Танки

Film v žiadnom prípade nie je vojnový. Dej sa odohráva v období ešte pokojného života, je marec roku 1940 a do začiatku Veľkej vlasteneckej vojny chýba ešte 15 mesiacov. Film je skutočnou udalosťou, kedy po ukončení vývoja tanku T-34 ( továrenské označenie A-34) vo výrobnom závode v Charkove sa mali prvé dva prototypy predviesť najvyšším straníckym a vojenským predstaviteľom. A keďže aj v Sovietskom zväze existovala korupcia tak záujmové skupiny (jednotlivé podniky, ministerstva a vojaci) zakázali prepravu týchto tankov do Moskvy vlakom. Hlavný konštruktér Michael Iľjič Koškin dostal nápad prepraviť ich po vlastnej osy (aj keď hlavný dôvod bolo omeškanie výroby). To znamenalo prejsť s nim takmer 700 km. Presun sa začal v noci z 5. na 6.3.1940. Film tu do presunu zakomponoval niekoľko nezmyselných príbehov, ale v podstate tanky do Moskvy na Ivanovské námestie dorazili včas a 17.3.1940 boli predvedené komisii. K veľkej radosti hlavného konštruktéra Koškina výroba bola povolená. Na spiatočnej ceste Koškin dostal zápal pľúc a 6.9.1940 zomrel. Tank T-34 sa počas vojny vyrábal až v 11 závodoch (Charkov, Kirovo, Stalingrad, Maruipoli, Vorošilovgrade, Čite, Novosibirsku, Čeľabinsku, Nižnom Tagile, Gorkij a Saratov) a celkom sa vyrobilo viac ako 50 tisíc tankov. Tento tank sa aj naďalej vyrábal aj licenčne napríklad v Československu. A čo dodať k filmu. Svojim spôsobom ide o historickú udalosť, ale z dôvodu pritiahnutia mladých k takýmto filmom autori vsunuli do deja akčné scény, množstvo streľby a mŕtvol, to je to čo dnešná mladá generácia musí mať v každom filme alebo počítačovej hre a pre ženy zase tam musela byť vsuvka o láske a citoch a o odvážnych hrdinoch. Ak si položíme otázku, ktorý tank vyhral 2. svetovú vojnu, odpoveď je jednoznačná, sovietsky T-34. Dnes by sme tieto tanky našli v Lešanoch u Prahy T-34/76 Lidice, v oblasti Dukly 8 tankov T-34/85, Múzeum SNP v Banskej Bystrici T-34/85 a v múzeu v Rokycanoch T-34/76 (demarkačná čiara). Po vojne ešte bojovali v Kórei, Vietname aj v Angole. A filmy o legendárnom tanku T-34, hlavným z nich je takmer hraný dokument o hlavnom konštruktérovi Koškinovi „Hlavný konštruktér“, 1980. Ale aj film novší „Legenda menom T-34“ z roku 2018 čiastočne aj "Tankisti", z roku 2018 a mnoho rôznych dokumentov. (13.03.2020)

Tak jsem to viděl, ale jak mám teď tento film okomentovat? Kdybych měl celou záležitost hodnotit podle skutečných událostí, musel bych odpadovat, a to se mi příliš nechtělo, protože jsem se fakt dobře bavil. Nakonec jsem se rozhodl, že budu k snímku přistupovat jako k takovému easternu s tanky, a v tom případě se už můžu trochu odvázat. Jako dobrodružný film, který má diváka pobavit, to na mě totiž opravdu fungovalo, soudružka Katajeva se postarala o krasivyj utrennij vid a Němcům už po aktivaci Schultze nezbyla jiná možnost, než vypustit Krakena. Trochu dobrodrůžo, trochu pohádka, ale ve výsledku dobrá zábava. A tanky byly parádní. (27.10.2021)

Film vychází ze skutečné události, kdy bylo kvůli různým zájmovým třenicím mezi podniky a s nimi spojenými sovětskými ministerstvy zakázáno odvézt tanky T-34 z výrobního závodu v Charkově do Moskvy k prohlídce nejvyššími představiteli vlakem, což hlavní konstruktér obešel tím že se dvěma prototypy přejel po vlastní ose. Na tento základ je navěšeno několik smyšlených příběhů, jejichž uvěřitelnost je v některých případech minimálně diskutabilní (jejich rozuzlení mnohdy působilo až komicky). Celkově je ale film "koukatelný" a má dobrý spád. (07.05.2018)

I ten, kdo se nezajímá o druhou světovou tank T34 zná. Je to legenda. Odolný, s výbornou průchodností ruským bažinatým terénem, skvěle fungující v třeskutých mrazech, nenáročný na údržbu a vyráběný v obrosvkých sériích... Tomuhle mohla složitá německá a podotýkám ale skvělá obrněná technika jen těžko v ruském prostředí konkurovat. O tomtto slavném přejezdu tanků jsem nic nevěděl a proto jsem se rád na film podíval. Jak tu píší mí přátelé válečníci, není to film válečný. Je to film z dob, kdy Stalin měl Hitlera za kámoše na což dnes tak trochu Sověti v rámci svých historických mnohdy propagandistických filmů rádi zapomínají. Mimochodem rok 1940 kdy se film odehrává je např. nechvalně proslulý masakrem polských důstojníků a vojáků v lese u Katyně... V podstatě je snímek roadfilmem. Ruské scenérie jsou krásné a na dva T34 s klapajícími pásy ženoucí se krajinou je radost pohledět. Špionážní zápletku raději nebudu komentovat a vrcholem byla vsuvka z Mad Maxovské základny... Fakt šílenost... Taky zmrzel Stalin, ten si fakt nebyl podobný ani trochu.  Ale film docela bavil, takže dávám za 3 barely paliva na tu dlouhou cestu na Rudé náměstí. * * * (27.10.2021)

Ukázkové ztělesnění průměrnosti. Tohle šlo natočit jako dobrodružný příběh, jako napínavé drama, jako špionážní thriller nebo jako klasický válečný film. Kim Družinin se nehodlal omezovat, zakomponoval do děje všechny naznačené linie, a výsledkem je neladící směska. Nepříliš dobře zrežírovaná, ale slušně zahraná. Kdyby to byl český film, byl bych smířlivější, ale rusové, nebo i poláci mají laťku mnohem výš. (22.04.2021)