že další řadu už nenatočí. ___ Přidejte si záměrně super ironický americký feeling, perfektní dialogy, gradaci scén, dobrý soundtrack a i takové drobnosti, jako je Jamesovo oblečení, kterého poprvé vidíme v černém, jako prototyp mladistvého podivínského vraha, aby nakonec skončil ve vesele pestré havajské košili. ______. Škoda, že se podobné seriály nevysílaly, když bylo sedmnáct mně. Necítila bych se tak vyloučená. (15.02.2018)

Pokud máte rádi přísný britský humor, nezbývá mi nic víc, než vám doporučit se "vydat" na výše zmíněný konec F***ing světa, protože to byla vskutku jízda. Musím říct, že jsem na tento projekt narazil náhodou. Nevěděl jsem vůbec do čeho jdu, nicméně hned po pilotní dílu jsem věděl, že to bude stát za to. Dvě hlavní postavy jsou jeden z hlavních důvodu mého kladného hodnocení spolu s výbornou kamerou a i celým vyprávěním příběhu. Mělo to spád, zvraty a neméně vtipných situací, kde herecká dvojice excelovala. Britové tenhle styl žánru prostě umí, dávám silných 5 hvězd. Pobavilo! (08.10.2018)

Narozdíl od většiny mých spolukomentujících kolegů si nemyslím, že The End of the F***ing World je nutně seriál o asociálních, psychopatických puberťácích pro asociální, psychopatické puberťáky. Že by se naši mladí měli v hlavních postavách shlížet. A i kdyby, za tímto seriálem se rozhodně neskrývá žádný alarmujícně zdvižený prst á la Joker ve stylu "takhle to dopadne, nebudeme-li naším mladým naslouchat", protože děj je tak (zábavně) vyhnaný do absurdna, že si nikdo nemůže myslet, že by se tohle doopravdy mohlo stát. Je to spíš takový obecný pocit, kdy vy nerozumíte světu a svět nerozumí vám. A tenhle pocit nekončí ve dvaceti. Ale zřejmě je to uvěřitelnější u sexuálně neposkvrněných náctiletých, s kterými mlátí puberta, než u dvou rozvedených padesátníků s krizí středního věku... Každopádně - jakkoli je to celé pesimistické a depresivní, tak právě extrémnost děje, kdy jsou naši hrdinové zmítáni sem a tam, z průseru do průseru, spontánními rozhodnutími, snímá z tohoto seriálu jakékoli znepokojení. Je to jednoduché, přímočaré, vtipné a přes absurdnost i v dílčích věcech uvěřitelné. Druhá série trochu nečekaně přivádí na scénu třetího psychouše v podobně Bonnie a zároveň zajímavě vrací na scénu starého prasáka ze série první. Rozhodně to není nějaký převratný počin, ale v rámci jeho krátkosti a jednoduchosti jsem si ho velice užil a rád se k němu někdy vrátím... 100% (1.-2. série - 100%) (31.01.2021)

Zápletka seriálu kompletně vycházející z toho, jak moc divné a sociálně nefungující jsou hlavní postavy, rozhodně neznamená slušný scénář. Hlavním plusem jsou dobře zahrané postavy, ale přestože je to evidentně mířeno čistě na teenagerské publikum, drží si to jakousi úroveň i přes tu bizarnost a nihilismus. (nejlepší epizoda - 1x03) (18.01.2018)

Tuhle stošedesátiminutovou podivnou etudu jsem si málem nechal ujít. Ovšem pak jsem zjistil, že je složena z dvacetiminutových, přesně rozdělených částí leporela, které místy šokuje, místy melancholicky hřeje u srdíčka a občas je to prostě jen bizár. Hlavní dvojka složená z britských podivínů (Jessica Barden for blondie!) je vyloženě lahůdková a nezřídka kdy překvapuje svými (ne)logickými myšlenkovými pochody, že si to prostě nejde neužít. Dvojka už je zkrátka slabší. Sice jsem se pár dílů musel opět do tohoto nelibého světa dostávat, ale občas jsem se i tak přistihl, že po zhlédnutí jednotlivých, opět velmi krátkých dílů (stále vyhovující!), mám chuť si pustit alespoň ještě jeden. Po první řadě je i dvojka povinnost, i když třeba někdo může mít pocit, že jsme dostali apendix, epilog, jež jsme už dovyprávět nepotřebovali...Nedivil bych se, kdyby Netflix začal po tvůrcích tlačit nějaké spin-offy. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (21.02.2018)