Vymítač kanibalů

A hodnocení? Tady si lehce každý obhájí odpad i 100%. (Bohužel) jsem viděl strašně moc kanibalských filmů a Deep River Savages patří mezi ty zajímavější a nápaditější - že by tím že je (jeden z) první(ch)? :-). Každopádně si budu až do smrti pamatovat árijského nadsamce Rassimova a až cestopisné záběry přírody. Z nechuťáren si nepamatuju nic, takže v tomhle směru to je jasné selhání. 100% Rassimov + 0% gore = 60% (s přihlédnutím k jeho obří "kládě") ------ Stačí uživateli Slashere ??? :-D (06.10.2010)

Počátek nejen éry kanibalských horrorů, ale taky velkého rivalství mezi Lenzim a Deodatem. Nicméně, byl to právě Umberto Lenzi, kdo položil základy a prvně definoval kritéria tohoto subžánru. Ať už jde o násilnosti páchané na nevinných zvířatech, tvrdé tresty a praktiky s povětšinou silně sexuálním podtextem (což především Lenzimu působí veliké potěšení) nebo výrazný hudební motiv, který porvází celý film a o který se tentokrát postaral Daniele Patucchi. A jak už zmínil Flipnic, tahle kanibalská prvotina není čistý horror, nýbž žánrový mišmaš sestávající se také z dobrodružného filmu, dramatu a v neposlední řadě i romance, která byla o více než jednu dekádu později vykradena Mariem Gariazzem a jeho (jedním z řady) alternativním pokračováním Deodatových Cannibal Holocaust - Amazonia: Catherine Miles Story, kde za oběť domorodým divochům padla na oplátku žena. Nicméně, Lenzi zvládá žánrové přechody s přehledem a dík poměrně kvalitnímu příběhu o fotografovi zajatého primitivním kmenem se mu daří držet divákovu pozornost i přes to, že ti praví kanibalové se ve filmu objeví pouze dvakrát, zvládnou spořádat jen jednu ženu a k tomu až v poslední dvacetiminutovce. I efekty ´sou na dobu vzniku relativně zdařilé a tradice prvního "hodného" kmene natolik primitivní a divoké, že zvládnou uspokojit. Vzávěru snad jen malá perlička, pohledná thaika Me Me Lai, co se zamilovala do onoho nešťastného fotografa, se objevila o pět let později také v Deodatově Ultimo Mondo Cannibale coby domorodka Pulan a v roce 1980 opět pod Lenziho taktovkou v Eaten Alive. (26.08.2008)

Kanibalských hororů je spousta a tohle je zas jen průměr,protože u mě kanibalské filmy nikdy nadosahovaly nějaké zázračné kvality. Chvílemi je to dobrodružný film,což stejěn většina kanibalských filmů je nebo se tak aspoň tváří. Vyříznutý jazyk,nějaký ten sexík,solidně zpracovaná hudba. Tedy o dost lepší než pozdější Lenziho kouske Ženy od hluboké řeky. (25.02.2009)

Lenzi svým dobrodružně laděným dramatem IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO v roce 1972 zasívá semínko kanibalských hororů. Dílko se zaměřuje na výpravu evropského fotografa, který po focení všeho možného, odjíždí s mladým průvodcem po řece do džungle fotit říční život. Je však zajat místním kmenem, kde následně okouší zvyky i život domorodců. Po čase se stává vysoce postaveným kmenovým příslušníkem a získá dokonce dceru náčelníka. Tento snímek, ač obsahuje záběry kanibalského řádění či krutost barmské džungle, nelze považovat za horor jako takový, ale jako dobrodružný film s vloženou romancí, jež je na dobu vzniku velmi drsný. Divák je svědkem krutého života v džungli, násilných praktik kmene, notné dávky nahoty i brutálního kanibalského řádění. Nejdrsnější scény z filmu režisér použil do svého dalšího kanibalského zářezu MANGIATI VIVI, kde již trošku přitlačil na pilu a dobrodružství vyvážil hutnou porcí násilí a krve. Kromě toho obsadil i do zmíněného hororu oba představitele ústředních hrdinů. Ale vraťme se k hodnocené kanibalské prvotině, která udává směr budoucím kanibalským počinům nejen skvělým hudebním doprovodem, záběry krutého zacházení se zvířaty kombinované se záběry nádherné přírody, obsazením krásné ženy či žen, nutnou porcí nahoty a gore, které se v průběhu vývoje žánru trošku přiostřuje až k torturám na genitáliích, které lze spatřit ve výše zmíněném MANGIATI VIVI či CANNIBAL FEROX, který taktéž vznikl pod taktovkou Umberta Lenziho. O vzniklé vzájemné rivalitě mezi Umbertem Lenzim a Ruggerem Deodatem co se týče kanibalského žánru, se nemá smysl nijak rozepisovat. Každopádně IL PAESE DEL SESSO SELVAGGIO je hodnotným startem tohoto specifického žánru, jenž díky zajímavému příběhu a vcelku zdařilé technické stránce tvoří velmi příjemnou podívanou. U mě za čtyři hvězdy. (10.04.2011)

Tak neviem či som talianskym kanibalským filmom prepadol už úplne, pretože toto mi prišlo opäť výborné. Lenzi svojim rôznorodým dobrodružným filmom určil akýsi kanibalský, novodobý štandard, ktorý sa v talianskej kinematografii rýchlo osvojil a skutočný teror začal prepukať. Domorodcov sa tu vyskytuje na haldy, ale skutoční kanibali len veľmi, veľmi okrajovo. Lenzi však k spracovaniu síce tradičného, ale zato rozmanitého príbehu pristúpil s takým srdcom, že mi až niekde v druhej polovici došlo – sakra, veď to má byť kanibalský film, tak kde sú tí kanibali? Natoľko som sa do filmu ponoril, že mi to spočiatku ani nedochádzalo čo pozerám. Totiž v skutočnosti som film nepozeral ako divák, bol som v ňom ponorený a nechal sa unášať. ### Režisér Umberto Lenzi sa po rokoch rozhodol opäť nadviazať na úspech "Il Paese del sesso selvaggio" titulom MANGIATI VIVI! (1980) – už skutočnou kanibalskou zmeskou so starými známymi hercami, inšpirovanou z časti skutočnosťou. Zaujímavosťou "Il Paese del sesso selvaggio" je, že napríklad Nemcom neskôr poslúžil ako pilotný diel série, v Nemecku označovanej pod nálepkou “Mondo cannibale“. Za následné pokračovania, až na tému nijako nesúvisiacich titulov, padla distribučná ruka ešte s dvomi voľnými nálepkami “Mondo cannibale“ na kanibalský “survive” horor Ruggera Deodata – Ultimo mondo cannibale [Mondo Cannibale 2 - Der Vogelmensch] (1977) a na Jesusa Franca a jeho Mondo cannibal [Mondo Cannibale Teil 3: Die blonde Göttin der Kannibalen] (1980). Čo sa týka distribúcie "Il Paese del sesso selvaggio" vo Veľkej Británii (titul známy ako “The Man from Deep River/Deep River Savages“), cenzori z BBFC ho nepustili v roku 1975 ani do kín. Diváci sa ho preto dočkali až prostredníctvom VHS nosičov distribuovaných na území Veľkej Británie v novembri roku 1982 štúdiom “Derann“. Jednalo sa o nezostrihanú verziu, ktorú sa rozhodli cenzori z BBFC v marci roku 1984 stiahnuť z distribúcie, čo sa im aj podarilo. Docielili toho tak, že film umiestnili na neslávne známy zoznam tzv. "Video nasties". Nad "Il Paese del sesso selvaggio" sa zľutovali v septembri 1985, kedy ho zo zoznamu vyradili. Následný re-release prichádza v roku 2003 – jedná sa ale o Cut verziu skrátenú o 3 minúty a 45 sekúnd (Rated: 18). V roku 2016 vychádza zásluhou distribučného štúdia "Raro Video" tzv. "Uncensored director´s cut" o stopáži 93 min. (Blu-ray disk, New HD transfer). (09.12.2008)