Stehlík

Plochý. Nějak takhle by se Stehlík dal popsat v jednom slově. Koncept kriminálky se zajímavou zápletkou se nezrealizoval úplně podle mých představ vzhledem k velmi častému prokládání nezajímavých vztahů mezi postavami, emocionálně byl snímek až nevídaně mdlý a divák, tedy až na herecký výkon podivína Borise, si nedokázal vytvořit žádné citové pouto ke komukoli z postav. Vypíchnout se dá však velmi dobrá hudba Trevora Gureckise, která snímek zachraňovala před označením "chtělo se mi spát" a vskutku okouzlující kamera, jak už to u Amíků bývá. Bohužel si popravdě myslím, že za týden už nebudu tušit, na čem jsem to vlastně v kině byl. (30.10.2019)

Mohlo by to fungovat jako osmý díl televizního dramatu. Stehlík je hloupý, bez tvaru a nepřesvědčivý. Je to bezchybné fiasko. Chtělo by to, aby měl režisér větší účinnost v tom co chce říci. Vizuální stránka není špatná, ale je to bez energie a emocí. Spíše jde o transplantaci knižní zápletky než o vloženou adaptaci. (23.03.2020)

Hóóóóóóóóóóóóóóóóódně dlouhé nic. Očividně kvalitní knižní předloha (nemohu posoudit – neznám) na filmovém plátně působí jako prázdná nádoba, kterou někdo chtěl mít plnou až po okraj. Bez emocí odezdi ke zdi….jenom plytké nahazování událostí…..tohle prostě nefunguje a je škoda plýtvat herecký um na podobné „velkolepé“ pokusy. (15.12.2020)

Stehlík Donny Tarttové patří mezi knižní hity oceněné Pulitzerem, líbí se Stephenu Kingovi i Michelle Obamové. Tudíž se líbí všem. A nebo? Opulentní román rozepsaný na 730 stranách je převedený do předlouhého filmu, který je plný celé řady nevšedních zápletek. Obsazení je zajímavé (Kidmanka i Sarah Paulson), příběh kolem obrazu ze 17. století je dynamický. Ale přes veškerou snahu je to pořád jen příběh situovaný kolem obrazu. Místy jsou atraktivnější lokace v Albuquerque, než cokoli jiného. Takto se vracíme k prvotní funkci filmu, sledovat v pohybu místa, která jsou běžným smrtelníkům příliš vzdálená. (27.11.2019)

V tomto případě se divácká obec opět rozdělí. Předpokládám, že milovníci údajně krásné knihy výhrady mít budou, rovněž diváci, které taková témata příliš neberou. Já zatím knižní předlohu nečetla, obsah příběhu mi nebyl znám, čili jsem se zájmem sledovala, co z toho vzejde. Jak mě to vtáhlo, tak mě to na konci vyplivlo. Přiměřeně dojatou, spokojenou, delší stopáž jsem nevnímala. Nelze mluvit o famózním herectví zúčastněných, přestože Kidman si opět jede svoji kvalitu, Sarah Paulson to na malém prostoru rozbalila jako snad ještě nikdy, role Jeffrey Wrighta byla pro mě synonymem bezpečí a ten mladík, myslím ten, co hrál mladého Borise, jmenuje se Finn Wolfhard, tak o tom ještě uslyšíme. Hodně uslyšíme! Hlavní hrdina působil odtažitě, ale rozumím, že toto by záměr. Stehlík je natočen natolik precizně a citlivě, že mě dostal. Klade důraz na emoce, přátelství, lásku, svědomí, naději i beznaděj, znázorňuje život nešťastného člověka, který zažil tragédii a ta ho poznamenala navždy. Složitě hledá nové útočiště, půdu pod nohami, přestože bojuje, nemá to vůbec snadné. Potřebuje se totiž vypořádat především sám se sebou. Obávám se, jak bude film vyznívat během domácí projekce, však v kině na mě zapůsobil solidně. Složitější náměty mám v oblibě. Typ filmu, ve kterém se střídá několik žánrů a který jde snadno zvrtat. Tady se to ale, aspoň dle mého vkusu, povedlo hezky. Plus malé-velké potěšení vypuklo, když z plátna zazněli Radiohead a jejich úžasná skladba Everything In Its Right Place. Seděla tam přesně. (14.09.2019)