Život je sladký

Mike Leigh se ve snímku "Život je sladký" dokáže podívat na své postavy jak realisticky, někdy až bolestivě realisticky, tak i s nadhledem a humorem, kdy u postavy, kterou hraje Timothy Spall si celou dobu nejste jistí tím, jestli přehrává záměrně, nebo je to všechno na efekt. Každá postava je ale lidská a má hloubku. (27.03.2018)

Ošklivá a praštěná máma, ošklivý a praštěný táta a ještě ošklivější a praštěnější dcery-dvojčata. Vlastně nikdy jsem v žádném filmu neviděla, aby byli všichni herci tak odpudiví a to nejen vzhledově, ale i charakterově.Ani tak nějak nevím, čím si mě film s nesymatickými herci a nesympatickým vším okolo i klika od dveří tam působí nesympaticky. :o) Dokázal tak získat, zřejmě jsem byla ve správném rozpoložení se na něj podívat. Všechny postavy ve filmu, se snaží o lepší život, ale tak nějak mě tady napadá věta která vystihuje celý tenhle film: ,, Všechno lepší už bylo, od teď to bude jen horší. " Jakkoliv se tam snaží všichni o to, aby jejich život byl lepší, tak jim to pořád nějak nevychází. Matka, která se neustála směje, jejíž smích mě opravdu iritoval a která je tak hrozně kousavá a ironická, ale zároveň je i největším tahounem celé rodiny, protože jinak se tam všichni ,, úspěšně" plácají od ničeho k ničemu a je vidět, že nikdo z nich si život jaký vedou opravdu nepředstavoval. Matka očekávala nadané, krásné a chytré dcery. Místo toho má takové dvě hromádky neštěstí, dále otec, který se tak nějak neumí sám pro nic rozhodnout, ale všechno ho štve, hlavně jeho práce, ze které stejně nedokáže odejít. No a jejich dvě ošklivé bláznivé dcery, jedna si hraje na intelektuálku, jejíž slovník by ji mohl závidět i dlaždič, do toho trpí bulimií a má opravdu zválštní sexuální praktiky. Nesmíme zapomenout ani na druhou dceru, která nemá žádné sexuální praktiky a je taková nějaká nemasná a neslaná, chová se i vypadá jako kluk.Ani všichni ostatní nejsou tak nějak úplně normální úlisný majitel restaurace, který má hodně vysoké ego a pokouší se osouložit vše co před ním neuteče na strom, dále vekslák, který by výhodně prodal i vlastní matku i dost divná pod plachetkou osoba, která je v restauraci na výpomoc.Všichni jsou tak krásně krajně nesypatičtí, až si je zamilujete. Žánr komedie/ drama tento film naprosto vystihuje. Všechno co je ve filmu vtipné je vtipné ironicky a tak nějak to odlehčuje bezvýchodnou situaci všech zúčastněných. Člověk chvílemi neví jestli se smát, nebo spíš brečet a nebo si říct, pane bože tohle by se mi mohlo stát někdy taky. (30.11.2012)

Stojí za vidění, i opakované, i když není snadné se do toho vkoukat. K bodování nelze než přistoupit v rozpacích -- kldině by to mohlo mít dvě hvězdy, stejně jako pět. Leigh rezignuje, bezpochyby záměrně, na pečlivé strukturování scénáře a budování děje, což má efekt snímání běžného života, v kterém se taky žádné vypointované příběhy neodehrávají. Ale není důsledný, informaci o ohrožení života anorekticko-bulimické dcery nám naservíruje až ke konci. Trošku podvod, ale to je koneckonců každé "realistické" či "naturalistické" dílo. Každé vyprávění, literární i filmové, je v podstatě fikcí, která se skutečnosti může v něčem blížit, ale jinak jsou to nespojitelné světy, což je dobré pořád mít na paměti, chce-li být člověk kritický. Tady v tom snímku mi ovšem nesedlo hlavně to, že rodina je na začátku ukázana jako víceméně sociální případ, ale pak divák zjišťuje, že jde o normální středostavovské těleso, onen skutečný, byť nehrdinský, ovšem daně hrdinsky odvádějící "pilíř společnosti" -- jsou to mučedníci dnešní doby. Scénu, kdy neustále se pitomě pochechtávající matka při rozhovoru s nemocnou dcerou smrtelně zvážní, nelze než vychvalovat do nebes, protože právě tehdy poznáme, proč se ta obdivuhodná žena celou dobu chová tak divně -- vytváří totiž iluzi spokojenosti a štěstí -- a samozřejmě při tom selhává. Další autorova finta se zatajovanou informací, a tentokrát pro dobro věci. Uch. Film pro přemýšlení -- a přemýšlivé lidi. (22.08.2008)

Tak zvláštní film jsem hodně dlouho neviděla. Po deseti minutách matčina ječáku jsem začala mít obavu, aby na mně nepřišly zarděnky...jenže to začalo dostávat jakýs takýs děj a najednou mi jako parta potencionálních adeptů do blázince pomalu přestávali připadat. Otec v podání Jima Broadbenta byl vlastně úplně obyčejný středostavovský chlapík, kuchař, co miluje svoji rodinu, mírně divná zrzavá dvojčata s brýlemi a svoji hlučnou, leč ochotnou a obětavou ženu, své sny, mírně výstřední zálibu ve sbírání starých krámů a své přátele. Při scéně v nově otevřené restauraci jeho přítele, kam nepřišla ani noha, kde zdrcený kámoš Aubrey učí hrát pomocnou kuchyňskou sílu na bubny, jsem se náramně bavila. A ocenila chování uječené matky ke konci filmu, kdy pomalu měnila hlas do normálu, jen aby pomohla své nemocné dceři.A tak pokud chcete vidět jeden netypický film, proč ne tenhle? (05.01.2013)

Fuj, ještě aby to chování podle původu nebylo nakažlivý... to aby byl našinec za Brexit rád dvojnásob - za Brity, i sám za sebe! Rozhodně ne komedie, ale hluboká tragédie o společenském úpadku a destrukci rodiny a já opět vzdávám díky naší zaostalosti a třídní tuposti, která nám nevelí, kam je třeba se přesně zařadit. Jen s velkým sebezapřením jsem sledovala za uši tahající rodinnou komunikaci, balancující na hraně trapnosti a uvěřitelnosti, všechny ty přehrávané grimasy a fistulí pronášené zoufalé hlášky v chudinském londýnském hantecu... a to prosím Tajnosti a lži od Leigha patří k mým hodně oblíbeným socdramatům! Jestli ale počin skutečně odráží realitu, tak moje hluboká účast s Ostrovany, patrně demokracie, již jako vrozená vada, zdegenerovala do nevratných škod - jak já říkám, není nad střídání diktatur... Lehké překvapení nastalo obratem v chování matky, která přiřkla nastalé situaci okolo jedné z dcer status vážnosti až takového významu, že zanechala hloupého řehnění a uschopnila se k smysluplnému shrnutí své situační role. A ještě pobavilo, jak byli ti staří britští pardi o dost mladší... ne tedy, že by platilo i hezčí :-) (27.06.2016)