Nibelungové: Smrt bohatýra

Komentoval by som to ako celok, ale dobre. Prvá časť je z rodu klasických fantasy, monumentálna, trikovo úchvatná a nákladná. Je nepopierateľné koľko fantasy filmov sa inšpirovalo jeho dizajnom a vlastne aj spôsobom vyrozprávania príbehu. Na vašom mieste by som si nenechal újsť túto nemú lahôdku. Celá sága totižto patrí k najväčším nemým filmom vôbec. (24.10.2010)

Siegfried, prototyp nordického krásavca, sa zaúča v kováčskej dielni s kreatúrami, výzorom i správaním pripomínajúcimi skôr polodivoké opice ako ľudí. Nečudo, že po ukovaní meča odtiaľ chce zdrhnúť a nájsť si nevestu. Aby zabudol na nedôstojnú a primitívnu spoločnosť. Cestou vykoná pár hrdinských činov, vykúpe sa v dračej krvi, podmaní si ďalšie ohavné kreatúry, tentoraz trpasličie a žijúce ako krty prevažne v podzemí, a zmocní sa ich pokladu. Naložený bielou mágiou, čarovnou silou a zlatom hrdo nakráča k neveste. Ako to tak býva, neschopní kokoti so vznešeným pôvodom vždy bránia schopným, hoci neurodzeným v osobnostnom raste (so zástupom rovnako morálne pochybných, vždy ochotných podrazáckych čurákov v zálohe), pretože cítia svoj možný rýchly pád. Preto strkajú šikovným a múdrym pod nohy polená, či priamo okovy. Vďaka takýmto polenám musí ešte Siegfried podniknúť predsvadbovú cestu na Island. Aby pre neschopného nevestinho brata, inak takto kráľa, zbalil ženu. Všetko sa zadarí. Ale ako veľmi častokrát v živote, zdanlivo jasné a priame životné smerovanie brutálne skomplikujú ženské vrtochy. Jednoducho, za všetkým (namazanou stranou chleba dole) hľadaj ženu. Ženské márnomyseľné ješitnosti v správaní ako závisť, túžba sa pomstiť a na druhej strane neuveriteľná ženská dôverčivosť voči rečiam podrazáckych hajzlov veľmi skomplikujú Siegfriedovu životnú púť. Ohromujúce a výtvarne plastické bájoslovné rozprávanie na špičkovej úrovni. (27.02.2021)

Expresionistcká báj o hrdinovi Siegfriedovi - od chvíle kdy se vydal do světa po jeho smrt. Fritz Lang, původním povoláním architekt, navrhl pro tento film úžasné kostými i architekturu. Film jsem viděla na Letni filmové škole až po shlédnutí Ivana Hrozného a neubránila jsem se srovnávání. Lang nepracuje s kamerou tak zajímavě jako Eizenstein a nevytváří zdaleka tak působivé záběry. Srovnání je to však nespravedlivé, protože oba filmy dělí dvacet let. Ale i tak si myslím, že Lang dosáhl na svůj vrchol až filmem Metropolis. (28.01.2004)

Co mi na těch němých filmech vadí (Lang-neLang) jsou šílená utahaná gesta a pohyby herců. Všechno je tak příšerně pomalé! Jakoby nestačilo to patetické a přehnané rozjímaní, zmalované ksichty apod. Než postava udělá krok, uběhne minuta... zív! A navíc se nemůžu zbavit dojmu, že Siegfried vypadal jak Ivánek z Mrazíka. (13.03.2008)

Kam se hrabe Buñuelovo řezání oka, Siegfried si to drakovo málem.namazal na chleba. Nechutně realistická scéna vypichování oka se řadí k tomu nejhnusnějšímu, co jsem ve filmu viděla. Langův drak bez potíží strčí do kapsy všechny své následovníky, včetně těch generovaných počítačem v Jurském parku (inu alespon vim, kam chodil Karel Zeman pro inspiraci). Masky, scéna, triky, spousta vizuálních vychytávek, výborné herecké výkony a hlavně mimořádně nápaditá režie spolu v jednom kompaktním celku tvoří dílo vskutku mimořádné. Hádka dvou královen na schodech chrámu je něčím, na co se hned tak nezapomíná. Určitě rozumím tomu, jaké pozitivní emoce musel tento film o hrdinném Siegfriedovi vyvolat. Na svoji národnost musel být po zhlédnutí filmu hrdý každý Němec. Langovi se to daří bez zbytečného patosu, gigantických a nacionalistických gest. Kouknou, pane Spielberg, jak se to dá udělat, když se to umí! (06.02.2020)