Šampióni

Je jedno, zda jde o nějakého tlouštíka, hráče tmavé pleti, kohokoliv z nuzných podmínek nebo třeba mentálně postižené. Filmové příběhy prostě zbožňují osudy sportovních outsiderů, nad kterými každý hned zlomí hůl. Arogantní asistent trenéra týmu španělské národní basketbalové ligy svého kolegu nejprve napadne, pak se opije, sedne do auta a coby trest si vyslechne náročný úkol: trénovat družstvo mentálně postižených hráčů. Samozřejmě si chce povinnost hlavně po svém odkroutit a moc se v tělocvičně s touhle pestrou partou nezdržovat, ovšem tým začne překvapivě vítězit, rozdíly mezi výbušným koučem a hráči se začnou stírat a tvůrci se v několika lidsky uchopených pasážích snaží, aby se nám tahle spolupráce pořádně dostala pod kůži. Jenže sportovní filmy prostě jsou a budou plné klišé (i přes klacky pod nohama se tým očekávaně dere nahoru), i když tentokrát tvůrci vsadili na humorný styl. Javier Gutiérrez hrál v (doma ve Španělsku oceňovaném) thrilleru Kde jsem doma či v kriminální Mokřině, tentokrát oslovuje coby napravený cynik příběhem o nepravděpodobném vítězství outsiderů, ovšem tvůrci se nevyhnuli zjednodušování a šablonám jak z učebnice. (21.03.2021)

„Takže byste měl být k dispozici tomuto sdružení během příštích 90 dnů.“ - „90 dnů?! Ale to jsou 3 měsíce! - „Gratuluju, pane Montesi.“ - „K čemu?!“ - „Vidím, že počítat umíte.“ Marco se zachoval jako idiot, a právě dostal ten nejhorší možný trest…anebo ne? V podstatě všechna má očekávání, které jsem před zhlédnutím měl, se naplnila, v kladném i záporném slova smyslu. Stopáž je přestřelená, ukrojil bych cca půl hodinu, do které bych vtěsnal Marcovu osobní linku se ženou i matkou, neb mě výsostně otravovala a dopadla dle očekávání. Jistá dávka sentimentu a dojímání také bohužel nechybí. Přesto vzhledem k tématu se žádné citové vydírání nekoná. A hlavně, člověk dostane solidní porci zábavy a pozitivních emocí, hned několikrát jsem se upřímně zasmál, a vůbec se mi po většinu stopáže vyskytoval úsměv na tváři. Škoda výše zmíněných negativ, celkově hodnotím sice slabšími, ale přesto ještě 4*. „Obsaďte toho chlapa, prosím!“ - „Můžu ho vyblokovat.“ - „Tak běž a vyblokuj ho.“ - „Úplně, nebo trochu?“ - „Úplně!“ - „Hned se vrátím...“ (18.12.2022)

Hodně slušná komedie, hodně podobná stylu Vybíjené s Vaughnem a Stillerem, která skoro celé dvě hodiny nabízí výborné hlášky a scény mentálně postižených, u některých jsem fakt umíral smíchy. Plusem je kvalitní kamera, děj, zajímavé postavy a celkově, že film není postaven na povrchním humoru, ale některé scény jsou hlubší a emotivní, včetně závěrečného zápasu a finálních pěti minut. (25.02.2019)

Solidní sportovní komedie. Javier Gutiérrez si během jednoho dne zničí život, příjde o práci, o řidičák a ještě mu hrozí vězeňí, ale raději kývne na možnost dělat basketbalového trenéra mentálně postiženým, ale budou ho čekat horké chvíle, protože je tvrdohlavý výbušný cholerik a jeho trpělivost končí velmi rychle. Sestava postižených se opravdu povedla byť postavit humor na cizím neštěstí bylo od Španělů poněkud odvážné, ale funguje to. Velmi sympatický film, který pobaví, dojme a párkrát solidně polechtá bránici. Já se bavil. 75% (19.02.2019)

Za normálních okolností by to ode mě dostalo 4 hvězdičky. Za nenormálních okolností to ode mě dostane všech 5. Okolnosti jsou totiž naprosto nenormální, každé z nich chybí několik desítek bodů do alespoň průměrného IQ. Vůbec nechápu, jak někoho mohlo napadnout, že s tímto materiálem může vzniknout film a už vůbec nerozumím tomu, že se to skutečně podařilo. Považuji to za absolutní zázrak a smekám před všemi zúčastněnými. Protože jedna věc je obsadit handicapované lidi do tak exponovaných rolí a druhá věc je zajistit, aby to trochu fungovalo. A ono to klaplo, ti postižení lidé to odehráli perfektně a zdraví lidé okolo se zasadili o to, že to tak minimálně vypadalo. Jsem z toho nadšený, je to úžasně lidský film. (13.01.2020)