A dýchejte klidně

Film, který vypráví o hodně důležité chvíli, která dozajista ovlivní život obou hlavních protagonistek. To co nám však režisérka Uggadóttir sděluje je fakt, že i když je tento výřez z jisté chvíle života obou žen důležitý, je to pořád jen výřez. Co se stalo před tímto okamžikem a co bude následovat, to nechává už jen na divákově fantazii. Z předchozího života obou žen se dozvídáme jen málo, ale i to málo je dostatečné k tomu, aby dokázalo dotvářet atmosféru a alespoň částečně dovysvětlovat jejich motivace. Na škodu tu jsou však občasné zkratky, kterými si snímek usnadňuje a vyprávění. (29.12.2020)

Tak už i Islanďany pohltil Netflix. A v jeho spolupráci natočili zajímavé, trošku depkoidná drama o tom, jak se nenápadně protnou dva ne úplně ideální životní osudy, aby si vzájemně něco řekli a opět se rozdělili. Je tedy pravda, že hlavní postavy mohli mluvit i trošku více, než jen pár nezbytně nutných vět, ale zase tu tvůrci poměrně věrohodně a upřímně představili situaci, která klidně v běžném životě může nastat. Plus jsem si užíval nádherné záběry na Island, které se nikdy nezevšední. (15.01.2019)

„Tys vyhrála v loterii?“ - „Ne tak docela.“ Hlavní hrdinka to opravdu „vyhrála“. Její minulost sice můžeme odtušit jen z náznaků, ale teď má zjevně hluboko do kapsy. A když už získá práci, díky snaze dělat ji správně spustí nečekaný sled událostí…Poměrně depresivní věc, těch záchvěvů naděje v ní moc není. Island samotný také není vykreslen nijak růžově, ať už v otázce systému či počasí (neustále prší a fouká vítr, jehož chlad se přenáší až na diváka). Potud spokojenost…nebýt „drobného“ detailu, že se mi moc nedařilo vytvořit si silnější vztah s postavami (nejen proto, že se mi hůř sympatizuje s tím, kdo si není schopen nastavit budík a nechává drogy v dosahu dětí, ehm), takže napojení na ně byla spíš chvilková. Samotné téma mě pak nechalo poměrně chladným (krom koček v klecích, ta lacinost mě až rozesmála). Asi chápu důvody, proč do toho Netflix šel, ale snahu oslovit zahraniční festivalové publikum (Sundance) jsem cítil až moc. Uggadótir mě svým celovečerním debutem příliš nenadchla, takže dávám jen slabší průměr. (17.11.2019)

Dejový rámec s originálnym námetom bol výborný a plný potenciálu. Len škoda, že to točili Islanďania, takže dej pôsobí lyricko-chladne a dialógy sú veľmi biedne. A pritom, presne tento námet aj s príslušnou spleťou osudov, mal vynikajúci potenciál na to, aby z toho vznikla parádna sociálna dráma s kvalitným spádom a psychologickým rozmerom. Nuž, akosi nedokážem prísť islandskej kinematografii na chuť :( 2* (16.09.2021)

Pomalá dráme bez silného príbehu, aj keď sa ním snaží byť. Politickokorektná propaganda. Naozaj nás je heteresosexuálov už len 50%. Lebo tak to podľa filmov vyzerá. Snaha o nenápadnú tlačenku je už do očí bijúca. Podobne sa tu narába s témou utečencov a migráciou, všetci sú chudáci a my sme povinní sa o nich postarať. Pomáhať ľuďom predsa treba, ale najlepšie v krajine ich pôvodu. Lenže už aj tento racionálny názor je už v súčasnosti považovaný za fašistický. Ale nech sa páči, Island je veľký, tak Sudánčania hor sa tam! Len aby vám nebola zima. (29.05.2019)